Krásné odpoledne před volbami.

Včera odpoledne jsem stál na náměstí, jako sympatizant, u stánku jedné ze stran. Spolu s dalšími jsem rozdával volební program, upomínkové předměty a diskutoval s lidmi.

Na stejném náměstí, a není zrovna moc velké, stály stánky i jiných stran. Lidé chodili od jednoho ke druhému a ptali se, diskutovali. Diskutovali s lídry stran, diskutovali mezi sebou a diskutovali i s námi sympatizanty. Byli to neagresivní a velmi příjemné rozhovory. Bylo to hledání nerozhodnutých.

Z debat velmi často bylo cítit naštvání na současnou situaci. Často padali otázky na to, jak to chce řešit strana, u jejíhož stánku jsem byl.

Co mě dává sílu a naději že to není úplně KO. Jednak to že se potkávali lidé různých názorových proudů, různého smýšlení. A hovořili o tom, co by chtěli, aby se zlepšilo. A tam se potkávali. Potkávali se v myšlenkách. Tam jim bylo jedno, jestli ten horuje pro tuhle stranu a tamten pro jinou.

Připadalo mě, že všichni, kteří jsme se na náměstí potkali, chceme jen, aby to šlapalo. Aby skončili mezistranické půtky. Aby skončila arogance moci některým politikům tolik vlastní.  Aby skončilo protěžování neschopných. Aby se dodržovali zákony a to pro všechny stejně. Aby v čele byli moudří a nezkorumpovaní lídři. A aby nebyli ani zkorumpovatelní v budoucnu. Na co se lidé hodně ptali a o je nejvíc zajímá, je otázka sociální politiky. Otázka slušného života pro slušné a pracovité lidi. Je to složité téma a velmi se dotýká každého z nás.

Je to dobré, říkám si. Lidé se ještě zajímají, lidé ještě chtějí vědět. A mají zajímavé poznatky z každodenního života.

Pak jsem se podíval, večer, na předvolební superdebatu. To bylo mimo realitu. To se pár „představených“ zase napadalo. Cosi si vyčítali a navzájem se zesměšňovali. A chválili, bohužel, jen sami sebe.

Jsem asi idealista. Ale přál bych si, aby po volbách, ať už dopadnou jakkoliv, se politici odhodlali jít mezi lidi. A znovu se jich ptali a diskutovali s nimi.

Vždyť si vzpomeňme, jak často zely lavice v poslanecké sněmovně prázdnotou. Je tedy zřejmé, že politici někde byli. Byli mimo místo výkonu svého zaměstnání. Ale kde byli? Byli na debatách na krajích, v obcích, s lidmi na mítincích? Ne. Prostě si „hodili“ dobře placené volno.

I námi zvolený politik, námi placená pracovní síla, potřebuje kontrolu častěji než jednou za čtyři roky před volbami.

Voliči, dík za to pěkné odpoledne na náměstí. Má to ještě smysl.