Konečně začalo trochu mrznout. Vycházím z domu a mířím na zastávku tramvaje. Právě přijíždí, je to ta nová předražená, může však jezdit pouze na několika linkách. Jiní Pražené jezdí autobusy, také předraženými, smlouvu na nákup autobusů není možné vypovědět. V tramvaji si označuji lístek, 17 haléřů z každého lístku končí na Panenských ostrovech.
Na Palmovce přestupuji na metro, revizoři kontrolují, zda cestující používají lístky nebo Opencard, která se stala symbolem korupce. Necítím se zde bezpečně, ale není to kvůli revizorům. Nejsou zde žádné bezpečnostní protiteroristické koše. Naštěstí v jiných stanicích bezpečnostní koše za 87 000 Kč stojí.
Přemýšlím o tunelu Blanka, který měl původně stát 17 miliard a nyní občané platí 37 miliard. Vystoupil jsem ze socky, krtka nebo jak se tomu ještě říká a směřuji ke Škodovu paláci, zde sídlí magistrát a platí nájem, který je slušně řečeno, nevýhodný. Tedy je výhodný pro pár zasvěcených… Po silnici jede hummer městské policie, vznášedlo koupili, ale nepoužívají ho. Městští strážnici mají ve výbavě , kromě hummera a vznášedla, i předražené nožíky. Jejich šéf Kotrouš je nyní ve vazbě kvůli korupci, bude dost důkazů i odvahy ho nechat sedět?
V rádiu slyším zprávu, že Praha nedostane dotaci na čističku. Proč taky, v Praze existuje několik čističek na peníze, nejznámější je dopravní podnik a magistrát. Z magistrátu vybíhá žena s pláčem, vyhodili ji kvůli chybě, která vedla k exekuci Karlova mostu. Ta by se stejně nikdy neuskutečnila.
Úprdelný dny v úprdelný Praze. Taková je realita.
P.S. Název blogu je inspirován knihou Úprdelný dny na úprdelný planetě, napsal Dimitri Verhulst, přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. Text blogu je popisem skutečné situace v Praze.
