Čtení na neděli-část III.

Srpen 1968 "volnost" skoro na dva roky. Můj protestsong a doba puberťáka. Konec skautingu a začátek trampování.

„Napiš, napiš dvě XX a za ně měkký I, to je ten den, to je ten den kdy přišli sem, kdy přišli Sověti. Obloha bez mráčků, obloha bez blesků, však přesto hřmí jak v bouři nejprudší.“ To byla úvodní slova mnou vytvořeného protest songu. Ačkoli se dá říct, že jsem si v té době ještě hrál na horníka v uhláku u kamen, přesto jsem cítil, že s e děje něco. Něco co se stát nemělo. Zpíval jsem z plných plic, ač jsem uměl sotva dva tři akordy. Přesto mě zvali do soukromí, a říkali to je vono, to by měl slyšet Kryl, seš dobrej. Ale já nevěděl kdo je Kryl. Já nevěděl proč jsem dobrej. Já věděl jen že to je v hajzlu. A bylo. A pak to šlo rychle. Přišel rok 1970, začátek normalizace.

Zrušili, soudruzi, v roce 1970 skauting jako buržoazní přežitek. Řekli, soudruzi, kdo chce být organizován a je mladý, nechť vstoupí do Svazu mládeže. A kdo nevstoupí, ten brzo nastoupí tam kam chtěli poslat všechny, kteří se příčili škatulce „SSM Předvoj KSČ, předvoj naší budoucnosti.“ Neboli jak se hlásalo : „ Kdo není s námi, je proti nám.

Je pravda, že později jsme toto heslo, byť mírně upravené používali taky. A protože světem začali hýbat zkratky, i my jsme tomu našemu upravenému heslu vymyslili zkratku. Byla prostá : „KNNK !“ Znamenalo to, po pár pivkách, když si šel někdo první  ulevit řekl jen KNNK. Většinou šli všichni. Znamenalo to Kdo Nechčije Není Kamarád. Časem se to vylepšilo ale to již bylo tak po čtvrtým kousku a řvalo se z plných plic „ Kdo nechčije s námi, chčije proti nám!!“

Abych se vrátil k tomu sjednocování mládeže.  Pamatuji, jak přišli naši vedoucí a řekli : „Máme dvě možnosti, buď vstoupíme do Svazu mládeže, předvoje Komunistické strany Československa, a zůstane nám klubovna a vše co máme, NEBO nevstoupíme a o vše přijdeme. Co tomu říkáte bratři ?“  Nikdo nechtěl být předvojem Komunistické chátry, sbalily jsme osobní věci, sbalily se věci oddílové a klubovna Vodních skautů Liberec naproti restauraci  Březová Alej se stala  Agitačním střediskem. Nevím jak a co se tam agitovalo, ale mohla to být zajímavá agytačka, když na zdi byla kresba Indiánského náčelníka, kterou velmi krásně vyvedla sestra Anička.

Konec!! Konec všem snům, všem nadějím ?? Konec vší volnosti, skautským ideálům? Nikdy !!!

Měl jsem všechny bratry a sestry v oddíle rád tou pravou skautskou láskou. Možná že jednu dvě sestry radši, tedy více než bratr a sestra, ale to je jiná kapitola. A měl jsem za nejvíc nejlepšího bratra a kamaráda jednoho, ten měl takový jiný jméno než všichni ostatní. Jmenoval se Sáva. To byl opravdu nejvíc největší kamarád. A když to celý takhle končilo, nechtěli jsme se jen tak rozejít a říct si tak nazdar bratře. Skauting končí, konec kamarádství. Ne . Kamarádství u skautů je kamarádství na celý život. Kamarád je často víc než vlastní krev. Brácha vás může podrazit, ani se nezačervená, ale kamarád, pokud je KAMARÁD, vás nepodrazí nikdy. Třeba se nemusíte 10, 20 nebo 50 let vidět. Ale je to navždy kamarád. A bude-li třeba, můžete se na něj obrátit. Je fakt tedy, radši to nedělejte, co když se změnil. Přijdete o iluze.

Sáva byl a je kamarád na celý život. No a v tom roce 1970 jsme si řekli, dobře tak nás Komouši nemaj rádi, zrušili nám to nejkrásnější pro co jsme zatím žili, ale my jdeme dál.

A tak jsme vyrazili na první, opravdovej, vandr. Já jsem vyrazil za prvním, opravdovým, trampským zážitkem.