Bohužel ne úplně. Putin skončil mezi seriózními politiky. Konkrétně mezi politiky G7. Podle Angely Merkelové už nemá v G7 místo.
Tuto informaci jsem se dozvěděl z polského tisku. Bohužel ne z našeho. Ne, že by byl náš tisk pod vlivem ruské propagandy. Aspoň většina seriózních médií není, to je nutno objektivně uznat. Ale je tu ta jeho profesionalita a kvalita, která je kritizována i některými samotnými českými novináři.
Podle mého mínění je konec Ruska v G7 velmi důležitá zpráva, která stojí za velkou pozornost.
Angela Merkelová řekla novinářům v přestávce mezi jednáním skupiny G7 v Bavorsku, že G7 je sdružení států, které sdílejí určité hodnoty, a že tedy nevidí možnost, aby se Rusko vrátilo do tohoto klubu.
Aby nevznikl dojem, že se jedná jen o její soukromý názor, vzápětí dodala, že „společné hodnoty jsou pro skupinu G7“ důležité.
Merkelová sice řekla, že pro Rusko není místo v G7 „v této chvíli“, ale její další slova potvrdila, že má jednoznačně na mysli trvalé vyloučení Ruska z této skupiny. Žádný politik totiž neřekne veřejně, že něco bude na „věčné časy“. Merkelová však dodala, že mezi G7 a Ruskem existuje bariéra, kterou bude „těžké překonat“. Na dotaz novináře, který poznamenal, že vrácení Krymu je „nemožné“, odvětila, že ve sjednocení Německa taky nikdo nevěřil a že je třeba si dávat pozor na slova o tom, co je nemožné.
Proč je tak důležité o tom vědět?
Protože se rétorika Západu vůči Rusku mění. A nejen rétorika, ale i politika. Taková slova lze vyložit jen jediným způsobem – odmítáme spolupráci s Putinem. To znamená, že G7 dává jasně najevo, že odmítá Putina jako partnera, a to navždy. Pokud by se Rusko mělo vrátit do G7, tak pouze pod jiným prezidentem s jinou politikou, samozřejmě. Západní politika se tak pomalu posouvá od kritiky směrem k postoji, který měl Západ ke komunistickému bloku a který vyjádřil nejdrsněji Ronald Reagan, když označil Sovětský svaz za „Říši zla“. Západní politika se pomalu ubírá tímto směrem a je to dobře. Protože Putinovo Rusko je skutečně novou Říší zla. Západ, podobně jako v případě komunismu, bude bránit šíření tohoto zla a bude doufat v pád této říše. A to jsme už značně daleko od 7 let staré politiky „resetu.“ Nemyslíte?
Díky Merkelové se Německo stává aktivním hráčem ve skutečné nové protiputinské politice Západu. Německo v zahraniční politice od přes rok staré okupace Krymu urazilo velkou cestu a tento výrok Merkelové je jejím viditelným mezníkem. Ostatně tuto cestu urazila i samotná Merkelová. Nedovedu si představit, jak by teď uzavírala s Putinem nějaký Minsk III.
Velmi důležité je, že se Merkelová k takové politice odhodlává. Tentokrát Evropa Německo potřebuje. Potřebuje silné, sebevědomé a demokratické Německo a Německo se takovou novou mocnosti pomalu stává a to je dobře. Protože Německo je tentokrát „na naší straně“. Německo zároveň jasně ukazuje, jak by se měla chovat EU. Rozhodně se však nehodlá prosazovat na úkor EU a EU marginalizovat pro své příští velmocenské postavení. Naopak, Německo tak reaguje na kulhající a málo asertivní zahraniční politiku EU. V zahraniční politice EU se totiž jasně odráží postoj takových zemí jako Řecko, Maďarsko nebo Slovensko a politiků jako náš prezident Zeman.
Je tudíž logické a přirozené, že země a lidé, kteří tento stav zahraniční politiky EU považují za nebezpečný, hledají někoho, na koho lze více (než na EU) spoléhat při obraně západních hodnot. V případě ruského nebezpečí je to jasně Polsko a teď už pomalu i Německo. Polsko je nekompromisnější, ale Německo zase silnější. A obě dvě tyto země jsou dost silné na to, abych jejich politika vůči Rusku měla výsledky.
Je to i důvod k zamyšlení pro nás. Pro naši zahraniční politiku i občany. Pokud by ČR chtěla zaujmout rozhodnější postoj k Ukrajině, má rozhodně s kým a nemusí se bát, že by v tom byla sama. Není logičtější a přirozenější možnost pro naši zahraniční politiku než spolupracovat, přímo přimknout se k politice německé a polské.
Ono se stejně ukazuje, že akceschopnější než stabilní mezinárodní organizace jsou ad hoc tzv. „koalice ochotných“. Je v životním zájmu Česka se k takové, zatím pomyslné koalici připojit. Putin jistě bude slavit diplomatické úspěchy v těch zemích, o kterých jsem se výše zmínil, a bude dál oslabovat EU. Ale díky tomu poroste význam „koalice ochotných“, která bude stále homogennější a tím i silnější.
S velkým kusem nadhledu to vyjadřuje jedna historka z protestů Pražského Majdanu na Staroměstském náměstí. K petičnímu stánku propagujícímu pomoc Ukrajině dorazil typicky naštvaný turista, který se rozčiloval: „Co si to dovolujete, útočit na Rusko? My jsme vás osvobodili od Němců.“
Načež mu jeden z aktivistů odpověděl: „No vidíte – a teď nás budou muset Němci osvobozovat od vás.“
Tak nějak to je.
