Sbohem Novorusko

Putin odpískal projekt Novoruska. Putin na Ukrajině politicky ustupuje. Jeho silácká prohlášení z roku 2014 jsou ta tam.

Kreml zjistil, že na Ukrajině Novorusko vytvořit nepůjde. Zpráva o tom, že projekt Novorusko skončil, proběhla před několika dny médii. Putinisté, kteří mávali v Rusku, na Ukrajině i v Česku vlajkou Novoruska, připomínající otrokářský jih, utřeli a vlajku si mohou strčit do šuplíku. Nebo někam jinam. Dnes už je symbolem toho, co se Putinovi na Ukrajině nepovedlo.

Putin byl nucen zrušit svůj imperialistický hitlerovský projekt Novoruska. Byl nucen porušit svou zásadu, že Rusko má nárok na každou oblast, kde žijí „Rusové“. Respektive Rusko vznášelo požadavky na každou oblast, kde se mluví rusky. Ale to skončilo.

Je jasné, že se Putin vzdává možnosti anexe dalšího území Ukrajiny – koridoru na Krym a Oděsy.

Jeho další kroky jsou samozřejmě nejasné. Je tady celá škála možností. Je možná snaha obalamutit Západ sliby mírového řešení. A tím docílit zmírnění sankcí. Je možné, že dojde i k pokusu, který je zmiňován v některých spekulacích, o smírné řešení. Například o to, že se Západ a Rusko dohodnou na tom, že se Donbas vrátí Ukrajině a Krym zůstane ruský. To je sice poněkud „mnichovská“ varianta, ale na druhou stranu z humanitárního hlediska by to byl pokrok. Lidé na Krymu netrpí pod Ruskem tak strašně jako na Donbase.

Je možné, že se Putin rozhodne dobýt zbytek Doněcké a Luhanské oblasti a pak se bude snažit tlačit na „Minsk III“. Je možné, že se bez další anexe pokusí o nějaký úder, který by Ukrajinu hodně poškodil. Například o trestnou expedici, která pronikne do nitra země, zpustoší ho a zase se stáhne. Nebo o blitzkrieg, jehož cílem by bylo způsobit Ukrajině obrovské škody nebo donutit její vedení k podepsání nějaké nevýhodné kapitulace či, jak se dnes říká, mírové dohody.

Není ani vyloučeno, že by byl takový úder veden pouze ze vzduchu – nálety, případně raketami. A pokud by Putinovi hodně „hráblo“, třeba jadernou zbraní.

Takové scénáře jsou možná ještě horší než nějaké postupné ukrajování tu Mariupolu, tu zase nějakého jiného místa na východě Ukrajiny.

Skoro se tedy zdá, že zrušení Novoruska je pouze kosmetickou úpravou Putinovy politiky, a zřejmě proto tato zpráva nevyvolala příliš velký rozruch mezi světovou a ani ukrajinskou veřejností. Jak bylo výše zmíněno, může to znamenat cokoliv. Od konce války až po její katastrofální vyhrocení. Proto je samozřejmě nutné, abychom pokračovali, jako státy i jednotlivci, v tom, co děláme pro Ukrajinu. Je nutné zachovat a dále posilovat sankce. Je nutné zůstat maximálně ostražitý vůči Rusku, soustředit se na obranu a posilování vojenských kapacit. Je nutné i nadále pomáhat Ukrajině s vojenskými, ekonomickými a právními reformami. Je nutné, aby Ukrajina i nadále směřovala do západních struktur. A humanitární a materiální pomoc států, skupin i jednotlivců Ukrajině je stále potřebná a bude potřebná ještě dlouho.

Přesto je však třeba si něco uvědomit. My na Západě se vždy tak rádi bičujeme za své porážky a nevnímáme své úspěchy. To je to naše sebekritické myšlení, které nás činí silnějšími nad všemi těmi Rusky a Islámskými státy, ale někdy je kontraproduktivní. Pokud se čas od času pochválíme, posílí nás to – a teď nastala doba na pochvalu.

Je mi sympatické, že Ukrajinci vnímají reálnou situaci přes všechnu tu národní a obrannou (jistě pochopitelnou a správnou) propagandu podobně skepticky. To znamená, že jsou ještě více zápaďany, než jsme si my i oni mysleli.

Ještě jsme nevyhráli, ale něco se podařilo. Ukrajinský odpor byl tak silný, že Putinovi došla pára na 7 % ukrajinského území. Tak tvrdý a statečný odpor proti Rusku Ukrajinci nabídli. A západní hospodářské sankce a diplomatické snahy se postaraly o ruské problémy.

My, Západ, nejsme tak slabí, jak se může zdát. Ano, jsme slabší, než tomu bývalo, a díky tomu si Putin dovolil to, co si dovolil. Ale Rusko na nás stále nemá. Ani náhodou. Po prvotním překvapení z toho, co si lze ve 21. století dovolit, se jeho snahy o nás pozvolna rozbíjejí. My jsme slabí, ale Rusko je ještě slabší.

Takže milí Evropané, Severoameričané, Australané a další… a Ukrajinci zvlášť: ukrajinský odpor a statečná obrana a postoj Západu a jeho sankce k něčemu byly. Bylo to účinné. Ještě jsme nevyhráli a mohou se stát ještě horší věci, než se děly, ale přesto máme úspěch. Ještě jsme nevyhráli, ale donutili jsme Putina změnit plány. A to není zrovna málo.

Abych citoval jeden citát z druhé světové války. Ještě to není konec. Dokonce to není ani začátek konce. Ale je to konec začátku.