Před týdnem proběhla blokáda ruské ambasády v Praze, která si vyžádala zásah policie. Dovolte několik postřehů k tomu, co se dělo.
V pondělí 19.12 uskutečnili aktivisté ze skupiny Kaputin a jejich přátelé blokádu ruské ambasády a to z čirého rozhořčení nad krvavou lázní, kterou zorganizovali v syrském Aleppu zločinci Asad a Putin. To, co se děje v Sýrii je v současnosti největší zločin proti lidskosti a pokud si chce člověk uchovat zdravý rozum a čisté svědomí, musí se vymezit nejen proti tomu, ale i proti ignoraci veřejnosti k této hrůze, jakožto i k neschopnosti politiků nebo dokonce jejich podpoře těmto zvěrstvům.
Aktivisté v Česku se pokoušejí na situaci v Sýrii upozorňovat i vyvíjet nátlak na politiky, aby pomohli světovému společenství tuto situaci řešit. Organizují se svíčkové demonstrace, petice, píši se dopisy politikům a všechno je marné. Jeden ze špičkových politiků vládní koalice jim dokonce odpověděl: „A co s tím mám jako dělat?“
Proto se rozhodli uspořádat akci, která se nedá přehlédnout.
V pondělí ve tři hodiny odpoledne se před vjezdem do ruské ambasády shromáždilo 17 aktivistů, z nichž část se připoutala k bráně ambasády a zbytek si před tuto bránu sedl na zem. Brzy dorazila policie, která rozřezala řetězy připoutaných, ale dosáhla pouze toho, že tito se připojili k sedícím.
Musela být povolána Speciální pořádková jednotka, která oněch 17 sedících zadržela. Akci zaznamenalo ČTK a tudíž většina médií v Česku. Ten samý den však došlo k vraždě ruského ambasadora v Turecku a rovněž k teroristickému útoku v Německu, které informace o protestu odsunuly do pozadí.
Zejména teroristické útoky v Evropě v poslední době slouží nezodpovědným politikům k tomu, aby odváděli pozornost od daleko horších problémů mimo Evropu, aby jim pomohly překrýt skutečné hrozby pro naši společnost, jako je agresivní ruský imperialismus, kontra liberální revoluce na Západě a fašizace na Východě. Oběti terorismu zneužívají k tomu, aby se svezli na vlně nacionalistického a xenofobního populismu a strašení, které jim jak se zdá mohou zaručit dobré volební výsledky.
Ale vraťme se k zásahu policie. Je pochopitelné, že policie nemohla přejít blokádu ambasády a zasáhnout musela. Účastníci protestu její zásah očekávali. Problém je však v excesech, kterých se příslušníci zvláště Speciální pořádkové jednotky dopouštěli. Nikdo se s policií nepral, ani příslušníky nijak nenapadal, protest byl čistě nenásilný. Přesto byla některým účastníkům nasazena pouta, byly jim krouceny ruce za zády a byli vedeni v předklonu jako nebezpeční násilníci.
Je pochopitelné, že když dojde k zadržení člověka ať už z jakýchkoliv důvodů, tak dojde i k omezení jeho osobní svobody. Je však nutné zadrženým způsobovat bolest a lehká zranění?
Nejkřiklavějším příkladem je případ fotografky, novinářky a aktivistky Ivety Kopicové. Paní Kopicová, když byla uchopena policisty a odvedena z blokády, nekladla ani pasivní odpor a s policií dobrovolně šla. Policisté se k ní ze začátku chovali korektně. Jakmile však byla odvedena stranou, byly jí bolestivým způsobem krouceny ruce za zády.
Paní Kopicová si vyžádala lékařskou pomoc a díky zranění způsobenému policií se dostala do devítidenní pracovní neschopnosti.
Nejde jen o nějaké pusté stěžování si, paní Kopicová podá na postup policie stížnost.
Zdálo by se, že tento fyzický exces je sám o sobě dost skandální. Jenže je tady ještě jedna okolnost, která by nás měla děsit možná více než nepřiměřené používání síly ze strany pořádkové jednotky.
Policisté, kteří se „zabývali“ paní Kopicovou ji sdělili svůj názor na ní a to ten, že „lidi jako vy tady nechceme a měli by emigrovat“. A jeden z nich komentoval zásah policie slovy: „Počkejte si za rok a půl, až bude po volbách…“
Je tedy evidentní, že někteří policisté hledí s nadějí do příštích voleb a doufají, že se v naši zemi změní situace tak, že budou mít volnější ruce v potírání aktivistů a opozice a dokonce mají naději v to, že odsud budou lidé s nepohodlnými názory opět emigrovat. A to je katastrofa.
Známý americký historik Timothy Snyder nedávno zveřejnil esej, ve které popisuje, jak se bránit příznakům nastupujícího autoritářství. V bodě 18 píše vzkaz vojákům: „Pokud jste součástí ozbrojených složek státu, Bůh s vámi. Nejste první, koho by mohlo doběhnout pokušení nechat se vtáhnout do něčeho, čeho pak budete litovat.“ Jsem přesvědčen, že to platí nejen pro vojáky, ale i pro policisty.
Události z minulého pondělí jsou jen dalším kamínkem v mozaice stále se množících příznaků blížícího se konce demokracie v této zemi. Záleží jen na nás, jestli se tomu budeme bránit nebo jestli půjdeme jako ovce na porážku.
Závěrem mi ještě dovolte připomenout etický kodex Policie ČR. Sami ohodnoťte, zda jej policisté dodržují nebo ne:
1. Cílem Policie České republiky je
- chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti,
- prosazovat zákonnost,
- chránit práva a svobody osob,
- preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji,
- usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti.
2. Základními hodnotami Policie České republiky je
- profesionalita,
- nestrannost,
- odpovědnost,
- ohleduplnost,
- bezúhonnost.
