Čtení na neděli - VI.část - Proč právě já?

Vlakem v 16:40, z Liberce do Turnova, jezdilo hodně part, a i nějaký ten samotář, do Českého Ráje. Český Ráj byl všech trampů ráj. A taky horolezců, vodáků a vůbec milovníků přírody.

Stalo se že jsme, jako jiný pátek, vystoupili v Turnově z vagónu. Vidíme jak pár uniforem soudruhů Veřejné Bezpečnosti sbírá všechny maskáče, mantly, batledresy. Zkrátka všechna podezřelá a "podivně" oděná individua a vleče je kamsi do útrob nádraží. My jsme vystoupili z posledního vagonu.  Vůbec jsme nespěchali, nebylo kam.

Policajti už sebrali takových osmdesát, možná i víc trampíků a dalších si nevšímali. Baron dostal skvělý nápad. Nestávalo se mu to sice často, ale když to na něj přišlo, stálo to za to. Povídá, hele Kide, tam se něco dějě. Já na to, tak se na to vybodni, ať se děje. No počkej, povídá Baron, to já budu celej nesvůj, když nebudu vědět co se dějě. No dobrá, vzdychnul jsem si, chceš jít do toho, jdeme do toho. A šli jsme. Po hlavě. Ještě jsme předbíhali.

V Turnově je takový velký vestibul na hlavním nádraží.Tedy velký na Turnovské poměry. Tam bylo asi pět příslušníků a vybírali občanský průkazy všech trampíků. Jak jsem řekl, na nás by se nedostalo, ale Baron že to bude prdel, tam musíme bejt. Tak to je všechno, povídá nějakej ten VBák, co měl jednu stříbrnou hvězdičku. Není volá Baron, ještě my, ještě my! Vole co řveš, mluv za sebe, povídám mu. Pozdě. Orgáni odebrali průkazy totožnosti i nám dvěma posledním. Pak jsme čekali asi dvě hodiny, než na nás dojde řada. Už dávno jsme mohli bejt na Nebáku a slopat orosený. Ne my stáli na nádraží, protože Baron řekl, bude sranda . A byla.

Postupně si zvali všechny. Já jsem byl asi sedmapadesátej. Dialog to byl na vysoké intelektuální úrovni.

Kam jedete? Do Českého Ráje. Co tam budete dělat. Dám si asi pivo, mám žízeň. S kým ? Žízeň mám sám. Proč se ptáte s kým. Ještě by mě upil. To já vypiju celý sám. Vy si ze mě děláte srandu ? No to bych si nedovolil pane příslušníku. Soudruh! Soudruhu!! Soudruh!!! To bych si nedovolil soudruhu!, soudruhu!!, soudruhu!!! Proč na mě křičíte, kdo vám to dovolil a proč mi to říkáte třikrát ?!? Já nevím, vy jste mi to třikrát zopakoval a taky jste křičel. Myslel jsem abych něco nepokazil.  Vy máte štěstí, že mám dobrou náladu. Tady máte občanku, a zařaďte se. Co, kam se mám zařadit? Vždyť tu žádná řada ani fronta na nic není. Já tomu nerozumím? Protože jste blbej!!! Odchod!!

Zavolali Barona. Na občance vylepanej jak čerstvě narukovanej drozd. Ve skutečnosti háro do půl zad. Vy si ze mě děláte prdel ?!? To bych si nedovolil - povídá Baron a dodá, soudruhu kapitáne. Byl dobrej. Nevím kde se to naučil. Ale ovoce to přineslo. Polda na to- no to ještě ne soudruhu trampe, zatím jsem jenom strážmistr. Baron na to:"Co není, může být". Podívejte se Sávo, jak Vám říkají. Baron. Ale fuj. Skoncujme s tou šlechtou. Copak nevíte jak nás šlechta zotročovala. Vím soudruhu majore, postavil se Sáva téměř do pozoru. Polda - říkám že jsem teprve strážmistr. Baron - no a proto se jim chci pomstít. Ať vyděj soudruzi šlechtici, jak dopadne každej Baron a jinej rytíř. Polda se rozzářil. No to jste řekl moc hezky, povídá ten VBák. Hlavně ti rytíři. S těmi my ještě zatočíme! Ještě jednu věc, soudruhu Barone. Máte delší vlasy než tady na vaší občance. Půjčíme Vám strojek a trochu se přistřihněte, ať to nevypadá blbě, že jsme Vám nic neudělali. To víte, chtěl bych na toho majora, moc bysem chtěl. Vy? Povídá Baron, Vy budete plukovník, o to se postarám, mám známosti, tady jsem jak se říká nasazen, ale pšt!!!! Musíme nepřítele dostat zevnitř. Cože pátá kolona?!? VéBák vyseknul pozdrav jak generálovi, div že se neklaněl. Baron důstojně odchází. V tom ten policejní kokot zavolá  ZPĚĚĚT!!! Baron se vrací a on se omlouvá, div se neláme v pase a povídá - promiňte, ale aby to nevypadalo úplně blbě, a aby jste se včlenil mezi tu lůzu, dejte mi 40,- Kč pokuty. Baron bezeslova  vyndá 4 desetikoruny a dá mu je. Te VéBák je vezme, dá mu bloky, zasalutuje Baronovi a UKLONÍ SE MU. Soudruhu Barone můžete jít. Právě jsme byli svědky vrcholu stupidity a debility doby. Hala Turnovského nádraží zírala, nevěřila svým očím.

Baron přijde ke mně a povídá, sem ti říkal že bude sranda. Byla?? Byla !!! A když nám to všem na peronu vylíčil, řehtalo se celý nádraží.

Jo Kide kolik nám zbylo, já mám 5,- Kč. Dobrý Barone, já mám ještě 15,-. To vyjde. Nevyšlo.

Vlak na Jičín, Hradec Králové byl dávno pryč, bylo okolo sedmý večer a na Nebák to bylo asi tak hodinku drobným, vlčím, klusem. I hodili jsme USdy na záda a šplhali z Turnova na Hlavatici, přes Valdštejn a Hrubou Skálu na Trosky. Tam jsme dorazili už celke za tmy a v Troskovicích ten večer byla hospoda téměř prázdná. Tak jsme se ponořili do temnoty lesního hvozdu, a spíš po paměti, jsme se vydali na Nebák.

Dorazili jsme tam asi okolo desátý, možná jedenáctý večer. Vyprahlý a schvácený jak chrti. První jenom zasyčelo a už jsme byli u druhého, když jsme se trochu vzpamatovali. Byla tam náramná sešlost moc příjemnejch lidí. Spousta trampů, kteří prošli Turnovským kulturním programem, o němž jsem se zmínil. Všichni se předháněli v tom jak jim ty hlavy vymatlaný policajtský nechali tu oholit, tu ostříhat kštici. Byl tam i jeden kterej přišel o opasek a boty. Sebrali mu to soudruzi VéBáci proto, že to byla součást stávající vojenské výstroje naší Československé Lidové Armády. A to se přece nesluší aby tramp, který se snaží napodobovat nějaké američany, to se nesluší, aby to nosil.

Největší úspěch měl Baron se svým vyprávěním o tom jak se jako špicl vklínil mezi zde přítomnou lůzu a navíc mezi šlechtické odpadlíky.

K tomu všemu hráli na kytary dva malí kluci Formánkovi z Jablonce, tuším že jim bylo nějak 8 a 10 let. Byli tam s tátou a mámou v campu pod stanem. Jak říkám, hráli fakt dost dobře. Kolem jedenáctý museli jít do hajan a kytar se chopili jejich rodiče. Vzpomínali jak hráli kdysi v kapele a zpívali všelijaký Havajský písničky. Byl to nádherný večer, na terase hospůdky pod hrází rybníka. Mezi kamarády byli i další naši dobří známí. Vzpomínám na Mirka, co hrál dost dobře na banjo, s ním tam byl jeho spolužák Láďa, zvaný Lady, a jejich kamarádka Hanka, myslím že z Chrastavy. No a tito tři byli navíc spolužáky Barona z Libereckého gymplu. Všichni tři, tedy Baron, Lady i Míra jeli po Hance, ale ta si myslím z nich dělala trochu srandičky.

No a pak tam byli další známý, vzpomenu ještě na Vráťu, co bydlel nedaleko Libereckého letiště a s ním ještě nějakej jeho kámoš. Pak tam byl celý Lesní národ z Mladé Boleslavi, i když nevím jestli byl celý. To byla parta, která měla tolik lidí, že nikdo vlastně ani nevěděl kolik jich je.  Na každém vandru byl vždy někdo nový, někdo zůstal doma, prostě byla to taková volná sešlost trampíků z Boleslavi a okolí. Zajímavé bylo, že jim nešéfoval šerif, ale šéfovala jim Divoška. Jezdila odděna v pardálí kůži, jak se na potomky Tarzana slušlo. A fakt je že ji to slušelo v pardálích bikinkách. A respekt v té partě, ten teda měla.

Jak tak zpíváme a povídáme, vyloup se ze tmy nějakej vejlupek a povídá jestli může přisednout, a že už nebyl rok na čundru, a že mu to strašně chybí a jestli bysme mu koupili jedno, že mu došel žold, ech co to kecám, prachy. Tak jsme jich pár teda koupili, zdál se fakt docela dobrej. Po třetím kousku z něj vypadlo, že zdrhnul z vojny, a že už po něm asi jdou. Tvrdil, že už slouží třetí rok, a nasluhuje proto, že před rokem zdrhnul kvůli čundru z kasáren. Jak prej na něj přijde toulavá, tak musí ven. Je fakt že měl na pažích zajímavé obrázky, ale jestli byly z vojny nebo z lochu, to nedokážu dneska říct. Vím jen, že se choval slušně, znal spoustu trampskejch písní a taky je s námi zpíval. Když jsme se kolem třetí loučili před hospodou, povídá, jestli nemáme nějakou deku na víc. že už dvě noci spí jen v tom triku a jeansách. Tak jsme se nějak poskládali na palouku kousek nad rybníkem a nakonec zbyla i ta deka pro něj. Říkal si Satan a to je tak asi všechno, co jsme o něm věděli.

Spalo se dobře, noc byl teplá, žáby kuňkali a sem tam přeletěla sova či netopýr. Prostě idilka. Básník by tepal verše jako blázen. Noc plná inspirací a vůní. Ale taky mnohých nebezpečenství. A brzy jsme je měli okusit.

Ráno jsem se probudil možná první z tý party. Protáhl jsem se a šel si sednout opodál na pařez. Pod sebou rybník jako na dlani, hospoda se trochu ztrácel v ranním mlžném oparu, nad Troskami zazářily první paprsky ranního slunce. Bílá paní šla už dávno spát. Nádhera. Volnost. Parta skvělých kamarádů chrupe pod dekama kousek vedle. Nejvíc chrápal Satan, zřejmě se fakt už pár nocí pořádně nevyspal. V tom si vedle mě přisedne Vráťa a povídá, dobrý co a koukne na východ slunce. Jo povídám.  A tak jsme seděli a mlčeli a čučeli asi půl hodiny a oba jsme věděli že čučíme rádi a že nás to prostě baví.

Pak Vráťa povídá, víš můj táta taky jezdil. Oni měli nějakou osadu, tak mě vlastně vyštval na vandr, a zasmál se tomu. Chtěl ještě něco říct ale... V tom vidíme na protější stráni jak se tam lopotí nějak človíček v zeleným mundůru. Hele povídám. Jo vidím, odpoví Vráťa. Asi hajnej ne? Jo asi. Dál jsme mužíčkovi na druhý straně rybníka nevěnovali pozornost. Stejně se nám ztratil někde v lese. Pokuřujem svoji ranní startku, přidali se k nám ještě Baron a Mirek. Sedíme, mlčíme, čučíme a je nám všem dobře.

Ještě jsme ani netípli vajgla a hle kdo se to na okraji paloučku, kde jsem bivakovali, objevil. Nejdřív hlava vlčáka, pak šedivé montérky psovoda, a hned v zápětí dva příslušníci VéBáci. Jeden měl přes rameno popruh a na něm visel kufřík, v kterým byl ukryt psací stroj. Ten druhý měl ramena bez popruhu, zato v ruce ČZ 24. „Ha a máme vás, CHÁTRO.“

Probudili se ostatní spolunocležníci z palouku, jen Satan pořád chrněl dál. Ani jsem se nemuseli domlouvat, bylo nám jasný, že Satana nesmějí vidět. Nenápadně jsme na něj hodili deky, jako že uklízíme, že budene balit a sedli jsme si vedle na trávu. VéBák s pistolí začal hromadný výslech, jako co jsme zač, co tam děláme a kdo nám to povolil. Co tím sledujeme a kdo nám to poradil. Když se dozvěděl že nikdo, oznámil nám že to bude sakra drahý. Protože ta louka je státní a ten les okolo taky a jestli teda nemáme povolení od MNV, tak to musí zaprotokolovat a bude to fakt sakra drahý.

Ten co měl ten psací stroj, tak ho sundal z ramene, vybalil ho z kufru a chtěl začít psát. Obrátil se na soudruha se zbraní a povídá, Franto já nevzal paír, nevzal jsi papír? Já, já měl vzít jenom zbraň. Proč bych bral papír. Já mám zbraň a ty máš mít papír. No já ho nemám. Hele, obrátil se k psovodovi, ty nemáš papír. Já papír. Já neměl brát papír. Já měl vzít jenom psa. Mě nikdo vo papíru neřikal. Kurva soudruzi, já vzal pistoli a nemám náboje. Vašku, obrátil se na toho, co měl stroj a měl mít paír, nemáš náboje. Já náboje, já neměl vzít náboje. Já měl vzít stroj. Jo stroj si vzal ale na hovno když nemáš paír. Ty vole a na co ty máš pistol, když nemáš náboje. Ty seš tady na hovno ty, ty vole. Pes začal zběsile štěkat a chtěl se vrhnou na soudruhy VéBáky i na psovoda v montérkách. To už jsme se řezali jak blázni.

Váleli jsme se smíchem, až to probudilo  Satana. Vyklubal se z pod vrstvy dek, samozřejmě spocenej, protože těch dek na něm byl to ráno asi šest. Mžoural do ranního slunce a povídá, čemu se smějte, vo co sem přišel. Jo a dejte mi někdo čígo. Tak mu Baron připálil. Satan pořád ještě nevěděl o tý bandě zelenech blbců co si nevzali na nás ani náboje ani papír na zapsání protokolů a co si vzali zřejmě i psa, který je neposlouchal a kdoví jestli byl vůbec toho psovoda, jestli to vůbec nějakej psovod byl. Satan slastně potáhl z ranní startky a otočil se řekl jen: „Kamarádi to je fakt v prdeli. To bude další rok navíc.“ Co jste to řek, zavětřil ten s pistolí, zřejmě nejvyšší šajba z tý tlupy. Jakej rok navíc. A už se hrabal v brašničce a vytáhl na světlo arch, na němž byly tváře hledaných. Á známá firma, opět na útěku co ?? Ksicht sedí, popis taky, ukaž ruce, no jasně obrázky taky. Tak hochu, Satane, nebo jak ti tihle soudruzi říkají, a rozhlídl se po nás, ty, ty to máš jasný. Návrat do Valdic. Drž ho a ty hlídej, křiknul psovi do tváře, takže ten ho chtěl hned kousnout.

Pak si vyžádal naše občanky, zapsal si nás do nějakého bloku a povídá: „No úlovek máme dobrej. Tohohle si vodvedem. Ale jak jsem říkal, vy to budete mít drahý.“ Chtěl po nás po každým pořádkovou pokutu za spaní na louce co patřila státu, tedy pracujícímu lidu, jak zdůraznil. Chtěl po nás po třiceti korunách za každýho. Podíval jsem se na Barona a říkám, tak to už nám nevyjde určitě. Co to říkáte vy dlouhej? Zeptal se mě  příslušník. No já jen že na pokutu nemáme jaksi. Včera už jsme něco platili vašim soudruhům v Turnově na nádraží a už nám toho fakt moc nezbejvá. Hm, ušklíbl se příslušník. Tak přeci vás ty kurvy z Turnova dostali. Máte štěstí, kdybyste dorazili do Jičína, měli byste to dražší, to vám garantuju, tam jsem na vás čekali my. Tak vidíš vole, obrátil se na zapisovatele bez paíru, tak my na ty soudruhy čekáme,že je vopepříme a ty kurvy z Turnova nám to vyžerou. No nevadí sodruzi, vaše jména a adresy jsme si opsali. Teď to předáme na patřičná místa a oni s vámi už udělají krátkej proces. V tom se za námi ozval vzlykot. Hanka začala pobrekávat, že ji táta zabije, protožr řekla že jede s kamarádkou na chatu a ne s klukama pod širák. I zželelo se srdce všech tvrdých traperů a Baron uspořádal sbírku na zaplacení pokuty alespoň pro Hanku. Dali jsme do kupy potřebných 30,- Kčs a Hanka z toho byla venku. No a vás ostaní si předvolají do čtrnácti dnů k výslechu. A ty, obrátili se na Satan, ty jdeš s námi. Tak skončilo krásné ráno nad Nebákem. Básník by z toho zvracel.

Pomalu jsme balili USdy a telata, a pak jsme si řekli, že se na to můžem vybodnout a že si nebudeme kazit dost dobrej vandr. Jen Satana nám bylo líto. Ač jsme ho nikdy předtím neviděli, myslili jsme že to byl docela dobrej kluk. Nevím jak skončil, nevím byl-li to zběh z vojny jak tvrdil nebo předchůdce Kájinka, už jsme ho nikdy nepotkali.

Vydali jsme se cestou, slunou nedělí, a dýchali krásy začínajícího léta. V odpoledních hodinách jsme už zase byli u Turnova. Kamarádi si šli koupit lístky na vlak, jen Baron ne a tak jsem čekal kdy půjde k tý pokladně. Měl jsem ještě nejmíň 2,5O Kč v KPZce, což by mi na cestu z Turnova  do Liberce v pohodě stačilo. Režijní, courákem, stála 1,40. Ale Baron se jaksi neměl jít k tomu okénku. Co je povídám, my nepojedem domů? Víš Kide, já jsem dal poslední prachy na tu pokutu pro Hanku. Zbejvaj mi asi 3 kachle a mě stojí lístek do liberce skoro 5. Kluci, volám na ostatní, nemáte alespoň 2 kachle. Baron se nedostane domů. Ty vole, žes to neřek, povídá Míra, právě jsem si dal pivo. To byli poslední prachy v týdle partě. To nic povídá Baron. Já půjdu pěžkobusem. Ahoj kluci, otočil se a vyrazil směrem severním. To už jsem házel veksl na záda a běžím za ním a povídám : „A máš co kouřit ?“ No to taky ne odpověděl. Hele tak m i dej ty dvě kačky co máš, já přidám to co mám v KPZce a máme na Marsky a sirky. Jak máme, povídá Baron, dyk ty jedeš za hodinu vlakem ne? Ne, odpověděl jsem suše. Já radši chodím z Turnova do Liberce v noci pěšky.

Podal mi beze slova svý zbylý děngy, já  přidal svý a koupil jsem Marsky a sirky. Pak jsme vyrazili směr Malá Skála, Frýdštejn, Kopanina, Jablonec- domů. Bylo naprosto jasný, že když jeden nemůže jet vlakem, nepojede ani druhej. Bylo naprosto jasný, že když jeden si prodlouží vandr minimálně o noc z neděle na pondělí, že ten druhej chce mít ten vandr taky delší. Bylo naprosto jasný, že na cestách potkáte vždycky toho jednoho a ten druhej bude s ním, nebo možná kousek opodál, ale ne dál než co by doletěl dým z cigarety. A bylo, tehdy, naprosto jasný, že takovej Baron,dá poslední prachy ne pokutu holce, která mu stejně dala košem.

Na Frýdštejn jsme dorazili pozdě v noci. Slabě poprchávalo, a byla zima. KNNK a jdu spát, povídá Baron a skočil přes škarpu silnice do louky. Tak jo. Zachvíli už jsme byli zalezlí ve spacácích. Ráno byla fakt dost kosa, takže nás to vzbudilo brzy. Baron uvařil kakao, na to on byl prostě machr. Člověku se nechtělo pomalu žít, a on nejen že ví že už budu vstávat, ale on i ví že bych si dal po ránu teplý kakao. Nevím jak to dělal ale bylo to tak  Tak jsme popili to kakao, slupli zbytek tvrdý patky chleba a zabalili veksly. Hodili jsme USdy na záda a šli k tý silnici, po který jsme v noci přicapkali až na Frýdštejn. Jako zázrakem jelo auto s pískem, a hned nás vzalo. Dojeli jsme do Jablonce. Tramvají, ta byla za pár háků, jsme dojeli do Libece a tak skončil náš dalsí, dost dobrej, čundr.