Demokracie funguje, jen pokud v ni lidé věří. Pokud v ni lidé nevěří, nemá šanci. Nedá se prosadit ani udržet silou, ale jen přesvědčením lidí, že ji mají ctít. Že je nejlepší.
Demokracie je křehká dohoda mezi lidmi o tom, jak se budou spravovat věci veřejné, jak budou lidé mezi sebou fungovat, a hlavně o tom, jak si zorganizují vládu. Ano, je to dohoda, kterou by měl akceptovat každý z nás.
Samozřejmě, jsou lidé, kteří tuto dohodu nectí. Pak na ně dopadne tvrdá ruka státu, který je výsledkem naší demokratické dohody. Pokud však začíná být těchto lidí velké množství, a hlavně pokud se tito lidé dostávají k moci, tak demokracie přestává fungovat.
Ano, máme ústavu, ale pokud ji přestáváme ctít, tak se mění v kus papíru. Politik ani soudce ji nemusí dodržet, pokud v ni nevěří. Z té ústavy nevyjede žádný paprsek ani neviditelná síla, která by ho ztrestala. Voják nemusí poslechnout svého politika, když nechce. Politik nemá kouzelnou hůlku, kterou by ho ovládal. Důstojník poslouchá politika, protože věří v demokracii; proto nenařídí svým tankům, aby onoho politika přejely. Politik by zase mohl třeba zkorumpovat policisty a vojáky a zatknout všechny oponenty, novináře a možné soky. Ale neudělá to.
Důvodem, proč to jedni či druzí nedělají, není jen to, že se vzájemně drží v šachu. Oni to nedělají také proto, že vědí, že lidé věří v demokracii a že by se proti jakýmkoliv takovým krokům postavili.
Ale pokud se ukáže, že lidé v demokracii – v tu dohodu – nevěří, tak ti, co mají moc a sílu, dostávají volnou ruku a mohou si dělat, co chtějí, navzdory ústavě, tajným službám, soudům a všelijakým jiným institucím. Ty instituce nejsou naše spása. Fungují, jen pokud v ně věříme.
Stačilo málo, stačilo, aby se vlivem událostí posledních let ukázalo, že lidé jsou ochotni svou víru v demokracii zahodit poměrně snadno, aby to povzbudilo státy a jednotlivce, kteří pochopili, že to je jejich šance. To, co se dnes děje, není nic jiného než epidemie oné nedůvěry v demokracii.
Jako každá nemoc vznikla tato nedůvěra zřejmě přirozeně. Byla tady s námi vždycky a vlivem okolností poněkud zesílila. Jenže její zesílení inspirovalo nepřátele demokracie k tomu, jak se ji pokusit porazit. Zbavit lidi víry.
To dělá celá ruská propaganda. Zbavuje lidi víry v demokracii. To dělají populističtí politici. Dělá to Miloš Zeman, dělají to všechny ty fašistické nuly, dělá to Orbán, dělá to Kaczyński, dělá to Trump…
Tito politici schválně mluví tak, aby jim naslouchali lidé, kteří jsou proti demokracii. Získávají nové podporovatele tím, že se tváří a mluví jako nějací reformátoři demokracie – to je pro ty, kteří v demokracii ještě věří; až se chytnou do pasti, kterou jim politici nastražili, bude jejich víra rovněž zviklána.
Je to epidemie celozápadní a je vážná. Je horší než neštovice a horší než mor. Zachvacuje naše mozky a duše. A šíří se lavinovitě.
A demokracii k záchraně nepomohou žádné sebedokonalejší instituce. Ústavní soudy, policie, tajné služby, ani armáda s těmi nejdokonalejšími hi-tech zbraněmi. Protože ten boj se odehrává, ta nákaza se šíří v hlavách lidí.
A právě v těch hlavách tento boj o demokracii vyhrát můžeme. Nikde jinde. Jedna z mála pozitivních věcí na tom je, že ten boj proti této epidemii může vést úplně každý, kdo v demokracii věří. Nemusíte být politik, ani voják, ani agent tajné služby, novinář nebo umělec. Můžete bránit demokracii, ať jste kdokoliv. Dělník, student, žena na mateřské… Jen je třeba začít to dělat. Je potřeba se demokracie zastat. Stačí, když s tím začnete ve svém okolí, když přestanete tolerovat nakažlivé nenávistné řeči. Když se přestanete bát vyslovit svůj názor jen proto, že naštvete okolí. Věřte tomu, že objevíte lidi, kteří s vámi souhlasí a jen se ostýchají dát najevo svůj postoj stejně jako vy. Netolerujte zlo.
Je opravdu čas začít se angažovat. Být aktivní. Přemýšlet. Volit, hlasovat. Demonstrovat. Podepisovat petice. Kandidovat. Je potřeba začít přesvědčovat lidi o křehké síle demokracie, o tom, že je pro nás nejlepší, protože zajišťuje kontrolu vlády. Je potřeba vrátit lidem víru v demokracii. Je potřeba ukázat, že lidé, kteří v ni věří, pořád existují a že je možné se k nim kdykoliv přidat.
Nečekejme, že nás někdo zachrání. Že nás zachrání EU nebo NATO nebo USA nebo Bůh nebo já nevím kdo ještě... Jediný, kdo nás může zachránit, jsme my sami.
