Ilha Grande – tropický ráj bez rouškařů 1.díl

V říjnu minulého roku jsem se vydal na celkově roční cestu po Jižní Americe. Konkrétně se bude jednat o Brazílii, Chile, peru, Argentinu a Bolívii a nakonec ultimativní cíl v podobě lovu v Uruguayi. Zůstávat v Evropě sevřené hysterií z korony je za trest. Protože mě živí psaní, které můžu provozovat odkudkoliv, byl přesun do příjemnějšího prostředí jasnou volbou. Jižní Amerika byla koneckonců na mém bucket listu už pěkně dlouho. Primárně sice nepíšu cestopisy, ale rozhodl jsem se sem tam něco utrousit, jakožto osvěžující připomenutí, že tam venku pořád čeká svět na objevování.
A začneme Brazílií, která je přes všechnu tu hysterii stále otevřená, takže byla přirozeně první na řadě. První zastávka v Brazílii: ostrov Ilha Grande, který se nachází mezi Sao Paulem a Rio de Janeirem. Z obou měst vedou pravidelné autobusové spoje do Angra dos Reis, odkud se dá chytit loď na ostrov.
Ilha Grande je, jak název napovídá, poměrně velký ostrov o rozloze 193km2. Hlavním městem je Vila do Abraao,přičemž menší vesničky lze najít kolem celého ostrova, zatímco vnitrozemí je netknuté lidskou rukou.
Ostrov nabízí pláže té nejvyšší úrovně, teplé moře s průzračnou vodou, možnost potápění, rybaření, treků a skupinové sociální dynamiky (rozuměj chlastání s místními i turisty a příležitostný sex s některými z nich). Na to všechno došlo v míře vrchovaté, ale můj hlavní a původní cíl byl však ve spearfishingu. Jakožto vášnivý sportovní lovec už totiž mám problém někam vycestovat, aniž bych tam něco nelovil a to pokud možno nějakým dobrodružným způsobem. Ilha Grande jsem si vybral právě pro to, že jsem na internetu našel nabídku spearfishingu, což je lov ryb harpunou na nádech. Je z mnoha důvodů žádoucí dělat to ve dvojici, a právě jeden z místních, Mathieu Jetten, to kromě vedení motelu provozuje. Navíc jsem potřeboval půjčit ploutve a harpunu. Zbytek výstroje jsem si přivezl vlastní, ale vyjmenované položky by v zavazadle zabrali příliš mnoho místa. 

spearfishing

Měl jsem tedy zajištěnou zábavu a na dalších šest týdnů jsem se ubytoval v mojí milované hamace, využívaje dva stromy před motelem.
V tomto krátkém blogu popíšu spearfishingovou praxi, protože to stejně bylo to první, čemu jsem se na ostrově věnoval. Dalším zážitkům se pak budu věnovat v dalších dílech.

 Spearfishing se na ostrově dá provozovat jako forma rybolovu pro vlastní potřebu.  První pokus byl domluven jako převážně testovací. V rámci ČR jsem se v posledních měsících potápěl převážně s přístrojem, takže jsem si potřeboval trochu oživit freedivingové techniky. Navíc jsem se potřeboval seznámit s prostředím. Pátá hodina ranní nás tedy zastihla na pláži, nakládajíc naši výstroj a výzbroj na kajak, pomocí kterého jsme se posléze přesunuli na nedaleký ostrůvek. Na něm jsme se vystrojili a hurá do vody. Podmínky pro moje rozcvičení jsou zde výborné. Viditelnost ke dvaceti metrům, hloubka od dvou do patnácti metrů, teplá voda a členité dno. Ze začátku trochu bojuji se zanořováním, přeci jen jsem více zvyklí používat na to inflátor z přístrojového potápění, tady však můžu spoléhat jen na svojí techniku. Mathieu mě podporuje v poněkud čistším stylu zanoření, abych neplašil ryby. S nedostatkem vzduchu nemám problém, vzhledem k malé hloubce netrávím při žádném z výpadů pod vodou déle než minutu. Spíše mám trochu problém s vyrovnáním tlaku v uších, ale dá se to. Rovněž jsem si vyzkoušel střelbu na ponorný terč. Mířit s harpunou však není kdovíjak přesné. Je dlouhá, nešikovná a „mířidla“ jsou pro střelce odkojeného palnými zbraněmi poněkud hrubá. Člověk navíc nemá stabilitu a střílí při pohybu ve 3D na pohybující se cíl. Tohle sice není můj první spearfishing, ale pokaždé mám ze začátku pocit jako, že to držím v ruce poprvé. Nicméně po pár pokusech jsem se s harpunou poměrně zžil. Nyní bylo na čase zkusit trochu té praxe. Taktika je prostá: pomalu obeplouváme ostrov se šnorchly a pokud zahlédneme rybu hodnou odlovu, nebo balvan, pod kterým se může skrývat kořist, tak jeden z nás jde dolů a druhý ho od hladiny vizuálně kontroluje. Ryb je tu více než dost, ale jen nemnoho z nich dosahuje velikosti ospravedlňující odlov. Zpestřením jsou svítivě červené hvězdice na dně a velké želvy, se kterými si lze zaplavat bok po boku. V jedné chvíli jsem náhle zpozoroval vhodný cíl plovoucí u dna. Dal jsem znamení buddymu a zanořil se pro něj. Ryba byla v hloubce cca 10 metrů. Když jsem zkrátil vzdálenost na polovinu, tak začala provádět úhybný manévr. Přesto se mě podařilo dostat na vzdálenost kolem 3 metrů, což stačí na výstřel. Bohužel jsem rybu totálně minul a zamířil k hladině přebít harpunu. Zanedlouho se mě naskytla druhá šance. Ryba sice nebyla z největších, ale rozhodně lovuhodná. Zanořil jsem se, přiblížil na 2 metry a tentokrát se dobře trefil. Vynořil jsem se, kořist dorazil nožem a mohl se radovat z prvního úlovku. V tuhle chvíli jsme ve vodě 6 hodin nonstop, takže to pro dnešek balíme a zítra již bude regulérní spearfishing od začátku dne. Druhé kolo Další den jsme vstali ještě dříve a do vody jsme lezli již v 5 hodin ráno s rozbřeskem. Tentokrát jsme se hned z kraje vydali na průzkum k loži jedné boje, kde se dal tušit výskyt ryb. Hloubka byla ke dvaceti metrům, osobně preferuji mělčí ponory, ale výsledek stál za to. Zaregistroval jsem početné hejno, ze vzdálenosti tří metrů vystřelil a okamžitě se vracel vstříc hladině s kořistí zaseklou na šípu. Po mě šel na věc Mathieu a i ten slavil úspěch. Zavěsili jsme úlovky na bojku, kterou taháme s sebou jako prevenci před střetem s lodí a pokračovali podél břehu a výsledky na sebe nenechali dlouho čekat. Po čtyřech hodinách jsme měli dohromady jedenáct slušných úlovků. Následovala pauza a pak další kolo, ale jak se ráno změnilo v poledne, tak lovuhodných ryb ubylo. Osobně mě to však vůbec nevadilo a užíval jsem si freedivingu okolo ostrůvku. Po celkových osmi hodinách ve vodě byl čas k odjezdu, ale v průběhu mého více než měsíčního pobytu na ostrově jsem se na místo ještě mnohokrát vrátil sám a můžu říci, že s prázdnou jsem nikdy neodcházel...