Základním rozdíl mezi idejemi levice a pravice je v míře svobody, kterou si představují pro společnost. Pravice dává důraz na individuální svobodu, levice naopak tíhne k rodičovskému zvyku ji omezovat. Další vystižná charakteristika tvrdí: „Pravice definuje zákonem kroky, které nesmíme činit. Levice naopak jim definuje to, co činit smíme.“ Je tedy zřejmé, která strana dává větší manévrující prostor člověku se svobodně rozhodovat, která strana má demokratické rozhodování postavené na svobodném lidu a která na zotročeném. Protože se čím dále více zajímám spíše než o informatiku, kterou studuji o problémy společnosti, zvolil jsem si za závěrečnou práci téma, ve kterém se o ně mohu alespoň z části dotýkat. Má práce se soustředila na odhalování příčin rozmachu některých specializovaných technologií v našem školství a důsledky, které zvýšený zájem o ně přináší. V rámci mého bádání po informacích jsem se nejednou setkal s kontroverzními kroky zástupců škol a úřadů, které hraničily nejen s morální legitimitou. Veškeré problémy, na které jsem narazil, měly vždy jednoho společného jmenovatele. Byly jim dotace.
Na základních a středních školách jsem se setkal s případy, kdy se kupovaly drahé technologie a pomůcky, které by za normálních podmínek zakoupeny nebyly. Pořizovaly se proto, že jim byly na ně poskytnuté účelové dotace. Které pocházejí samozřejmě ve většině z našich daní. Na první pohled se možná zdá, že je to věc správná a stimulativní. To je ovšem omyl. Školy sledují seznam dotací, které jsou potencionálně k dispozici a pak jen z čistého rozmaru (proč by to nedělaly, když mají možnost se materiálně obohatit) podají o dotace žádosti. Existují nesložité vzorce, podle kterých se schvalují. Bodují se různá kritéria a podle dosažených hodnot se přidělují různé finanční částky. Nic složitého. Samozřejmě utajovaný vzorec je již dávno v rukou firem, které dotované produkty nabízejí, sám jsem se k němu ve škole (jeden ze zaměstnanců školy je členem komise, která rozhoduje o dotacích) na chvíli dostal. Není pak nic lehčího, než školám nabízet asistovanou pomoc ve správném zadávání žádostí o dotace a logicky tak bez větší zásluhy následně profitovat prodejem svého zboží.
Nebezpečí dotací se skrývá předně v jejich nevinnosti. Nevzbuzují dojem, že by se jednalo o něco nekalého. Naopak, řeknete-li, že něco dotujete, evokuje to k vám ve druhém člověku pocit obdivu. Představí si vás v roli samaritána nebo mecenáše, rozhodně ne v roli člověka, který se snaží o uchvácení moci. Tato zdánlivě humánní vizáž je společná pro všechny nástroje a kroky levicové politiky. Sociální dávky, finanční podpora romských studentů nebo podpora v nezaměstnanosti, to vše jsou určité formy dotací, které mají společný důsledek. Demotivuji. Tváří se napovrch jako pomocná ruka, ale ve skutečnosti vás ta ruka drží dole, abyste ji stále potřebovali. Abyste na ní byli závislí. To je skutečný důsledek, který čitelně koresponduje s idejemi levice, jak jsem napsal na začátku. Levice se snaží postavit stát do role rodiče, proto vás nemůže nechat dospět, není to v jejím zájmu. Dospělý člověk se rozhoduje sám, má svobodnou vůli, a to je ohrožení rodičovské autority, ohrožením státní moci.
Dotace tedy nejenže pokřivují tržní prostředí a znerovnoprávňují přirozenou soutěž, jak již bylo mnohokrát zmíněno v jiných textech, ale také demotivují. Vytvářejí závislost na státu, který jejich prostřednictví získává nad společnosti kontrolu.
„Dotace jsou formou úplatku ze strany státu nebo jiné instituce, která je poskytuje vždy v určitém zájmu.“
