Pokud máte svůj pevný bod, nemůžete se v dnešní době ztratit. Není to technická, ale morální záležitost.
Je to fráze, která zní v každé době, ale zdá se, že tentokrát je pravdivější, než kdy jindy. Dnešní doba je šílená. Zdá se, jakoby se starý svět hroutil a my jsme konfrontování s novou realitou, novými hrozbami a záležitostmi, s kterými jsme předtím neměli tu čest. Věci, které jsme považovali za dané, mizí a věci, o kterých jsme mysleli, že se nestanou, se najednou dějí.
Díky globálním změnám, jako je změněná bezpečnostní situace ve světě, uprchlíci nebo terorismus, se naše soukromé světy mění. Pořád sice žijeme stejné životy. V práci to je pořád stejné, ve městech a obcích se nic nového neděje. Život kolem nás vypadá stejně. Ale všichni cítíme, že to je povrch. Pod ním je obrovské informační tsunami dané moderními technologiemi, internetem, chytrými telefony, sociálními sítěmi, které nás denně utvrzuje v tom, že svět už není, co býval. Šíří se strach s toho, že žijeme na tenkém ledě, který může kdykoliv prasknout. Cítíme to a toužíme se v informačním uragánu někde zachytit.
Je přirozené, že většina hledá pomoc mimo sebe. Jdou za lidmi, kteří jim slibují, že mají sílu a možnosti tyto změny zastavit a že mají sílu uklidnit ten uragán a vrátit svět do starých kolejí, tam, kde pod ledem není hluboký oceán nejistoty, ale solidní vrstva tradice. Je to lež. Tito lidé to nedělají pro ostatní, ale pro sebe. Vidí v této době nejistoty šanci ostatní ovládnout. Byli odstrčeni od této možnosti naším ukotvením v institucích, hodnotách a systému, a když se tyto instituce, hodnoty a systém hroutí, nechtějí nic jiného než vybudovat své instituce, svůj systém založený na svých hodnotách.
Jenže to, že tito lidé předtím neměli šanci toto udělat, mělo svůj smysl. Ono budovat instituce, systém a kultivovat hodnoty není nic pro blbce, neschopné a líné. A tak se stalo, že ti, kteří teď cítí svou šanci, jsou většinou neschopní a líní hlupáci.
A takoví lidé nejsou schopni vybudovat něco užitečného pro všechny, ale pouze pro sebe. Zavrhli tedy morálku, která byla vytvořena proto, aby lidé při hledání prospěchu neubližovali jiným. Aby mohli tito lidé uskutečňovat své plány bez morálky, musí pomocí nenávisti a strachu přesvědčit ostatní, že taky morálku a lidskost ctít nemusí. A to je do jisté míry osvobozující. A tak se stále více a více lidí nechává zlákat k davu, který má snadná řešení, která ovšem právě díky své jednoduchosti nemohou počítat s morálkou.
Lidé se upínají na ty, kdo šíří zlo a nenávist. Vytvářejí společenství zla a nenávisti a cítí se v nich dobře, protože ostatní je přesvědčují, že je to v pořádku. V těchto nových skupinách hlásajících zlo, se cítí konečně bezpečně.
Jsem přesvědčen, že pokud tomuto nechceme podlehnout, musíme se obrátit do nás samotných a najít si pevný bod v sobě. Pevný bod našeho přesvědčení, který nemůžete změnit vlivem okolností. Který vám nemůže být ukraden. A který nemůže být nahrazenou nějakou osobou či institucí.
Není to technická rada pro nějaké psychické cvičení. Je to morální rada. Samozřejmostí totiž je, že ten bod je ve vás, ale nejste to vy. Není to přesvědčení, že se musíte řídit tím, co je dobré pro vás. Ten pevný bod je vaše přesvědčení, řídit se tím, co je dobré pro všechny lidi. Pro všechny bez výjimky. Ano, těch pevných bodů může být hodně a mohou se lišit. Ale i to, jak jste ochotni komunikovat s pevnými body ostatních, jak jste ochotní s nimi spolupracovat a dodržovat mír mezi nimi, je součásti toho pevného bodu.
Váš pevný bod je vaše dobro. Pěstujte si vaše dobro a držte se ho. A nebudete potřebovat vůdce a instituce, aby byly vaší jistotou. Budete je potřebovat k tomu, abyste se mohli domluvit s ostatními. Čím více lidí bude mít tyto pevné body, tím rychleji se bouře dějin uklidní.
Já svůj pevný bod mám. Je to víra ve svobodu, v to, že lidé mají právo určovat a ovlivňovat si svou vládu. V to, že jsou si všichni lidi rovni bez ohledu na to, jak vypadají a v jakého boha věří. V to, že má každý právo na své štěstí. Můj pevný bod je ale i víra v odpovědnost a schopnost svobodu bránit. Že je nutné čelit lidem, kteří chtějí ovládat ostatní. Že je nutné se přít a bojovat s tím, kdo mě chce připravit o můj pevný bod. Že nikdo nemůže budovat své štěstí na můj úkor a úkor ostatních.
Všechny lidi, instituce a státy vnímám podle toho, jestli v nich tohle cítím nebo ne. A tudíž nepotřebuji ani Putina, ani Zemana, abych se jich držel. Nepotřebuji žádné falešné proroky nenávisti. Nepotřebuji národ ani rasu. Nepotřebuji žádnou ideologii, která mi vypráví, jak funguje svět a ukazuje mi co je dobré a co zlé. Zjistil jsem si to sám. Já na rozdíl od těch, kteří se upínají k Zemanovi, Putinovi, rase, národu, Rusku, třídě a podobně, nejenže věřím v něco jiného, ale nepotřebuji se jako oni upínat ani na Merkelovou, ani na Savčenko, ani na EU, ani na NATO, ani na USA. Já podporuji lidi a státy a instituce podle toho, jak odpovídají mému pevnému bodu. Když nějaký člověk nebo instituce, se mému pevnému bodu vzdálí, tak mě to nemůže zklamat a ani zmást. Nejsem závislý na určitém politikovi, či zemi, ať se děje, co se děje. Neustále je hodnotím a kontroluji, jestli odpovídají mému pevnému bodu, mým hodnotám.
Odmítání putinismu, zemanismu, babišismu, fašismu, komunismu, islamismu atd. neznamená, že máte být stejní jako oni, ale jen s opačnými hodnotami. Ne, odmítat tohle všechno znamená spolehnout se na své morální přesvědčení.
Onen pevný bod je symbolem toho, že vy jste individualita, jedinec, atom společnosti. Že jste suverén a že společnost je množina spolupracujících pevných bodů, nikoliv nějaký dav, stádo či skupina součástek, které jsou součásti něčeho, co někdo řídí. Dějiny jsou bojem těchto pevných bodů vůči síle, která se je snaží utrhnout z tohoto morálně daného místa a přehazovat jedince kam se ji zlíbí.
Kdo má svůj pevný bod, nemůže se ztratit a nemá se čeho bát. Nemůže být nikým a ničím zklamán. Nemůže nikdy podlehnout zlu.
