Ukrajinci zase vytlačují Rusy, ale doufají v nemožné. Američané přistávají v Polsku. NATO vplulo na Balt. Ruské bombardéry provokují NATO. Doplnění ze včera.
Situace 23. 4. v noci
Ukrajinci opravdu pokračují ve své protiteroristické operaci proti Rusku. Přes den to vypadalo, že jen slovně, ale podařilo se jim teroristy vytlačit z jednoho města bez obětí. Ale v celém to přetahování o východní Ukrajinu už bylo moc zvratů na to, aby se to dalo slavit jako začátek ruského konce. Naopak se obávám, že to povede k větší ruské intervenci.
Minule jsem popisoval ruskou taktiku, ale zapomněl jsem na dvě podstatné věci. Jednou z nich je předpoklad vzniklý na základě rozboru ruské taktiky, že třetí světová válka se nepovede jadernými zbraněmi ani klacky a kameny, jak bylo jednu dobu populární říkat, ale povede se za pomoci obyčejných pušek a kulometů. Pomocí propagandy, psychologie vražd a tajných operací. A samozřejmě za pomoci kybernetické války.
Druhá věc je, že pořád není jisté, jak tahle ta ruská stealth válka dopadne. Na Krymu dosáhli snadného vítězství. Teď je otázka, co se stane, pokud začne ruská stealth intervence narážet na odpor. Stáhnou se Rusové a spokojí se s tím čeho dosáhli s nejmenším odporem nebo se ukáže, že stealth intervence jej jen první krok té intervence opravdové?
To je takříkajíc otázka za milion. Byl bych jinačí borec, kdybych na ni měl kvalifikovanou odpověď.
Ukrajinci si odhodlali k talku na Rusy, protože si podle mě špatně vyložili návštěvu vice prezidenta Bidena. Obamova administrativa to chápe jako symbolický krok se symbolickou pomocí a Ukrajinci celí nadšení, že je navštívil americký viceprezident, si snad myslí, že jim Obamova administrativa pomůže, pokud Rusové zareagují na jejich operaci, ale to je hrubá chyba. Spoléhat se na Obamovu administrativu je čirá naivita, která se muže krutě vymstít.
Bohužel však na druhou stranu Ukrajincům nic jiného nezbývá. Dělají to, co musejí. Jsou ve slepé uličce.
Přesto se však něco málo hýbe. I když pomalu a pozdě a málo, ale hýbe se to. Tady naše média trochu zaspala a tedy na mém blogu se můžete podívat na fotografie s příchodu první americké pozemní jednotky do Polska. Reakce polského tisku jsou dojemné. "Vítejte u přátel.", píše. Nebo taky "Přivítejme americké přátele." Jednou bych chtěl taky něco takového zažít v naší zaprdění zemičce.
Jedná se stopadesátičlennou rotu C 1. praporu 503. pluku ze 173. výsadkové brigády. Je to malá jednotka, ale je to první jednotka s toho množství amerických jednotek a jednotek NATO v Polsku nakonec rozmístí. Zatím si to nikdo nepřipouští, ani Putin, ani Obama, ale uvidíte, že to tak dopadne. Rota C není rozhodně poslední americká jednotka v Polsku.
Stejně tak, jako není flotila pěti minolovek NATO z Norska, Belgie, Holandska a Estonska poslední námořní eskadrou, která vyplula proti Rusku. Stejně jako USS Taylor není poslední americkou lodí, která vplula do Černého moře a společně s Truxtunem a Donaldem Cookem už tam tedy mají Američané lodě tři.
Je to pořád málo, ale jde to správným směrem. Rusové na tyhle pohyby reagují poněkud postaru, což mě tedy zklamali. 2 ruské jaderné bombardéry Tu-95 Bear pronikly do severního moře, což vyvolalo reakci britské RAF, holandského a dánského letectva. Stíhačky těchto tři zemí byl nucen doprovázet oba bombardéry až do doby jejich návratu směr Rusko… A pak, že se nevrací studená válka…
