Čas placení daní, čas skřípění zubů

Dálnice D1, několik kilometrů za Brnem směr Praha auto neskutečně drncá. „Neupadlo nám kolo?“ ptá se starostlivě manželka. „Néé, jedeme po dé jedničce,“ odpovídám. Malá Johanka klidně usnula, aspoň k něčemu je ta rozbitá dálnice dobrá.

Před několika týdny jsem se skřípěním zubů zaplatil novou dálniční známku. Letošní je o tři stovky dražší než loňská, úprava ceny o dvacet pět procent, kvalita dálnic se však o  dvacet pět procent nezlepšila. Se skřípěním zubů jsem zaplatil, nyní se blíží druhé skřípění zubů – placení daní. Středověký teolog Tomáš Akvinský ve svém díle uvádí, že pokud církev nevede své členy ke spáse, mohou církev opustit. Jak je to s placením daní? Může občan odmítnout platit daně, protože stát nehospodaří správně? „A kdo rozhodne, zda stát hospodaří správně?“ ptáte se? Ratingové agentury nebo to mohu být i já, obyčejný občan?

Už dnes se setkáváme s tím, že některé české firmy mají své sídlo v Holandsku (nebo jinde), kde jsou pro ně výhodnější daňové podmínky. Tak jako voliči hlasují nohama, naposledy na Slovensku Robert Fico vyzval voliče, aby hlasovali nohama a vyhrál, tak můžeme říci, že některé firmy hlasují daněmi. Čeští majitelé firem odvádějí daně ve svém sídle v zahraničí. Jistě máte pravdu, když namítnete, že primárně jsou v cizině, protože se jim to vyplatí a s politikou to nemá nic společného. Má! Neměl by stát nastavit takové podmínky, aby české firmy platily daně doma?

Je zde čas druhého skřípění zubů – placení daní. Výsledky vládního protikorupčního boje jsou tristní. Členové vládní strany se ničí v přímém přenosu před soudem. Další političtí hráči, ať zleva nebo zprava, se těší z veřejného pádu, občané se nevěnují jejich problémům. Zklamání voličů roste.

Vyplňujeme daňová přiznání a vidíme, že stát zpřísnil podmínky pro švarcsystém a posiluje jeho kontrolu. Švarcsystém umožňuje jednoduchou spolupráci mezi firmou a řemeslníkem, ale i jazykovými lektory a IT specialisty. Představa, že živnostník nemá daně, nebo že jsou zanedbatelné je mylná. Živnostník platí finančnímu úřadu a platí zdravotní i sociální pojištění. Platí možná menší daně než lidé zaměstnaní v klasickém pracovním poměru. Ale od přípravy na práci až po její vyúčtování je vše v jeho kompetenci. Známou věcí je, že nemá placenou dovolenou, méně známou, že lidé pracující jako živnostníci dbají o své zdraví tak, aby byli co nejméně nemocní. Co neodpracují, to nevydělají. Jsou samostatní a musí se starat, aby měli další zakázky.

Myslím si, že jsme svědky nešťastného řešení dané problematiky. Stát místo toho, aby systém upravil, zprůhlednil, vylepšil nastavení daňového paušálu, tak svými opatřeními švarcsystém potlačuje, ale přitom nenabízí jiné flexibilní možnosti.

Středověký teolog Tomáš Akvinský napsal, že pokud církev nevede lidi ke spáse, že ji mají opustit. Co  by Tomáš Akvinský poradil dnešním lidem, kteří si myslí, že stát nehospodaří dobře s jejich penězi a ještě jim často hází klacky pod nohy?

Čestné prohlášení pro finanční úřad. Oznamuji, že jsem daně platil, platím a platit budu. Se skřípěním zubů.