V Česku se děje spousta věcí, ale nesmiřitelný třídní boj to není. Každý si totiž může vybrat svou stranu. Zcela dobrovolně.
Docela mě vytáčí, když si přečtu tvrzení o tom, že ti, kteří jsou proti Zemanovi a Putinovi, ti, kteří cítí lidskost vůči uprchlíkům, ti, co podporují demokracii, svobodu, EU a NATO, jsou jakousi od reality odtrženou elitou, která vysává dělný český lid, který má úplně jiné starosti.
Takové myšlenky hlásají nezřídka ti samí lidé, kteří říkají, že „sluníčkáři“ a „pravdoláskaři“ jsou v podstatě neomarxisté. Tito lidé ze sebe dělají odpůrce marxismu a přitom svůj politický názor staví na jedné z nejzákladnějších pouček marxismu – na třídním boji. Skutečnými neomarxisty jsou právě tihle uřvaní „kritici“ neomarxismu.
Dnes už je hodně trapné vytahovat na veřejnosti „dělníky, rolníky, kulaky a buržoazii“. Protože to není marxismus, ale neomarxismus (zdůrazňuji předponu „neo-“). A tak je třeba vymyslet nějaké neotřídy. Slušné Čechy a Pražskou kavárnu. To se pak vede ten třídní boj mnohem lépe (Pražská kavárna je opravdu bezva třída pro nenávist. Je tvořena těmi zbohatlými, arogantními Pražáky, u kterých když teroristé udělají atentát, jak slibuje Miloš Zeman, to zas taková škoda nebude...).
Ale vážně. Novodobí rudohnědí ideologové v čele s Milošem Zemanem potřebují vytvořit nějakou třídu, kterou by mohl obyčejný člověk nenávidět. Velice rozšířenou českou vlastností, která se k tomu hodí, je závist. Proto je potřeba štvát proti lidem, kteří si více vydělají nebo dosáhli nějakého úspěchu. To se pak i člověku, který třeba necítí nenávist vůči uprchlíkům nebo se mu nelíbí Zeman, vkrádá do hlavy myšlenka „co tihle mohou vědět o životě“.
Otázkou však je, kdo je skutečně ona elita. Elita národa se dá definovat různě. Obvykle jsou tak označováni lidé, kteří svou prací a životem mají vliv na jiné lidi. Obecně jsou za elitu považování bohatí, vzdělaní a vlivní lidé.
Jenže podle mě je tu ještě jiná elita. Elita morální. A u ní nezáleží ani na majetku, vzdělání či inteligenci. Záleží na morálních hodnotách.
Zvláště ve vypjatých dobách, jako je ta současná, je této morální elity velmi potřeba a její význam vzrůstá nad význam elit tradičních. Tato morální elita je pak svědomím země a národa. Nutnou potřebou.
A pro všechny, kteří se cítí bezvýznamní, nepotřební a zapomenutí, mám velmi dobou zprávu. Každý se může stát elitou. Toto opravdu není třídní boj. A morální elita není uzavřený klub, kde musíte platit drahé vstupné nebo skládat přijímací zkoušky. Stačí prostě začít dělat dobro. Stačí začít se starat o jiné a o osud země nebo jiných zemí. A samozřejmě ctít u toho morálku, pravdu a čest. A milovat svobodu.
Taková elita je pak nezničitelná a neporazitelná. Bez ohledu na to, kolik je lůzy. Rudohnědí populisté to dobře vědí. A proto kromě uprchlíků vyhlásili křížové tažení i elitě. Ta je pro ně smrtelné nebezpečí.
Ano, v Česku probíhá jakási forma občanské války mezi elitou a lůzou. Ale skutečně záleží na každém z vás, ke které skupině se přiřadí. Máte možnost volby. Nejste sociálně determinováni. Elita vás ráda přijme mezi sebe.
Elitou může být skutečně každý, kdo chce. I já se považuji za elitu. A to přesto, že jsem obyčejný zaměstnanec se střední školou a podprůměrným příjmem. Teď jsem mezi lidmi, kterých si vážím a kteří si váží mě. A čekáme na vás ostatní.
