Když se všechna zla sejdou, je zaděláno na katastrofu

Tragédie naší současnosti je, že se všechna myslitelná zla setkala na jednom místě a v jeden čas. A je jich požehnaně a asi to nebude náhoda, že to všechno spolu nějak souvisí.

Myslím, že současná tragédie společenské situace v ČR se dá definovat bez hlubokomyslně filozofických komentářů. Stačí nám k tomu absolutně nejjednodušší metoda výčtu.

Předně tady máme prezidenta a jeho kliku. Tato skupina se vyznačuje několika velmi negativními vlastnostmi. Prezident vyvolává negativní emoce a šíří strach a obavy ve velké části společnosti a pak této společnosti nabízí sebe jako řešení obav, které sám vyvolal. Tento postoj mu slouží k jeho vlastnímu prospěchu. Další velký problém je, že prezident a jeho skvadra nepochybně slouží zájmům cizí mocnosti – Ruska. Prezident a jeho okolí a spojenci dále stlačili úroveň politické debaty na absolutně nejnižší. Tato debata je plná vulgarit, urážek a iracionálních emotivních výkřiků – a to je ten nejhorší způsob politiky. V neposlední řadě se tato skupina vyznačuje absolutním nedostatkem sebereflexe, mezilidské slušnosti a studu. Okázale pohrdá ústavními zvyklostmi, politickou kulturou, a dokonce i právním řádem a soudy.

Pak tady máme oligarchu – ministra financí – mediálního magnáta. Tento člověk přidrzle prosazuje zájmy vlastní finanční skupiny na úkor státu, kterému by měl sloužit. Je například podezřelý z neoprávněného čerpáni dotací. Má nevyjasněnou minulost. K majetku přišel podezřelým způsobem. Navíc je vlastníkem několika médií, která stále více píšou tak, jak to jemu vyhovuje. Je to buranský a hloupý člověk, který však vede populistickou politiku, takže to skoro nikomu nevadí. Ovšem kombinace oligarchy, mediálního magnáta a ministra financí v jedné osobě je smrtelná a nevídaná i na východ od ČR. Navíc tento člověk zahájil námluvy s komunisty, což z něj činí otevřeného nepřítele demokracie a polistopadového vývoje v ČR.

Pak tady je vládní strana, jejíž velká část otevřeně inklinuje k Rusku. Podobně jako prezident lobuje za jeho zájmy, účastní se vítání jeho propagandistických exponentů a sdílí a šíří ruskou propagandu. V některých zemích by to bylo bráno jako zrada.

Pak máme celou řadu různých politiků, či spíše aktivistů, kteří šíří nacionalismus, xenofobii, fašismus, nacismus různých stupňů. Podobně jako prezident šíří strach a paniku pro své vlastní zájmy. Tito lidé rovněž v různém stupni kolaborují s Ruskem.

Dále zde máme stranu, která přivedla tuto zem už jednou na východ a která se ve své minulosti dopustila těch nejhorších zločinů a nikdy se s tím nevyrovnala. Tato strana dostala novou energii a bojuje za náš návrat na východ za každou cenu, například peticí proti NATO.

Když se vrátíme k hlavní vládní straně, tak i ta část, která není proruská, není zrovna košer. Jednak je silně pročínská, což je docela podobné proruskosti, a jednak si ulehčuje své vládnutí utahováním šroubů svobodě, omezováním demokracie a zneužíváním policie.

Je tragédií, že v oblastech, kde nejsou bezprostředně ohroženy zájmy vládních stran, není stát schopen prosadit svou autoritu, a co je úplnou tragédií, neplní svou funkci – sice okázale předvedl nasazení armády proti neexistujícím teroristům, ale naprosto selhává v ochraně občanů před nacionalistickými extrémisty, kteří mají tendenci překračovat hranici únosnosti a otevřeně hrozí násilím. Stejně tak není stát schopen čelit pronikání ruské propagandy a vyrovnat se s takovými excesy, jako je falešné velvyslanectví ukrajinských proruských separatistů.

V neposlední řadě se nám také některé strany, které se profilovaly jako prozápadní, posouvají směrem k polskému PiS, což jsou sice proatlantičtí, ale protievropští konzervativní bigotní nacionalisté.

Ani jedna z výše jmenovaných skupin necítí žádný velký protitlak vůči svému počínání. Politickou opozici toho všeho máme slabou, občanskou opozici taktéž. Já jako člen té druhé opozice mohu jen smutně konstatovat, že se sice snaží, ale většina společnosti zůstává pasivní nebo je ovládána silami, jež jsem výše jmenoval.

Mediální odpor je také slabý a nevýznamný. Média jsou buď koupená nebo neprofesionální nebo s malým dosahem nebo pod tlakem propagandy výše jmenovaných a Ruska.

Společnost, občané, jsou bohužel nakaženi šílenstvím – iracionálním strachem z nepřítomných uprchlíků, který pohlcuje veškerou jejich společenskou ostražitost. Ztrácejí schopnost kritického myšlení a mění se v manipulovatelnou masu. Propadají xenofobi, tupému nacionalismu až nacionálnímu socialismu.

A tak se výše zmíněné katastrofálně jednající politické skupiny a jejich představitelé nesetkávají s nějakým větším veřejným tlakem médií či společnosti. Chování, které by bylo v jiných dobách naprostým skandálem, je více méně tolerováno a přečiny proti právnímu státu a politické kultuře jsou ignorovány či zapomenuty. Jediné, na co se nezapomíná, je každodenní připomínání imaginární uprchlické hrozby, a to jak ze strany těchto politiků, tak ze strany médií, propagandy a také díky umělým nebo lidovým hoaxům.

Aby toho však nebylo málo, tak tady máme ještě zahraniční vlivy. To všechno se děje v podmínkách intenzívní ruské hybridní války a masivní ruské agresivní propagandy, která rozbíjí důvěru v instituce, stát, lidi a pravdu jako takovou. Z Ruska k nám jde i vojenské a geopolitické ohrožení.

Samozřejmě, že uprchlická vlna a islámský terorismus, zneužívané vším tím, o čem píši, nafouknuté a zhysterizované k tomu, aby nás mohli politici ovládnout, ve skutečnosti existují a jsou rovněž reálnými hrozbami. To se nedá popřít.

Dále tady máme krizi důvěry v Evropskou unii a dokonce zmenšení EU o jednoho člena, které tuto krizi dále prohlubuje.

Díky krokům Turecka tu máme krizi NATO, které sice stále ještě je, ale lusknutím prstů může přestat být homogenní organizací.

A samozřejmě hrozba toho, že se prezidentem našeho nejsilnějšího spojence a supervelmoci – USA –, která stále ještě de facto určuje pravidla světa, může stát naprostý šílenec, který směřuje k fašismu a spojenectví s Ruskem, celou tuto situaci korunuje.

Aby ani to nebylo všechno, existují reálné pochybnosti o schopnosti současných politiků, a to i evropských a světových, se s těmito hrozbami reálně a rychle vypořádat. Například německá kancléřka umí řešit problémy, ale i tak existuje reálné podezření, že její kroky jsou pomalé a vždy jen reagují na vzniklou krizi, místo aby jí předcházely.

Každý z těchto mnoha výše popsaných faktorů je brutálním rizikem pro každou společnost a celospolečenským problémem, který si žádá obtížné a dlouhé řešení. Kombinace více těchto faktorů je přímo smrtelná i pro ty nejrozvinutější národy. Ovšem kombinace všech těchto faktorů v místě, jako je Česká republika, je přímo kataklyzmatická.

Ten výčet je důležitý k tomu, abychom plně pochopili, v jaké situaci a době se nalézáme. Je to situace historicky unikátně nedobrá. Je opravdu zaděláno na průšvih nedozírných rozměrů.

Bylo by však chybou vyděsit se z toho tak, že boj s těmito riziky vzdáme. Bylo by chybou nechat se rozdrtit váhou a kombinovanou silou těchto faktorů. Naopak. Je nutné si uvědomit, co se děje, protože ono to na první pohled vidět není a všechny tyto věci jsou skryty pod tenkou slupkou normality všedního života. Pokud však ona slupka bude nějak narušena, všechno se to na nás vyvalí a zadusí nás to.

Strach z budoucnosti je však k ničemu. Naopak, je potřeba se budoucnosti postavit a všechno tohle vyřešit. A pokud nevíte jak, pokud nevidíte šanci a možnosti a naději, tak alespoň věřte, že naděje je a vyřešit se to dá.

Jak?

Postupně.