Staří aktivní antikomunisté celou dobu od Sametové revoluce řvali, že komunisté jen čekají na svoji příležitost, aby mohli vylézt a zase škodit. Měli pravdu.
Nikdy jsem nepatřil ke kdovíjakým horlivým antikomunistům. Ne, že bych měl pro komunismus nějaké sympatie nebo by mě nechával chladným. Vždy jsem ho považoval za jinou verzi fašismu a jedno z jasných absolutních zel, které lidstvo vytvořilo.
Ale neměl jsem potřebu tepat do komunistů. Zdálo se mně, že je po nich. Že to je kopání do mrtvoly. Mýlil jsem se.
Dnešní doba charakterizovaná novým mocenským nástupem Ruska, které vzpomíná na svou zašlou sovětskou slávu, charakterizovaná návratem ideologií, které dovedou zblbnout masy, charakterizovaná úpadkem rozumu a obnovením nejnižších lidských pudů a běsů, komunistům přeje. Už jsou zase na výsluní.
Jasně, že nejsou sami. Spolu s komunisty nám z ještě hlubších děr vylezli pravověrní fašisté, jejichž čtvrtou říší se pomalu ale jistě stává Rusko, a jižně od Evropy máme šílené náboženské islamisty.
Mnozí lidé, kteří milují Miloše Zemana a děsí se uprchlíků, skutečně s komunisty nemají nic společného. Mnozí bojovníci proti EU do dělají z upřímného přesvědčení a ne z kryptokomunismu.
Každopádně většina těchto lidí – od vyděšených konzumentů infotainmentu až po kované nácky – komunisty toleruje, případně je považuje za své spojence. A tak můžeme vidět, jak Miloš Zeman vyznamenává exponenty minulého režimu. Můžeme vidět, jak se komunisté zapojují do xenofobního hnutí, brojí proti EU a hlásají rasovou nenávist, kterou nahradili tu třídní.
Nebyli sice iniciátorem toho všeho, ale rychle se chopili šance a teď tvoří velmi významnou část této části společnosti. Ti nejzarytější příznivci Zemana a odpůrců Západu se shlukují hlavně kolem komunistů. Komunisté tvoří páteř jejich společenství.
V době mezi okupací Krymu a počátkem uprchlické krize bylo jejich vedení celé antidemokratické fronty ještě markantnější. Na rasovou nenávist jsou machři spíše náckové, ale ani pravý bolševik s tím nemá problém. Proč? Protože pravověrný bolševik je odborníkem na nenávist. Je to guru nenávisti a dobře rozumí jejím pochodům a struktuře a může příteli náckovi, xenofobovi a rasistovi dobře poradit.
Nejlegračnější je sledovat, jak se bolševici zapojují do kampaně proti „neomarxismu“. Ten termín už dávno nemá původní význam a někdo ho umně zneužil, aby onálepkoval lidi, kteří projevují humanitu, lidskost, soucit a další vlastnosti, které nás odlišují od zvířat. Na druhou stranu, neomarxismus je starý nepřítel bolševického marx-leninismu, tak se není co divit, že se bolševici rádi zapojí proti těm, kdo jsou označení jako neomarxisté. Připomíná jim to starý boj s úchylkáři.
Právě ono propojení s bolševismem a taky rasovým nacismem mě odrazuje od jakékoliv diskuze s lidmi, kteří vystupují za tyto hodnoty. Mnoho rozumných lidí, kterých si vážím, neustále zdůrazňuje , že je třeba bavit se s lidmi poblázněnými ze strachu z uprchlíků, že je třeba se bavit s voliči Miloše Zemana, že je třeba se bavit s odpůrci EU. Ano, je to pravda. Ale když se o to pokouším a narazím nejen na fašismus, ale i na bolševismus, jehož neodpornějším znakem je nostalgie po starém režimu a jeho obhajoba, moje svědomí zavírá dveře.
O náckovství jsem už toho napsal dost. Dnes chci zdůraznit, že i nostalgie k totalitnímu komunistickému režimu mě naplňuje takovým odporem, že ji nejsem schopen a ochoten tolerovat.
A když vidím lidi typu Klub českého pohraničí, kteří adorují vrahy lidí na hranicích, mám chuť na ně volat: „Mašíny na vás!“
