Tolerance je jedna z nejdůležitějších hodnot. Odpůrci liberální demokracie nemohou popřít její nutnost, tak se ji snaží aspoň relativizovat.
Tolerance k jinakosti je jedna z nejdůležitějších hodnot v minulosti, současnosti i budoucnosti. Tolerance je nezbytná pro demokracii a její nedostatek je pro demokracii naprosto zhoubný. Cesta ke zničení demokracie vede přes zničení tolerance.
Nemůžete zfanatizovat, vystrašit a zmanipulovat lidi, pokud jsou tolerantní. Proto se většina odpůrců liberální demokracie snaží toleranci potlačit a omezit.
Proč je tolerance tak důležitá? Protože svět je složité místo a lidé nejsou stejní. Liší se jeden od druhého. Liší se naše národy, liší se naše víry, liší se naše hodnoty. Pokud se budeme navzájem tolerovat, nebudeme potřebovat nikoho, aby nás vedl proti sobě navzájem. A to je problém, protože lidí, kteří se chtějí dostat k moci tím, že vedou ostatní do boje proti jiným je velmi mnoho. A tolerance jim vadí.
Protože ji nemohou potřebovat. Také nemohou potřebovat lidi, kteří se bojí jiných a nenávidí je. A protože jinakosti je na světě nepřeberně, každý hlasatel netolerance si může najít svoji parketu. Je to velmi široký trh.
Strhnout lidi k netoleranci je strašně jednoduché. Tolerance si totiž vyžaduje jistou námahu a přemýšlení. Netolerovat je jednoduché, tolerovat je složité. Problém je v tom, že nelze tolerovat vše. Tolerance ke zlu je zlo. Tolerance k nenávisti je nenávist a tolerance ke zločinu je zločin. Člověk si musí celý život hledat tu hranici mezi tím, co považuje za správné a nesprávné tolerovat.
Odpůrci svobody se snaží tuhle hranici co nejvíce relativizovat, aby vytvořili dojem, že ji nelze najít a že tudíž bude snazší nechat si své hranice tolerance od někoho předepsat. A nejjednodušší je předepsat si je od většiny.
Jenže tak to není. Každý, kdo není úplně vadný přece tuší, kde ta hranice vede. Není to přece tak složité. Pokud někdo věří v jiného boha, uznává jiný způsob lásky nebo má jiný vkus než my, tak je to jeho věc a musíme to přece tolerovat.
Naopak pokud někdo nad námi uplatňuje svou moc, na kterou nemá právo, vnucuje nám své hodnoty, ubližuje jiným, tak to tolerovat nemůžeme. Jsem přesvědčen, že to ví každý člověk.
Jenže je potřeba prakticky denně nad tím přemýšlet. Pokaždé když se setkáme s nějakým člověkem nebo dějem, který zkouší naší toleranci, musíme zapřemýšlet, jestli je před nebo za hranicí. A bohužel mnohým lidem se nad tím přemýšlet nechce. Zvlášť když jim to nepřináší nějaký viditelný prospěch a nechápou, že žít na této planetě s ostatními v míru a klidu je prospěšné nám všem. Nechápou to nebo nechtějí chápat, když je ta tolerance něco stojí, byť by to byla chvilka uvažování.
A nyní tu máme celé zástupy politiků, kteří nám říkají, že to dělat nemusíme. Že si můžeme ušetřit tu práci. Že se stačí řídit tím, co říkají oni nebo co si myslí většina nebo nejlépe většina, která souhlasí s tím, co říkají oni. Pokud podlehnete těmto pravidlům, jste jako člověk ztraceni a stáváte se zvířetem v jakémsi beztvarém stádu. Jistě se cítíte velmi komfortně, ale jste zlí. A nelze vás tolerovat.
Nikdo z nás není dokonalý a nikdo z nás neví přesně, kudy vede hranice tolerance. Jenže ta hranice existuje. I když ji snad nikdy nepoznáme. Ale nesmíme ji přestat hledat. Rozdíl mezi dobrým a zlým člověkem je ten, že ten dobrý nikdy nepřestane tu hranici hledat, kdežto tomu zlému je ukradená.
Nemusíme spolu ve všem souhlasit. Dokonce spolu nemusíme souhlasit v ničem, ale pokud nepřestaneme hledat hranici dobra a zla a tudíž i tolerance jsme pořád dobří lidé.
