Dostal jsem možnost předsmažit prezidentského kandidáta. Někoho, kdo pravděpodobně bude konkurovat Miloši Zemanovi v druhé přímé volbě prezidenta
Není pravda, že není koho vybírat. V Česku je dost osobností. Dokonce i mezi politiky. A rozhodně není pravda, že jsou všichni stejní a „všeci kradnů“, jak nám tvrdí jeden populista bez úrovně. Když jsem se na to díval subjektivně, z čistě morálního a politické hlediska, našel jsem spoustu vhodných kandidátů.
Chce to prezidenta, který má jasný a pozitivní vztah k Západu a západním hodnotám. Je proevropský a proamerický.
Taky jsem si řekl, že by to chtělo člověka, který má hodně našlápnuto ke kandidatuře, lidi jej znají a jemu se daří získávat pozornost občanů, aniž by musel obětovat své hodnoty.
No a také jsem uvažoval nad někým, kdo by se na prezidenta prostě hodil bez ohledu na to, jestli chce kandidovat nebo ne. Kdo má skvělou pověst ve světě, oplývá statečností a je osobnost.
Našel jsem takové lidi.
Ještě mi zbylo sestavit morální profil příštího prezidenta. Je to informace pro kandidáty i voliče, jakého prezidenta chceme. A je to možná ještě důležitější než konkrétní jména.
Takže jsem rozhodl, že příští prezident by měl vypadat následovně.
Určitě by neměl používat jadrný jazyk a dělat ze sebe lidového baviče. Na to máme baviče. To není funkce prezidenta. Myslím si, že není ani tak nezbytné, aby měl praxi v politice. Jsou lidé mimo politiku, kteří dovedou překvapit. Ale samozřejmě úplný ťuňťa to být nemůže.
Ano, prezidentská funkce si vyžaduje jistou dávku důstojnosti, ale zase si dovedu představit prezidenta sympaticky nevážného a lidského. Rozdíl mezi přijatelnou a nepřijatelnou nedůstojností je rozdíl mezi Havlem a Zemanem.
Ano, prezident České republiky musí být absolutně prozápadně orientován. Jiného prezidenta už nechci. I kdyby neplnil ostatní kritéria, tak toto plnit prostě musí. To je nejdůležitější.
Prezident by měl mít určitě schopnost naslouchat a to nejen „obyčejným“ lidem, ale i politickým odpůrcům. Ale měl by jim naslouchat opravdu, opravdu slyšet jejich argumenty, nejen dělat to jako nějakou hru.
Prezident musí být přijatelný pro široký okruh voličů. Má to být prezident všech, ale nesmí se podbízet davu a nesmí klesat na úroveň lůzy. Naopak, musí svou činností vychovávat z lůzy občany.
Měl by mít prezident společenský rozhled? Ano, měl; čím toho člověk ví méně, tím více je manipulovatelný. Ano, prezident musí být inteligentní a všeobecně vzdělaný. Pokud ne formálně, tak alespoň prakticky.
Má být nadstranický a snažit se o dohody stran? Rozhodně. Prezident má společnost hojit a ne ji jitřit. Tudíž by měl být konsenzuální. Ale stále by měl trvat na hodnotách a principech, pro které byl zvolen.
Trochu váhám nad tím, jestli prezident má být týmový hráč. Jistě, v politice je tým důležitý, i když prezident je už z principu poněkud solitér. Ale určitě nemá být individualistický sobec.
Má být silná a vynikající osobnost? Ano, osobnosti je třeba. České prezidentství je postaveno na individualitě a autoritě prezidenta. Ale prezident není rocková hvězda, nemá živit své ego a zbytečně na sebe upozorňovat. Nemůže to být bezbarvý úředník, ale ani šokující provokatér.
Prezident by měl mít schopnost reprezentovat a domluvit se v zahraničí. Být reprezentativní patří k politické práci. Prezident se setkává s jinými státníky a diplomaty a nemůže to být nějaký Lojza z kompostárny. A jazyky... Neznat jazyky již je v dnešní době, samozřejmě, nebetyčná ostuda. Toto jsou takové základní předpoklady k funkci.
Základní předpoklad je jedna věc, ale druhá věc je potřebný předpoklad. A tím, kromě prozápadní orientace, jsou i morálka a charakter na vysoké úrovni. Tyto vlastnosti musí mít každý politik. Bohužel, většina politiků je nemá. Ale nemorální a bezcharakterní prezident je nepřípustný. Základní voličské kritérium.
Měl by být prezident akceschopný v krizových situacích? Setkal jsem se s názorem, že to není třeba, protože na akci máme vládu a premiéra. Já o tom nejsem tak úplně přesvědčen. Krize nejsou jen o krizovém managementu, ale také o tom umět třeba ve vypjatých chvílích promluvit k národu a uklidnit jej, nebo naopak vyzvat k boji. A tady je odvážný a chladnokrevný prezident nezbytností.
Tak jsem tedy rozhodl, že má vypadat příští prezident.
Určitě se nabízí otázka – kdo mi dal právo „předsmažovat“ kandidáty. Proč bych to měl dělat zrovna já. Odpověď je jednoduchá. Ve skutečnosti nejde o žádné „předsmažování“ ale o výběr. Rozhodnout se, koho by chtěl za prezidenta, může každý občan. Ale díky tomu, že jsem se stal signatářem Kroměřížské výzvy, mohu spolu s ostatními signatáři mluvit i do výběru kandidátů. Skutečné „předsmažení“ totiž spočívá v tom, že nám kandidáty vybere nějaká politická strana, případně se někdo hodí na pánev s rozpáleným olejem, a to na základě toho, že k tomu má ambice. Ale co kdybychom si kandidáty vybrali my, občané, i mezi těmi, kdo nejsou jen exponenty stran a zájmových skupin anebo mají jen své prostředky a disponují možnostmi, aby se kandidáty stali. Co když jsou tady vhodnější lidé, kteří prostředky a takové možnosti nemají, ale přesto by je velká část společnosti podpořila? Není to skutečně nejdemokratičtější a nesprávnější, když si občané najdou svého kandidáta, kterému pak pomohou a podpoří jej?
Takže to „předsmažení“ může provést každý s vás. Samozřejmě, že to bude jen názor jednotlivce, který bude započítán k mnoha názorům ostatních. Ale stejně je to něco víc. Tento názor, i když jeden z mnoha, nebude ignorován. Bude započítán a reálně, i když maximálně z jedné desetimiliontiny, ovlivní prezidentskou kampaň a volby. A desetimiliontina je pořád lepší než nic.
Existují občané, kteří mohou ovlivnit podobu příští prezidentské kampaně, a pak občané, kteří ji ovlivnit nemohou a mohou ji jen pasivně konzumovat. Rozdíl je v tom, jestli jste nebo nejste signatářem Kroměřížské výzvy.
