Říkali nám, že EU nebude stát, ale organizace, ve které půjde o spolupráci. A teď máme evropský „superstát“, máme evropskou občanskou společnost, máme evropského prezidenta a evropský parlament. Říkali nám, že o sobě budeme stále rozhodovat sami, že budeme mít stále vlastní suverenitu, že nám náš prezident lže a nemáme mít žádné směšné obavy. On nám nelhal, rok po podpisu lisabonské smlouvy máme finance pod dohledem EU, společné hospodaření, vizi jednotné obrané politiky, kdy armáda nebude pod naší kontrolou, ale pod kontrolou EU, jejichž vrcholní představitelé se do funkcí dosazují sami navzájem, jak se jim to hodí.
Proboha, aby nám někdo diktoval, jak se máme vyjadřovat, o čem můžeme mluvit jako o másle, a o čem ne, to už je příliš. To nemohou dokonce ani eurofederalisté považovat za správné! Vy si to většina ještě nemyslíte? Evropská komise (nikým nevolená) si je jistá svou nadřazenou roli, že ona ví, kam má svět kráčet, co je dobré, co ne, že ví, kdo má být trestán, kdo ne! Elitáři unie ignorují referenda, pokud nerozhodneme rozumně, tak jak komise předem určí, že to rozumné a správné je! ‚To je pořád ještě demokracie? K čemu jsou okázala referenda? Proč se důrazně mluví o demokracii v evropské unii, když už se před referendem určí, jak se má hlasovat? Jak ovlivníme, že máslo bude máslem? Žárovka zůstane žárovkou a podobně. My si komisaře nezvolíme, my to nemáme v unii možnost ovlivňovat, co nám zbývá? Jediné, volat po vystoupení!
Myslíte si, že jsou Češi tak hloupý podřadný národ, aby museli trpět tohle ponižovaní? Proč jsme se vymaňovali po první světové válce z vlivu jiné mocnosti? Proč jsme předtím obrozovali český jazyk a oživovali svou národní hrdost? Proč jsme si posledních dvacet let budovali svobodu a demokracii? Já to vážně nechápu, nechápu, jak můžou Češi znova zrazovat Čechy podobně, jak to činili za války, za komunistů i za monarchie. Proč se konečně nepoučíme z vlastních chyb, neuvědomíme si své nedostatky, a neozveme se jednohlasně a hrdě, když je to třeba, jednotně k obhajobě naši vlasti, naších zájmů. Jen tehdy, kdy jsme drželi jako národ pospolu, tak jsme byli svobodní a sví. Proč jsme dovolili multikulturatistům učinit ze slov jako hrdost, vlastenectví, národ slova sprostá, extrémní, nevhodná? Proč se stydět za svou „identitu“? Nejsme dokonalá, ale jsme jedna velká rodina, národ. Nemusíme se mít všichni rádi, ale rodinu a národ bychom zrazovat neměli, měli bychom zase začít cítit národní hrdost a mluvit nahlas jednotně, když bude třeba hájit rodinu, národ a naši vlast ...
Jsem si vědom, že to není kvalitní článek, ale je to upřímné a pro mnoho z vás jistě naivní vyjádření toho, co cítím, co mě mrzí a po čem za nás všechny toužím.
