Co je největším nebezpečím pro demokracii v Česku? Změnil jsem názor na to, co nejvíce ohrožuje demokracii u nás.
Do teď jsem si myslel, že to je jednoduše řečeno Putin, ale už si to nemyslím.
Ale nemyslím si ani, že to je současná kauza kolem Šlachty. Nemyslím si, že to je Chovanec a Tuhý. Nemyslím si, že to je spiknutí prokurátorů nebo ANO a Babiš. Nemyslím si, že to je Miloš Zeman nebo komunisté. Nemyslím si, že to je spojení všech výše jmenovaných.
Samozřejmě, že nepovažuji za ohrožení demokracie v Česku uprchlíky, už jen proto, že tady nejsou. Nemyslím si, že demokracii v Česku ohrožují islamisté a teroristé. Ale už si ani nemyslím, že největší hrozba demokracii v Česku je do extrému vyšroubovaná xenofobní demagogie, média, která pro větší sledovanost šíří nenávist, nebo nezodpovědní populističtí politici. Nemyslím si, že největší hrozbou demokracii v Česku jsou kryptofašisté, neofašisté nebo prostě fašisté.
Jak jsem již předeslal, už nejsem přesvědčen ani o tom, že největší hrozbou demokracii v Česku je Putin a ruská hybridní válka a propaganda. Nemyslím si, že to jsou putinisté a neostalinisté a další Putinovi fanoušci a agenti Kremlu v Česku. Nejsou to ani ruské peníze, lži a vojenské hrozby, ruská letadla provokující lodě NATO a ruská intervence na Ukrajině.
Demokracii neohrožuje ani jakési spiknutí neomarxistů, neohrožuje ji Nová levice, neohrožuje ji Klinika. Neohrožují ji sluníčkáři, ani ti, co skutečně pomáhají a konají dobro, a ani ti, co si naivně myslí, že vybudují lepší svět.
Nemyslím si, že demokracii v Česku ohrožují Evropská unie a Brusel se svou administrativou a předpisy, s tím, že většina přehlasuje menšinu.
Nemyslím si, že demokracii v Česku nejvíce ohrožují stále existující kmotři a lobbisté, korupčníci a úplatní politici, politici, kteří mají máslo na hlavě, a politici zamotaní do nepřehledných mafiánských vazeb.
To všechno výše jmenované jsou buď skutečné hrozby nebo hrozby, kterými jsme strašeni. Schválně jsem nehodnotil, která je která, protože o to teď nejde. Tyto hrozby všichni nějakým způsobem vnímáme a přeme se o ně.
Ale proto nevidíme, co je tou největší a nejskutečnější hrozbou demokracii v Česku. Nebo to víme a vidíme a bojíme se to říci. Ale na mlčení už není čas.
Největší hrozbou demokracii v Česku je takzvaná mlčící většina. Protože se o nic nezajímá. Protože se nezajímá o politiku, o věci, které se dějí a které určují její život. Protože odmítá demokracii tím, že ji nenaplňuje. Protože se odmítá rozhodnout, a tím převzít odpovědnost.
Celý náš život je o rozhodování. Musíme se rozhodnout v osobních věcech, rodinných věcech, pracovních věcech, dokonce musíme rozhodnout i to, jak se chceme pobavit. Vynechat jeden okruh rozhodování – totiž politiku – nám příliš našich povinností neubere, zato však způsobí velké škody.
Celý ten nezájem mlčící většiny je způsoben právě neochotou rozhodovat se. Ale demokracie je o tom, že jako občan podpořím to, co chci. Lidé, kteří žijí v diktaturách, tuto možnost nemají. Většinou chtějí něco jiného než vláda, ale mají prostě smůlu. My máme jedinečnou možnost, že můžeme určit, co chceme, ale nevyužíváme ji, protože se nám nechce rozhodovat.
Ano, já vím, že v minulosti jsme si určili, co chceme, a vinou politiků to dopadlo jinak. Byli jsme mnohokrát podvedeni a znechuceni, a proto nám je to už jedno. Jenže to je strašná chyba. Díky tomu, že nám to je už jedno, přijdeme o svou svobodu i majetek a dobrý život, možná i o mír, a nakonec i o život. Nechte dělat politiky, co chtějí, a nastane konec světa.
Je potřeba začít něco dělat a vykašlat se na to, že jsme byli několikrát podvedeni. Víte dobře, že život je tvrdý, že v práci se musí makat a že na špatné lidi narazíte na každém rohu a celý život s nimi musíte bojovat. Proč si tedy myslíte, že politika by měla být jakýmsi tancem andělů? Protože jste uvěřili politikům v jejich volebních kampaních, že tomu tak je. Ale když přestanete poslouchat lži a podíváte se na svět takový, jaký je, tak zjistíte, že vy máte moc nad nimi. Vezměte si ji zpátky. Patří vám.
Pokud se přestanete rozhodovat sami za sebe, stanete se loutkami v rukou populistů a nepřátelské propagandy. Stanete se stádem ovcí, protože ti, kterým se líbí, že se nechcete rozhodovat, vám nabídnou taková řešení, abyste se rozhodovat nemuseli. Nabídnou vám svět, ve kterém vás této povinnosti zbaví a povedou vás tam za ručičku... Ale povedou vás na porážku. Oni to nedělají pro vaše dobro, ale chtějí vás, váš majetek, vaši práci, vaše děti a vaše životy.
Demokracie není o tom, že jednou za čtyři roky hodíte hlas někomu, kdo vám toho naslibuje nejvíce. Na druhou stranu nikdo nechce, aby každý z vás každý den demonstroval, zakládal neziskovky, stávkoval, dělal happeningy, organizoval petice a pořádal besedy. Nikdo nechce, abyste zanedbávali svou práci a rodinu a abyste obětovali svůj volný čas politice.
Stačilo by věnovat se té politice jen trochu. Něco si přečíst, něco si poslechnout a pak se nad tím zamyslet a prodiskutovat například s rodinou u rodinného oběda nebo s přáteli či kolegy v hospodě. A nemusíte to dělat denně. Češi nechodí do kostela, ale jiné národy, které tam chodí, věnuji nedělní odpoledne své duši. Je to povinnost, kterou my neznáme. Tak co kdybychom se jednou týdně věnovali své zemi?
Pak se nemůže stát, že až se vás někdo zeptá, co chcete, nebudete vědět. To pro začátek úplně stačí. Abyste věděli, co je vám drahé, jestli jste pro svobodu nebo proti ní. Jestli chcete, aby Česko patřilo na Západ nebo Východ. Jestli máme pomáhat jiným nebo se raději bránit. Koho chcete za prezidenta, premiéra, ministra zahraničí…
Pak se stane, že přestanete být největší hrozbou demokracii v Česku, ale naopak její záchranou.
