Fotbalový svět se v posledních týdnech zaobíral velkokrizí Dortmundu, na pozadí toho ale přešlapoval londýnský Arsenal. U svěřenců Arsena Wengera jde prakticky o každoroční folklór. Proč ale Kanonýři ztrácí kontakt s čelem?
Byla zřejmě otázka času, kdy se budu na blogu věnovat severolondýnským Gunners. Arsenal mi padl do oka jako malému klukovi při sledování sportovních zpráv, které referovaly o Tomáši Rosickém. Zapamatoval jsem si ještě dvě jména. Thierry Henry a Robin van Persie. Pravidelně jsem zápasy Wengerovců začal sledovat po přechodu na Sportovní gymnázium. Ve třídě, která na začátku měla půlku žáků fotbalistů, se brzy vyčlenili fanouškovské skupiny. A k mému překvapení bylo Arsenalistů nejvíce.
Postupem času bylo jasné, že v pondělí se ve třídě skrz na skrz proberou víkendové výsledky. Nejvíce sledovaná byla samozřejmě Premier League. Přidejme ještě středy a čtvrtky po zápase Ligy mistrů. Velká většina těchto dní měla v sobě otázku typu "Kámo, co ten Arsenal?", která rozproudila plodnou debatu. Co se ovšem mezi léty 2014 a 2017 změnilo? Lehkou náplastí mohou být tři vítězství v FA Cupu. Ovšem ruku na srdce, není to na tým, který má v kádru jména jako Mesut Özil, Alexis Sanchéz a Petr Čech trochu málo? Neměli právě tito hráči být jízdenkou k vysněnému ligovému titulu?
Tápání ve světě přestupů
Pro fanoušky Arsenalu nebývají přestupová období v posledních letech zrovna veselá. S ironií často čteme o spekulacích, že přijde Cavani, Benzema, Mbappé a v poslední den přijde sedmnáctiletý nadějný mladík, který po letech ze systému hráčů v tichosti zmizí. Hlavnímu mecenáši Kroenkemu se nechce pouštět do finančních závodů a Wenger má tak často omezené prostředky. Svět přestupů se ale extrémně proměnil. Obzvlášť po transferech Pogby a Neymara. Arsenal tak tuplem nemůže konkurovat předním klubům a i tady hraje "druhé housle". Gunners dlouhodobě potřebovali hráče na dva posty. Stopera a defenzivního záložníka. Hráči na tyto posty přišli po dvou (!) letech, což je ve fotbalovém světě zatraceně dlouhá doba. Wenger měl využít času po příchodech Özila a Sanchéze, kdy byl Arsenal víc, než lákavou a ambiciózních destinací, což se dnes bohužel říci nedá.
Kasa Arsenalu byla navíc dlouho předtím paralizována v důsledku výstavby nového stadionu, načež ke konkurenci zmizeli hráči jako Clichy, Nasri, Van Persie, klub přišel také o hráče jako Fabregas, Song kariéru ukončila legenda Thierry Henry. Nahradili se ovšem plnohodnotně tito fotbalisté?
Absence lídra na hřišti i na lavičce
Výše zmínění fotbalisté utvářeli herní identitu klubu. Byli správnými lídry. Tato pozice ale dlouhodobě není obsazená. Předpoklady by mělo spoustu mužů s kanónem na hrudi. Hráči jako Wallcott, Özil, Giroud ale tuto pozici nikdy zcela nezvládli a trápí je extrémní a opakující se výkyvy formy. Nejblíže lídrovi tak momentálně jsou první stoper Koscielny a brankář Čech.
Gunners trápí to, že mnoho hráčů nedokáže překročit svůj stín. Dalším z nich vystavila ve slibně rozjeté kariéře četná zranění. Medical cards Tomáše Rosického, Aboua Diabyho, Santiho Cazorly, Jacka Wilshera či Thea Wallcota by se do obsahu téměr rovnaly Bibli.
Mnohem horší je často viditelné rozladění a jakási apatie dalších fotbalistů. Velmi mi chybí něco, jako snaha bojovat za Kanonýry. Svůj podíl na tom jistě bud mít jakési zpohodlnění a stagnace. To úzce souvisí s osobou Arsena Wengera. Ten je v manažerském křesle již 21 let. Na počátku své éry reformoval fotbal ja ostrovech a v roce 2004 s nezapomenutelnými Invincibles stanul na ligovém trůně bez porážky.
Dnes už ovšem svými kroky nebudí pocit toho, že má vše pod kontrolou. Fanoušci mu vyčítají občas necitlivé nasazování hráčů do základní sestavy. Fotbalisté Arsenalu mnohdy působí dojmem, že hrají na náhodu. Wenger dlouho slepě dodržoval a stále dodržuje rozestavení, i když k němu v daný čas nemusí mít ideální výběr hráčů. Nemusíte být fotbalový expert, ale pokud vidíte, že do vápna létá jeden centr za druhým na Alexise Sanchéze se 169 centimetry, dojde vám, že je něco špatně.
Nejhorší na celém příběhu je to, že se vedení Arsenalu očividně bojí toho, "co bude po Wengerovi". Případ Manchersteru United po Siru Fergusonovi je sice odstrašujícím příkladem, ale Gunners musí jednat. Wenger čím dál hůře zvládá poskládat jednotlivá ega v jeden fungující celek. Arsenal nyní potřebuje někoho, kdo klidně s bičem v ruce nastartuje uvadající tým. Sám Wenger ovšem bič do ruky jen těžko vezme...
Blýská se na lepší časy?
Je pátek 15. prosince 2017 a v tabulce anglické Premier League se Gunners nacházejí až na sedmém místě. Poslední dva ligové výsledky byly remízy se Southamptonem a předposledním West Hamem. Důvodů k radosti příliš není, čelo tabulky se nenávratně vzdaluje. Arsenal k tomu, aby se navrátil do špičky potřebuje následující věci:
1) Bodovat v zápasech proti týmům silné pětky, což se mu dlouhodobě příliš nedaří.
2) Umět vítězit i zápasech, které se úplně nedaří, tak jako například týmy z Manchesteru.
3) Na jaře uspět v Evropské lize a nestavit ji tak okatě na druhou kolej. Prohra s tragickým Kolínem byla prostě přes čáru, a je zcela jedno, že Gunners nenastoupili s plným kádrem.
4) I přes možné oslabení kádru, rozloučit se s průměrnými hráči a prodat hráče, kteří nechtějí za Arsenal bojovat do poslední chvíle. Klidně přebudovat jádro týmu.
5) Vyřešit trenérskou otázku. Ne nutně vyhazovat Wengera, ale začít se poohlížet i po jiných variantách do budoucna.
Pokud se (alespoň některé) z výše uvedených věcí začnou dít, rád zapomenu na skepsi, která momentální působení Arsenalu charakterizuje. Momentálně bych ale řekl, že lepší časy jsou za horizontem, který se zdá být poměrně vzdálený.
