Zatímco Evropa má potíže s uprchlíky a Putin řádí v Sýrii, zdá se, že situace na Ukrajině ztrácí na významu. Omyl.
Svoboda není zadarmo – freedom is not free – říkají Američané. Mohlo by se zdát, že připomínat to Ukrajincům je nošení dříví do lesa. Oni svou svobodu kupují velmi draze. Krví, potem a slzami. Je to však cena, kterou se rozhodli zaplatit a kterou jsou ochotni platit, protože oni ono americké heslo chápou.
Málo lidí si však uvědomuje, že součásti této ceny za svobodu je i přirážka, kterou lidé nejsou ochotni platit. Ale zaplatit ji musí, jinak svobodu nezískají. Například my jsme za svobodu zaplatili rozpadem Československa. Arabové zaplatili za svobodu, kterou ještě ani nedostali, kromě stejné krve, potu a slz jako Ukrajinci i politickým zmatky, terorismem a fanatismem, jehož největšími oběťmi jsou oni sami.
Stejně jako jsme si my v listopadu 1989 nepředstavovali, že se rozpadne federace a nikdo to nechtěl, ani Arabové si nepředstavovali občanskou válku v Libyi nebo Sýrii.
A pak se ozvou nepřátelé svobody, kteří říkají, že svoboda nestojí za to. Že cena za ni je příliš velká. Že svoboda není pro vás. Nemáte pro ni vlohy, nemá žádné tradice, abyste ji mohli mít. Je to nejsilnější argument. Když se dívám na to, jak většina Čechů podléhá xenofobní nenávisti, toleruje nepřátelskou propagandu nebo volí oligarchy, stojí mě to mnoho sil, abych věřil tomu, že svobodu potřebuje každý.
Protože bez svobody se nedá najít pravda a spravedlnost a vždy vládne jen ten, kdo je momentálně silnější.
Co se týče Ukrajiny, ta cena, kterou Ukrajinci jistě platit nechtějí, ale budou muset, je jasná. Zvládnout špatnou ekonomiku, která jim dělá život obtížným. Špatná ekonomika, to nejsou jen čísla. To je situace, kdy nemáte z čeho platiti nájem, nemáte na pořádné oblečení pro své děti a musíte vykonávat těžkou práci za nízký plat, abyste měli co jíst.
To však není všechno. Pak je tu obrovská deziluze z toho, že noví vůdci se chovají stejně jako ti staří. Kradou a lžou. Ano, lidé jsou vždy stejní, ale jde o to, že ve svobodě máte možnost vybudovat systém, který to zlo v lidech může potírat nebo regulovat. V nesvobodě máte pouze systém, který to zlo podporuje.
A do třetice. Třetí části této ceny je nutnost potlačit touhu řešit výše uvedené problémy nějakými radikálními, rychlými a násilnými kroky. Dalšími revolucemi, dalšími majdany. To možné není. Revoluce proti svobodě je jen kontrarevoluce. Majdan proti svobodě není nic jiného než antimajdan.
Boj za svobodu nekončí po úspěšné revoluci. Naopak teprve začíná. A trvá pak dlouhé roky. A je těžký a proměnlivý. Například v takovém Česku to má svoboda momentálně hodně nahnuté. Přesto nelze ztratit víru ve svobodu. Když v ni přestanete věřit, stáváte se jejím nepřítelem. Stáváte se tím, proti komu jste dříve bojovali.
Ano, Rusko, které nebylo schopno porazit Ukrajinu vojensky, udělá vše proto, aby nechtěnou přirážku za svobodu vyšroubovalo co nejvýše. A tam, kde k tomu nebude mít možnosti, tak to bude alespoň propagovat, nafukovat a vytrubovat do světa.
Boj za svobodnou Ukrajinu nekončí v zákopech před Mariupolem. Boj za svobodnou Ukrajinu se vede v celé zemi a v celé společnosti. A není to o nějakém hledání ruských špionů, které drtivá většina obyvatel ani není schopna odhalit. Je to o něčem jiném. Je to boj za víru ve svobodu. Je to uplatnění té víry v každodenním životě a každodenní odolávaní pokušení zjednodušit si život a začít se chovat jako její nepřítel.
Pokud děláme správnou věc, většinou za to žádnou přímou odměnu nedostaneme, ale zlí lidé se mají daleko lépe a jsou i šťastnější. Nedrtí je svědomí. Zato v poctivých lidech hlodají pochybnosti – co s toho mám, že jsem poctivý? To je boj, který může každý vést v sobě. Ať Ukrajinec, Čech nebo Arab.
Ale abych se vrátil k Ukrajině. Proč tady píši toto kázání, když nejsem Ukrajinec? Protože usiluji o to, aby s tímto bojem Evropa Ukrajincům pomohla, jak to jde. Protože jim chci říci, že jim v tom držím palce. Protože jsem přesvědčen, že když Ukrajinci tento boj prohrají, bude to katastrofa nejen pro ně, ale i pro Evropu a celý Západ. Proto je Ukrajina tak velmi důležitá, i když se o ní momentálně moc nemluví.
Abych opustil filozofické příměry, řeknu to rovnou. Jsem přesvědčen, že reforma Ukrajiny, hospodářská, politická a společenská, není jen o Ukrajině. Na výsledku jejího úspěchu či neúspěchu závisí osudy Západu. A když to vím já, ví to i Putin.
Z Ukrajiny chodí občas špatné zprávy. Vnitropolitické rozpory rostou. Korupce a klientelismus je stále rozšířený jako rakovina. Ekonomika je špatná. Deziluze roste. Člověku by se mohlo zdát, jak se Ukrajina řítí do záhuby.
Jenže to jsou média. Ta přinášejí vždy jen špatné zprávy. Naštěstí mám informace přímo od Ukrajinců i lidí, kteří na Ukrajině byli. A Ukrajina není žádné slzavé údolí. Kypí životem. Lidé stále věří v lepší budoucnost a mají naději. Perou se s každodenními sociálními problémy. Hledají řešení. Zajímají se o věci veřejné.
Ty špatné i dobré věci jsou realitou. Není to žádná hra. Jakákoliv chyba ovlivní životy nás všech. Proto, ačkoliv jsem optimista, sleduji to s napětím.
Proto, moji milí Ukrajinci, prosím, nepodělejte to.
