Poslední dva čeští prezidenti mají dobré důvody, aby likvidovali iniciativu občanů. Ale co je dobré pro ně, není dobré pro nás.
Posledním dvěma prezidentům – tomu minulému a tomu současnému – se velmi úspěšně podařilo vytvořit u mnoha lidí pocit, že občanská iniciativa je jen jakési spiknutí neziskových organizací, které ždímají peníze z našeho státu, aby prosazovaly jakousi spikleneckou politiku.
Ten minulý prezident vytvářel dojem, že občanská společnost je jakési úchylné učení Václava Havla, které má za cíl dostat do funkcí a „ke korytům“ nevolené a neoblíbené lidi (protože podle něj přece politici, poslanci a ministři jsou ti jediní správní a lidem milovaní).
Současný prezident to má ještě horší, protože za jeho prezidentování se občanská iniciativa nebývale rozrostla; lidé se stále více začínají angažovat, což mu nevyhovuje – a ještě vysvětlím proč. Proto vytvořil onen svět „otylých“ neziskovek, které „ždímají“ stát na úkor důchodců a nemocných dětí.
Samozřejmě, že ani jeden z těchto pánů nemá pravdu. To, co říkali a říkají, je jen účelová propaganda.
Už jen proto, že občanská angažovanost a neziskový sektor není žádné spiknutí. Každý z vás si může založit neziskovou organizaci. Většinou mají v dnešní době formu tzv. spolku. K založení spolku jsou třeba nejméně tři lidé, kteří sepíšou stanovy a jsou schopni jednat s úřady. Úřady nijak neomezují stanovy spolků, ani nerozhodují, který spolek smí být založen a který ne. Je to jako když jdete ohlásit shromáždění.
Tak, a máte spolek a teď čekáte na státní dotace nebo dotace z EU, protože přece „víte“, že neziskovky jsou takto financovány. No, to se načekáte.
To, že jste si založili neziskovku, vám nedává žádný nárok na peníze ze státního rozpočtu. Kdyby tomu tak bylo, zakládal by neziskovky opravdu každý, nikdo by nepracoval a byli bychom takové velké neziskové Řecko.
Ne, lidé zakládají neziskovky proto, že chtějí něco dělat. Například pokud chcete organizovat humanitární pomoc a chcete založit sbírku, potřebujete IČO a díky neziskovce ho máte. Ale už podléháte daňové kontrole státu. To, že máte svůj spolek – neziskovku – vám usnadňuje jednání s úřady. A také to skupinám lidí umožňuje, aby společně budovali spolku jméno. Je trochu nepohodlné říkat tuhle demonstraci udělali Franta, Pepa a Máňa. Když se ale Franta, Pepa a Máňa spojí do spolku, tak nejen že to vypadá lépe, ale rovněž mají nějaké stanovy, které musí dodržovat, a ostatní lidé tak mají lepší informaci o tom, o co Frantovi, Pepovi a Máně jde.
Spolky se využívají hlavně k politickému, kulturnímu a společenskému aktivismu. A samozřejmě pak k dobročinným účelům, ale to už musíte dělat na mnohem profesionálnější úrovni.
Aktivisté nejsou lidé, kteří usilují o moc a koryta tím, že obcházejí volby. To je úplný nesmysl. Aktivisté jsou lidé, kteří ve svém volném čase a za své soukromé peníze ovlivňují společnost směrem, který považují za správný. Ano, mnozí lidé tomu nevěří, protože si nejsou schopni představit, že by oni dělali něco zadarmo a ještě bez vyhlídky na nějakou výhodu. Ale to, že si něco nedovedete představit, neznamená, že to neexistuje.
Rozdíl mezi politikem a aktivistou je poměrně značný. Ano, mnozí aktivisté se stávají politiky, ale jakmile aktivista vstoupí do politiky, už se na něj vztahují politická pravidla, která obejít prostě nelze.
Mě jako aktivistu vůbec nezajímá, kolik lidi mě má rádo a kolik mě nenávidí. Říkám lidem to, co si myslím, že by měli slyšet, a to, co si o mně myslí, je pro mě jen jejich problém. Takový přístup si politik nemůže dovolit. Politik potřebuje popularitu, podporu a hlasy. Aktivista ne. Jenže aktivista nemá veřejnou funkci. Tu může mít jen politik.
Tedy z aktivisty se stát politik může, ale to se může stát z kohokoliv. Aktivista nemá šanci na funkci, pokud neopustí aktivismus a nestane se politikem. Z tohoto hlediska jsou tedy Klausovy a Zemanovy obavy naprosto neopodstatněné.
Ale ne všechny neziskovky jsou aktivisté. Ohromné množství neziskovek se zabývá humanitární činností. To jsou lidé, kteří neovlivňují, ale nezištně pomáhají. Opět ve svém volném čase a často ze svých peněz. Já osobně tyto lidi obdivuji a považuji je za neziskovou elitu. Ono opravdu křičet na demonstracích je jednodušší než pomáhat potřebným. Ale ne každý to umí. Proto si tito lidé zaslouží obdiv a ne pohrdání.
Když takovou užitečnou činnost děláte na opravdu vysoké úrovni, na úrovni profesionální, ale nedostáváte za ni žádnou odměnu, možná se vám otevře šance pro nějaký grant ze státního rozpočtu. Jenže musíte splnit jeho podmínky, projít výběrovým řízením atd. – neziskovky, které čerpají peníze od státu, to je jen vrcholek ledovce občanského aktivismu. Dostat se ve své neziskové činnosti na takovou úroveň je snad ještě obtížnější než se stát úspěšným politikem.
Proč tedy posledním dvěma prezidentům aktivisté a neziskovky tak velmi leží v žaludku? To je jednoduché. Nepřejí si aktivní občany. Přejí si občany, kteří se budou starat jen sami o sebe, kteří budou nadávat u televize a po hospodách a kteří politikům jednou za 4 roky hodí hlas; takoví lidé pak podléhají dojmu, že oni jsou „ti dole“ a že jsou nějací „ti nahoře“, kteří rozhodují. A ti nahoře můžou za všechno špatné, co je potkalo.
To vytváří živnou půdu pro lidi, kteří vám řeknou, že se všechno vyřeší rychle a snadno odstraněním těch „nahoře“, kteří můžou za všechno zlo. Řeknou vám, že za to může demokratický systém nebo Evropská unie nebo to, že jsme na Západě, a pokud se toho všeho zbavíme, tak bude dobře. Nebude. Bude ještě hůř. Protože všechno je způsobeno tím, že občané nejsou aktivní a nezajímají se. Demokracie je postavena na zájmu občanů o jejich stát. Státy, které zájem svých občanů nepotřebují nebo ho rovnou potírají, jsou na tom mnohem hůře než my.
Je pochopitelné, že ne každý může být aktivista a mít svou neziskovku. Je pochopitelné, když to neděláte proto, že nemáte čas, že musíte živit sebe a svou rodinu, starat se o děti nebo o rodiče a podobně. Je však špatné, když to nechcete dělat proto, že to považujete za špatné.
Neexistují žádní nahoře. Je to naše země, naše společnost, náš kontinent. Rozhodují lidé, které necháte, aby rozhodovali, když vy sami rezignujete. Zodpovědný člověk nemá za úkol jen uživit se a postarat se o rodinu. Zodpovědný člověk se také stará o svou obec, o svůj stát.
Vy všichni jste potencionální aktivisté a vy všichni jste neziskovky. Pokud něco chcete, tak do toho jděte. Není čeho se bát. Nebojte se být občany.
Nebojte se vlastní iniciativy.
