Putinovi nejde ani o Ukrajinu, ani o Asada. Jde mu o návrat Ruska do role Sovětského svazu a o porážku Západu.
Proč Putin ustoupil ze svého požadavku dobýt Ukrajinu a místo toho se soustředil na Sýrii? Je to jednoduché. Na Ukrajině prostě narazil. Tvrdý odpor Ukrajinců, kombinovaný s drastickým účinkem západních sankcí postavily pevnou zeď jeho postupu na Západ. Takovou neviditelnou Maginotovu linii 21. století.
Kdysi byli Rusové proslulí tím, že když něco nemohli dobýt, vrhali na to místo stále další a další vojáky, dokud se tam nedostali přes hromady mrtvol. Nutno uznat, že Rusko udělalo pokrok. Ve 21. století začalo používat taktiku. A taktika už od dob Umění války velí: pokud narazíš na nepřekonatelný odpor, obejdi jej.
Putin na Ukrajině dosáhl maximum možného pro tuto chvíli. Ano, musel se smířit s tím, že to není to, co by chtěl. Nezadusil Majdan, nesvrhl demokratickou vládu, nezastavil směřování Ukrajiny na Západ, neokupoval ji, nezničil a nerozbil. Neanektoval ji, ani ji nepřipojil do Euroasie. Podařilo se mu okupovat 7 % ukrajinského území a ukrást jeden poloostrov. Za to Rusko zaplatilo nezměrnými hospodářskými ztrátami a velkými oběťmi na životech.
Víc už ale další expanzí získat nemohl. Odpor Ukrajinců byl stále tvrdší a hospodářské sankce stále silnější. Narazil.
Ale to by Putin nebyl taktik, kdyby z toho nevybředl. Letošní rok se čekalo, jak si Putin poradí, co vymyslí. A on bohužel něco vymyslel.
Nebo spíše usmálo se na něj štěstí. V podobě masy uprchlíků, která se vrhla do Evropy. A tak se soustředil na Sýrii. Nejprve zkusil přijít s pěkně všiváckou nabídkou. Za to, že rozšíří svůj vliv v Sýrii, dá mu Západ pokoj s Ukrajinou. To se mu naštěstí nepovedlo. A tak zahájil intervenci na vlastní pěst. Útočí na prozápadní opozici v Sýrii a pomáhá svému chráněnci Asadovi, krvavému Damašskému řezníkovi, který zabil mnohem více lidí než Islámský stát. Celou tuto akci doprovází mohutná ruská propagandistická kampaň, která se snaží ruskou akci maximálně prodat – jako záchranu světa před islamisty, ukázku ruské moci – a předvést Rusko jako „lepší než USA“.
Samozřejmě, že Rusko svět nezachraňuje, ale pomáhá ho ještě více devastovat. Samozřejmě, že jeho moc existuje jen na stránkách ruské propagandy a pokud se Putinovi něco daří, je to vždy jen krátkodobé a dané šokem z jeho drzosti. Stejně jako se Západ nakonec vzpamatoval z jeho agrese na Ukrajině a zastavil ho, stane se to samé i v Sýrii. A samozřejmě, že ruské soupeření s USA neustále potvrzuje, jak Rusko trpí komplexem méněcennosti vůči Americe a snaží se ji dohnat a předehnat.
Pro Putina však není důležitá realita, ale to, jak to vypadá. A z tohoto hlediska je Sýrie majstrštyk. Jeho popularita, která se v Rusku nějak dramaticky nesnižovala, opět vyběhla o něco výše a hlavně to silně zapůsobilo v Evropě. Hlavně v zemích, které jsou už jeho propagandou nahlodány. Jako je třeba Česko.
Mohlo by se zdát, že Putinovy syrské akce nejsou pro naši zemi tak důležité, jako ty ukrajinské, ale není to pravda. Ukrajina je blíž a s Ukrajinci se známe, ale situace v Sýrii nás ovlivňuje stejně. Jednak kvůli uprchlíkům, kteří ještě dříve, než k nám došli, dokázali (aniž by o to stáli) změnit atmosféru a politický poměr sil. V tomto smyslu jsou uprchlíci Putinova rukojmí, jeho karta.
A právě větší vzdálenost, exotičnost a cizost Sýrie pomáhá ruské propagandě u nás. Lidé, kteří nevěří ruským lžím o Ukrajině, jsou schopni věřit naprosto stejným lžím o Sýrii. Lidé, kteří vědí, že Ukrajinci nejsou fašisté, věří, že Syřané jsou islamisté. Lidé, kteří neuvěřili tomu, že na Ukrajině je občanská válka a že na Krymu proběhlo referendum, věří tomu, že Putin bombarduje Islámský stát a je úspěšnější než Spojené státy.
Tím se nám vylepšuje obraz Ruska. Rusko se po propadu sympatií stává najednou pozitivním hráčem a zapomínáme na to, čím nás ještě před rokem děsilo, protože jsme nyní vyděšení z islamistů a uprchlíků.
Ruské lži o Ukrajině byly směšné a věřili jim fanatičtí Putinovci ze Staroměstského náměstí. Ruské lži o Sýrii jsou nebezpečné a věří jim opravdu velká část populace.
Proto je třeba nenechat tyto lži být a bojovat s nimi..
Putin obešel pevnost Ukrajina a přes Sýrii na nás stále hybridně útočí. Na Západ, na Evropu, na Česko.
A Ukrajina? Jak je známo z bitev, vždy, když útočník nepřátelský bod, který nemůže dobýt, obejde a porazí obránce na jeho slabých místech, vrátí se nakonec k místu nejsilnějšího odporu, aby ho dorazil.
Nic neskončilo. Na Ukrajině není mír a nebude. Dokud bude Putin v Kremlu. Teď je to zamrzlý konflikt, který trvá v Gruzii 7 let a v Moldávii dokonce 22.
Jedeme v tom všichni spolu. Od Alepa přes Prahu po Kyjev. Všichni jsme lidé. Bojujeme se zlem. A zastavíme ho.
