Dnes po vyjádřeních exprezidenta Havla i současného prezidenta Klause k možné vojenské intervenci v Libyi jsem se utvrdil v názoru, že humanita a rozum jsou vlastnostmi Václava Klause nikoliv prvně jmenovaného.
Česká veřejnost by se nyní měla rázně postavit za názory muže, který celý svůj politický život bojuje za zájmy naší země, za její nezávislost a suverenitu. Je na čase jej za to veřejně ocenit a podpořit jim proklamované hodnoty. Jsou to totiž hodnoty svobodného a moudrého národa. Jsou to hodnoty a názory, za které bychom měli na něj i na sebe být veřejně hrdi.
Myslím, že naopak Václav Havel v minulosti svůj humanitní cit dostatečně projevil v podpoře bombardování Bělehradu a dnešní vyzvání k vojenskému řešení Libyjské krize je jen potvrzením toho, co už o jeho lidství a smyslu pro humanitu víme. Myslím si, že Havla k těmto postojům vede především jeho veřejně známý vztah ke státu Izrael a jeho sionistická sounáležitost. V zájmu jeho i tohoto umělé definovaného státu je tedy modifikaci islámské společnosti mít ve svých rukou, čili pod kontrolou. Existují obavy, že by se k moci dostali ideologičtí odpůrci kosmopolitní společnosti, kteří se před Izraelem respektive západním světem, jak jej definují US nebo EU, neskloní.
Vidíme tedy, že oba Václavy vedou k jejich vyjádření rozdílné pohnutky. V případě exprezidenta to jsou osobní nábožensko-společenské zájmy a zvrácené ahumánní hodnoty. Naopak u druhého, současného prezidenta Klause vidíme, že se vyjádřil z přirozených pohnutek svého svědomí a čirého citu pro lidství a spravedlnost. Volá proto po opatrnosti a neunáhlenosti, nechce, aby se Libyjské obyvatelstvo dostalo do podobně hrůzné situace, jaká byla v minulosti v Jugoslávii, a jaká je nyní v Iráku nebo Afganistanu. Tvrdím proto, že Václav Klaus, nikoliv Havel si zasluhuje ocenění za mírotvornost.
