Mám pár kamrádů, kteří jsou kamarády snad po celý život. No je fakt že když jsem se vylíh, tak jsem ještě moc kámošů neměl. Ale se vstupem do širší společnosti, tedy do základky, se to začalo plnit. Nejdřív to byla parta ze třídy, pak z ulice a po osmašedesátým parta skautská.
Tahle parta Českých skautů, ta mě formovala asi nejvíc. Ta mně dala základ pro další žití a zdolávání různých nástrah. Co si nalhávat, život máte na hrbu až do smrti. Tak to prostě je. A je na každým, jak s tím naloží. Doufám, že s tím nenakládám úplně blbě. To se pozná až se budu belhat nahoru k Péťovi. Třeba mě srazí ze shodů, co já vím.
V oddíle vodních skautů jsem potkal svýho nejvíc největšího kamaráda v životě. Když nám soudruzi v sedmdesátým skauting zakázali, stejně jako náckové ve čtyřicátým, tak jsme s tím kámošem začali jezdit na čundry. Jinak řečeno vandry, nebo též začali jsme provozovat tramping. Ten kámo není nikdo jinej než Baron.
S Baronem jsme zažili skvělý čundry, jezdili jsme na vodu, toulali se po Jizerkách, po Broumovsku, po Kokořínsku a hodně po Českým Ráji. To bylo v dobách, kdy se ještě neplatilo do Českého Ráje vstupné. Bylo to v době, kdy se dalo v Jizerkách pít z kteréhokloiv potoka či říčky. Bylo to v dobách, kdy mně bylo o 40 klio míň. A ačkoliv jsme byli pod stálým tlakem a kontrolou SNB a STB a já nevím jakejch ještě B, tak to byl život krásnej. Protože nám bylo právě o těch čtyřicet kilo míň.
Vyrazili jsme tahle v pátek na Bedřichov, že si dáme na Lesní dva tři kousky a půjdeme na Kristiánov. Zasedli jsme na Lesní a Jarča už roztáčí pípu. Jen to zasyčelo. Byl konec léta a pořád ještě dost teplo. Navíc jsme trhli rekord z Liďáků na Českou a z Český na Béďov za necelou hodinku. Dost možná, že jsme se i blbě podívali na ciferník hodinek. To nic nemění na tom, že jsme byli vyprahlý jak Sahara.
Po třetím oroseným jsme se rozloučili s Jarčou a vyrazili do noci na Kristiánov. Cestou se Baron jen tak mimochodem zmínil, že za měsíc jede na velkej. Teda na hodně velkej vandr. Na 730. "Tý vole a co jako já?" povídám. "S kým budu jezdit na čundry?"
Baron vyfasoval zelenej mundůr a já zůstal v lesích sám. To je blbost. Sice jsem se tvářil jako samotář, ale těch skvělejch part, který jsem poctil svoji přítomností, těch bylo dost. Tramp má totiž, teda měl, všade kamarádů dost. Ale ten nejvíc největší, ten bránil naši vlast před zasranýma imperilalistama, co byli lačný nás osvobodit od Ruskejch kámošů. Tak to je taky blbost. Impíci na nás kašlali jako vždy. Ať si s náma dělá Voloďa co chce.
Dva roky jsou dlouhá doba. Ale už se to Baronovi pomalu krátilo. A když stříhal metr, stala se událost, no nic zvláštního. Asi tak. Přijel na vopušťák a to na vánoce. No a tak jsme jako před lety vyrazili do Béďova. V Janově v |Liďáku byla zábava. Tak jsme pozval jednu kámošku, jestli by nejela se mnou. A ona že jo. Znal jsem ji od léta, kdy jsme byli na společný brigádě. Pěkná kočka, ale nějak jsme spolu prostě jenom kamarádili.
Přijeli jsme do Liďáku, a Hanka se rozhlídla. Rozhlídla a sedla si vedle Barona. Tak jsem je představil. Zbytek večera už nebyli v podstatě s námi na zábavě. Byli tam spolu. Nuto dodat jsou spolu pořád, dědek a bába :-).
Baronovi to končilo a mně to začalo. Jo je to divný, ale v tý době a v našem kamarádství byli dva roky vlastně čtyři. On šel do civilu a já před tejdnem rukoval. On se vracel do náruče Hanky a já jsem teď dva roky mněl hlídat jejich kldnej spánek. Tak jsem se toho shostil jak se patří a pár dní ještě přesluhoval, aby jako byl ten klidnej spánek klidnější.
Přijel jsem, jak jinak, před vánoci. Po štědrým nu Baron povídá: "Hele Kide, jede se do Béďova na Štěpánskou". Tak jsme jeli. Tentokrát už to byla diskotéka a byla na Lesní. Jela stará parta, Baron s Hankou a jedna moc hezká kočka, kámoška Hanky ze školy.
A ta se takhle rozhlídla a sedla si vedle mě. "Já jsem Věrka", povídá. Od tý chvíle už jsme nebyli na zábavě s partou. Byli jsme tam spolu. A nutno dodat, jsme spolu pořád, dědek a bába :-).
Krásného Štěpána všem, kdo o to stojí.
