Pan ministr financí pod obrazem ctnostného rytíře přišel krátce po povodních s myšlenkou stokorunového příspěvku do speciálního povodňového fondu. Tvářil se jako solidaritou propěchovaný lidumil a kde mohl, prezentoval tuto myšlenku jako téměř neodmítnutelný projev základní lidské solidarity a slušnosti.
Jde vidět, že se pán ministr ideologicky shlédl v unijních praktikách potažmo po nedávných zkušenostech s IPCC i praktikách OSN, kde si nezvolení ale vyvolení úředníci dobře uvědomují nejsnazší způsob prosazování svých běžně neuskutečnitelných cílů. Tímto jejich nástrojem je využívání lidských obav a pod rouškou prevence pak zavádění opatření (nařízení), která by jinak snadno neprocházela. Pan ministr tak vlastně po jejich vzoru ve své podstatě zneužil této katastrofy k zavedení tzv. povodňové daně a porušil svůj i slib TOP09, že nebude docházet k zvyšování daní. Je to z jeho strany vyčuraný avšak nepříliš inteligentní krok, díky čemuž ho mnoho lidí ihned prohlédlo a vystoupilo proti tomuto záměru.
Ale pan ministr je přeci bojovník za solidární cítění ve společnosti a ten neodchází z boje jen tak s nepořízenou, proto okolo sebe po přílivu kritiky (hlavně ze strany vedení ODS) začal divoce rozhazovat svou dřevěnou berličkou a ohánět se hotovými úmluvami a dohodami, které přeci automaticky plynou už z jakéhokoli jeho přání.
Doufám, že pán Nečas bude nadále úspěšně potvrzovat, že předsedou vlády je on ne nějaký Kalousek. A výroky typu: „Pokud se nedodrží dohoda, bude o pět miliard větší deficit.“ s úsměvem přejde nebo vyvrátí.
Kdybych nepochyboval o lidských kvalitách pana ministra, zakončil bych i začal tyto řádky větou: „Styďte se pane ministře!“. Bohužel o této jeho lidské schopnosti vážně pochybuji.
