Přestaňte je ukájet!

Baníkovci sem, Baníkovci tam. Speciální vláček, doprovod až na místo. Služby jak pro prezidenta mají, že? A s tím se také váže pozornost médií - poslední cestu Baníkovců do Prahy sledovala všechna česká média. Tihle chlapci se stali událostí dne a to jim - jakkoliv vypadají drsně a nepřístupně - dělá velmi dobře.

Není to to, co bývalo

Fotbal není to, co býval. Však sport obecně asi není to, co býval... ono asi nic není tak, jak bývalo. Věci se mění. Z elitního fotbalu se stal téměř celosvětový fenomén, který táhne miliardy lidí. O tyhle miliardy lidí se zajímají sponzoři, kteří mají miliardy dolarů. O tyhle miliardy dolarů se zajímají kluby (ale také svazy, Uefy a podobné), kterém se svým sponzorům snaží vyjít vstříc a miliardy lidí, které zajímá fotbal, se snaží navýšit o  další a další.

A někde na začátku tohohle dnes už možná nekonečného řetězce stojí skalní fanoušci. Ti fanoušci, kteří jdou za svým klubem kamkoliv, kdykoliv. Ti fanoušci, kteří jej podporují po celém světě, kteří připravují choreografie a nejvíce fandí. Ti fanoušci, kteří příjdou i v dešti, sněhu, zkrátka vždycky. Pokud se nepletu, tak právě těmto fanouškům se říká(valo) rowdies. Pokud si vezmeme českou scénu, je na místě zeptat se, zda takoví rowdies ještě vůbec jsou?

Ti, co byli nominovaní na Slavíka

 Před pěti lety jsem dělal rozhovor s jedním z baníkovských Hooligans. Bavili jsme se o rozdílech mezi těmi, kteří ničí stadiony a okolí a mezi těmi, kteří vytvářejí atmosféru v ochozech.  „Žádný takový rozdíl neexistuje," řekl mi tehdy. "Jsou to většinou ti samí lidé. Také je důležité, že jsou to ti, co za svůj klub půjdou do všeho a kamkoliv! Jsou to ti samí lidé, co připravují choreografie a pyrotechnické oživení tribun. Třeba u Baníku jsou to ti samí lidé, co nejvíce fandí, co zpívají hymnu, jsou to ti, kteří byli navrženi na Českého slavíka za skupinu roku. Zkrátka dělají maximum pro to, aby svůj klub kdykoliv a kdekoliv podpořili." Trošku smutný fakt pro ty, kteří s radostí píší, že tito chuligáni se o fotbal vůbec nezajímají. U jejich jádra tomu tak není.

Od roku 2004, kdy tento rozhovor vznikal, ale uplynulo hodně vody a dá se říct, že situace se jen a jen stupňuje. Tehdy jsem hooligans v článku spíše obhajoval, teď ale i sám sobě pokládám otázku, proč lidé, kteří jedou na zápas svého klubu přes celou republiku, zničí nádraží? Kde je ta spojitost? Odpověď na otázku, proč to dělají se možná nachází o pár myšlenek dál.

Mámo, táto, jsem v televizi

Když se vrátím k nedávnému výletu Baníkovců do Prahy, vidím, že už dlouho před utkáním se psalo o tom, jak zase přijedou ti chuligáni, co se zase bude dít, atd. Novináři čekali jak psi, byli nažhavení, až ta chvíle příjde. Jenom čekali, co zase rozmlátí, koho zmlátí, co všechno zničí! Paráda! To je pro kluky, kteří se rádi předvádí (ale s šálou přes obličej), voda na jejich mlýn. Už předem jim dáváme signál: "Pojeďte, ničte, bořte - budete slavní!" A je tomu tak. Zatímco dříve Hooligans natáčeli svoje choreografie a výtržnosti na mobilní telefony, nyní se jen stačí dívat na večerní zprávy. Už zbývá jen vzít telefon a zavolat "mámo, táto, tak jsem byl v televizi..." 

Vždyť z příjezdu Baníkovců do Prahy se dělal v podstatě stejně podrobný on-line přenos jako z utkání. Článků o Hooligans vyšlo možná víc než o tom, jak to vypadalo na hřišti. A to je to, co je požene dál. To je přesně to, co rozdmýchá ten oheň. Teď už přece nemůžou přestat. Novináři by o nich nepsali. Nebyli by v televizi ani v novinách. Dneska rozmlátili nádraží a byli ve zprávách. Bude to stačit příště? Kam až to může, nebo spíš bude muset, zajít? 

Vybavila se mi divadelní hra od Bena Eltona Popcorn (Strašnické divadlo, recenze). V něm masoví vrazi vraždí podle filmů svého oblíbeného režiséra, aby nakonec přepadli jej samotného u něj doma. Tam svolají televize z celé země, což je přesně to, o co jim jde. Upoutají pozornost. 

Pokud nebudeme neustále a čím dál více ukájet touhu "fanoušků" (se kterými bývalí rowdies mají jen pramálo společného) po pozornosti, začnou se snad znovu věnovat tomu, o co by jim mělo jít - sportu, fandění, podporování svého klubu.