Ve čtvrtek 25. 6. 2015 se v Praze konalo hned několik akcí připomínající zločiny komunismu, ruskou agresi na Ukrajině a nesmyslnou intoleranci vůči uprchlíkům. Z vypětím všech sil jsem stihl 4, i když jich bylo daleko více.
Nejprve to byl happening organizace Proti ztrátě paměti, spadající pod Člověka v tísni, který připomněl sovětskou agresi v roce 1968 a srovnal ji s ruskou agresí v roce 2014. Na Václavském náměstí vyrostla barikáda z roku 1968 a rozmístili se Zelení mužíci z Krymu 2014. A nebyli jsme ochuzeni ani o ruský tank, symbol sovětsko-ruského imperialismu.
Po skončení tohoto happeningu jsem paradoxně zamířil za Rusy. Ale za Rusy, které mám velmi rád. Čelní představitelé ruské národnostní menšiny v ČR jsou čestní, inteligentní a milí lidé, a já mám tu čest se s nimi znát. Pořádali přednášku profesora Zubova, ruského historika, religionisty a politologa.
Hlavním motivem této přednášky byla myšlenka, že to, že Putin pozvedl Rusko a je nenahraditelný, je zcela mylné. Profesor Zubov je přesvědčen, že Rusko Putina vůbec nepotřebuje, že v této zemi se najdou mnohem lepší politici, kteří by Rusko byli schopni vést na demokratickém principu a bez projevů agresivity vůči sousedním zemím.
Naprosto souhlasím.
Z přednášky jsem pádil zpátky na Václavák, kde se v tu dobu konala parodická demonstrace jakoby proti uprchlíkům, ale kdo se u ní zastavil a sledoval její průběh a všiml si například tibetských vlajek, musel jasně pochopit, že to je legrace, která zesměšňuje české xenofobně neonacistické hnutí a politiky typu Okamury a Konvičky. Takové akce jsem se rád zúčastnil, i když jen velmi krátce, protože jsem musel dál…
Kousek níže na Václaváku se konala panelová diskuze, kterou opět pořádala již zmíněná organizace Proti ztrátě paměti. Diskuze měla stejné téma, jako odpolední happening. Hrdina z Rudého náměstí 1968 Viktor Fainberg varoval před režimem Vladimíra Putina a mluvil o tom, že situace je ještě mnohem horší než v roce 1938. Tehdy měl Západ skutečně slabší armády než Německo a jeho podpisy na Mnichovské dohodě byly sice nemorální, ale pochopitelné; dnešní nedůsledná politika Západu vůči Rusku je naprosto nepochopitelná, protože Západ je silnější než Rusko.
Z úst předsedy parlamentu krymských Tatarů Refata Džubarova, stejně jako před měsícem z úst vůdce krymských Tatarů Mustafy Džamiljeva, zaznělo volání po opravdu tvrdém postupu vůči Rusku, včetně dodávek zbraní na Ukrajinu.
Bylo to perné odpoledne, které ale jasně ukázalo, že živelné vzedmutí české občanské společnosti je jasným faktem a že doby české pasivity jsou nenávratně pryč. Jde jen o to, aby tyto akce nezůstaly omezeny na Prahu a okruh několika set lidí. Jsem naprosto přesvědčen, že takové akce by uvítali i lidé v dalších městech, aby to nebyla jen záležitost „pražské lumpenkavárny“. Ostatně lidé s červenými kartami na cestách Miloše Zemana to jen dokazují.
