V době, kdy píšu tento článek se nacházím v Brazílii. Ano, v té nezodpovědné zemi, kde zlehčují čínskou chřipku a o které česká media píší titulky typu „Masakr jako z hororu" Jak to tady ale vypadá ve skutečnosti?
V době, kdy píšu tento článek se nacházím v Brazílii. Ano, v té nezodpovědné zemi, kde zlehčují čínskou chřipku a o které česká media píší titulky typu „Masakr jako z hororu“ Něco na tom ale nesedí. Když se totiž podívám z okna, tak nevidím masakr jak z hororu a nekupí se tady mrtvoly na ulicích. Lidi normálně fungují, pracují, sportují, ba co více, jedí v restauracích, bratří se v barech a tancují v klubech. Ta hrůza!
V Brazílii jsem již třetí měsíc. Konkrétně týden v Riu, týden v Sao Paulu, šest týdnů na ostrově Ilha Grande a zbytek v hlavním městě Brasilia.Původně jsem chtěl navštívit Jižní Ameriku na několik měsíců již v březnu, ale kvůli protiústavnímu uzavření hranic jsem musel cestu odložit. Samozřejmě, jak se hranice otevřeli a já si zařídil vše potřebné, tak jsem republiku opustil a to na tak dlouho, dokud tyto totalitní praktiky neskončí. Odmítám být rukojmím státu a nechat se od něj omezovat pod ubohou, vydírací záminkou ochrany zranitelných skupin obyvatelstva. V souladu s nejlepší tradicí objektivismu je mým cílem moje vlastní blaho, které by mělo být ostatně hlavním cílem každého. Nežiji a ani nechci žít na úkor nikoho jiného, takže nevidím důvod, proč bych měl připustit, aby někdo žil na můj úkor. Takový přístup přináší jednotlivci spoustu výhod a umožňuje mu žít svobodně jako opravdový člověk. Se svobodou se však nedílně pojí odpovědnost, ovšem na rozdíl od mínění zločinné vlády se jedná o osobní odpovědnost. Odpovědnost za vlastní život, zdraví, prosperitu. Stejně jako já bych měl mít právo žít svobodně, tak restauratér by měl mít právo otevřít svůj podnik, podnikatel podnikat a ohrožená skupina se chránit dle svého přesvědčení a možností, ale ne na úkor ostatních.
Dnes to není tak v modě, protože je jednodušší říct to ne já, postarejte se. Natáhnout ruku a žít na úkor druhých. Stát takový přístup nejenom vítá, ale nedává občanům ani alternativu. Ty schopné okrade o svobody a peníze skrze daně, podstatnou část sežere na vlastní provoz a zbytek hodí nerovnoměrně lidem aby vytvořil závislost na státu. Tak se rodí rakovina socializmu.
Obzvláště nechutná je snaha vlády vykreslovat každého, kdo nesouhlasí s opatřeními a pokračováním nouzového stavu, jako vraha nebohých seniorů. To je ubohé i na poměry klaunů, jako je Hamáček a Babiš. I z dálky jedenácti tisíc kilometrů mě nadzvedlo ze židle prohlášení prvně jmenovaného, že by se taky mohla obejít ústava aby bylo docíleno vůle vlády. Nyní pominu šílenou situaci, když si něco takového dovolí prohlásit politik, ale jak pak může čekat, že někdo bude respektovat zákony, když on očividně nehodlá respektovat ústavu? Samozřejmě donucením, represí, protože se to obhájit nedá, tak to prosadíme silou. Kupříkladu novým bičem na občany, umožňující uložit zákaz činnosti až na jeden rok. Pro pořádek, to má být represe. To, že vláda fakticky již rok znemožňuje činnost řadě živnostníků jedle jejího vyjádření lék.
Každopádně, omezovat osobní svobodu každého člena společnosti pod jakoukoliv záminkou, stejně jako snaha obcházet ústavu, tomu se říká totalita a té je nutné se bránit jakýmikoliv prostředky.
Vraťme se však do slunné a podstatně příjemnější Brazílii. Každé ráno si pro své pobavení otevřu české zpravodajství, co že zase ta neschopná hovada zavřela tentokrát a občas se nestačím divit, jak moc jsou pro blaho společnosti ochotni tu samou společnost mrzačit a okrádat o svobodu a peníze a také to, že si to lidé ještě nechají líbit. Také jsem si všiml několika zpráv v českých mediích o mém současném brazilském azylu a musím říci, že s realitou to nemá moc společného.
Takže, jak to tady vypadá doopravdy. Na ostrově žádné nařízené opatření nebylo. Připomínám, že se jedná o docela velký ostrov. 5000 místních a pár tisíc turistů k tomu. Žádné problémy, všechno otevřené, pařby končili zpravidla nad ránem. Zvláště novoroční party na pláži, kde několik tisíc lidí nacpaných na jedné pláži vytrvale porušovalo pravidlo 3R jak jen bylo v jejich silách byla výživná.
Další zastávka Rio de Janeiro. Roušky na veřejnosti ve městě, což dodržovalo tak dvě třetiny lidí. Otevřené bary a restaurace. Zajímavé, že nikde na ulicích jsem nezakopl o mrtvolu nebohého důchodce, ba ani flegrovské mrazáky jsem nikde nezahlédl.
A konečně, velkolepé hlavní město Brasilia. Ale ne, zase všechno otevřené včetně nočních klubů a zase žádné mrtvoly. Zdravotnictví normálně funguje i pro neakutní pacienty jak jsem se mohl přesvědčit a všichni jsou tady tak nějak klidní. Představte si, že nejenom můžete do hospody, ale taky tam můžete posedět pár hodin bez toho, že by měl někdo potřebu probírat čínskou chřipku.
Také jsem si všiml zpráv, jak brazilský prezident Jair Bolsonaro zabíjí svůj národ. Pravdou ale je, že přijatá opatření jsou v kompetenci spolkových států, ne prezidenta. Ve skutečnosti, většina Brazilců, se kterými jsem o tom měl příležitost mluvit sice Bolsonara nějak zvlášť nemiluje, ale postoj k čínské chřipce mu nevyčítal nikdo. Právě naopak. Když tady někomu řeknu, jaká je situace v ČR, tak nevěří, že jsme ještě vládu násilně nesvrhli. Zajímavá připomínka.
Taková lehkovážnost má jistě svou cenu řeknete si. V ČR je všechno zavřené, vláda straší obyvatelstvo apokalypsou pokud se otevřou byť jen sjezdovky, takže v otevřené zemi to bude vše daleko horší. Ne není. Něco málo tvrdých čísel: V Brazílii žije 212 000 000 lidí. Počet nakažených za celou dobu pandemie 9 659 167, počet mrtvých 234 850. ČR má oproti tomu 10 693 000 obyvatel, nakazilo se 1 055 415 a zemřelo 17 642(data z 10. 2. 2021 Johns Hopkins University)
Na počet obyvatel je na tom tedy ČR podstatně hůře i přes drakonické příkazy, zabíjení ekonomiky, znásilňování svobody jednotlivce a vyhazování peněz ukradených občanům na daních z oken. Lze se tedy domnívat, že ty opatření zas až tak smysluplné nejsou. Efekt je přinejlepším sporný, cena na společnosti extrémní.
Na základě tří měsíců strávených v Brazílii jsem s potěchou seznal, že hlavním problémem zde není čínská chřipka. Dokonce ani politická korektnost, ničivý příliv „uprchlíků“, rasismus, genderismus, ekofašismus, rakovina socialismu nebo překroucená idea morálky. Ne, tady je největším problémem stará dobrá korupce. Velice osvěžující v dnešní šílené době.
