Skvělý nový svět

Apple představil nové telefony a ten nejlepší z nich svého páníčka nebo paničku pozná ne podle hlasu, jako ten pejsek z prastaré reklamy, ale podle obličeje, Face ID. Soustava sedmi kamer a senzorů obstará obličej třiceti tisíci infračervenými puntíky, přečte, zpracuje výsledek a šup – už můžete číst SMS. Nic nového pod sluncem chtělo by se říci. Face ID přece používáme všichni, třeba naše maminky, když si nás vybírají v davu dětiček ve školce. I když, pravda, první den na této planetě nám ještě Face ID nebylo moc platné a tak nám v lepším případě pověsili na palec visačku, v horším napsali jméno fialovým sajrajtem na stehno, jako před pětapadesáti lety mně.

Další způsob identifikace a přezkoumání oprávnění je na světě. Kolik už jich vlastně používám já? Opravdu všech, principem identifikačních a opravňujících mne něco udělat, někam vstoupit, s něčím nějak nakládat. Projedu si den, jako Zuzan ve slavném díle Ivana Mládka - trilogii Úterý.

Ráno. V noci cinkl mobil, asi SMS. Musím smartphone otevřít šestimístným přístupovým kódem. Tedy – musel bych, kdybych k tomu nepoužil otisk prstu. Když se ale napřed umyji, tak budu mít prst ještě mokrý a zadat kód bude jistější. To máme jedno použití, dva způsoby. U snídaně projedu Facebook, Twitter, to máme dvě hesla. Uložená v mašince, ale jsou to hesla. Před odjezdem do práce ještě rychlá kontrola stavu jisté věci na stolním počítači, vstup přes heslo.

Auto, klíče. Ano, i klíč od auta je identifikací a nástrojem, jak ověřit oprávnění, že jsem to já. Po cestě natankuji, pro úhradu použiji kartu CNG a kód. Přijíždím do práce, kartičkou si otevřu závoru do parkoviště, další kartou si sjednám vstup do společných prostor kancelářské budovy 8. Klíčem si odemykám kancelář, pouštím počítač, který vyžaduje jedno bezpečnostní heslo pro spuštění a druhé pro vstup do Windows. Během dne přistupuji na dvě místa, kde opět musím zadat heslo – systém objednávek hotelů a letenek a databázový portál. Když chci něco tisknout na sdílené tiskárně, potřebuji opět kartičku. Několikrát za den odemykám telefon, otiskem prstu.

Po cestě z práce nakupuji pár drobností v marketu, platím kartou, zadávám PIN. Syn potřebuje peníze, posílám přes aplikaci MobilníBanka Komerční banky, identifikuji se heslem, vlastně naštěstí již nově a pohodlně také otiskem prstu. Platbu potvrzuji stejně. Když už jsme u toho placení, něco mi nesedí na vyúčtování telefonů, podívám se k mobilnímu operátorovi – opět přes heslo, platit mám také účet za elektřinu, opět je na řadě aplikace mého dodavatele a kontrola salda.

Přicházím domů, elektronickým klíčem si na dálku otevírám bránu, odemykám klíčem dům. Doma klukům připojím Playstation na síť, přes kód. Sednu k počítači, odemknu heslem, zakoupím si a stáhnu nový program na správu dokumentů, v AppleStore potvrdím identitu a platbu heslem. Teď už jenom relax, sedám k TV, pouštím si nový sci-fi horror a odkóduji „dospěláckou“ ochranu před dětmi číselným kódem.

To by stačilo. To je jízda! Spočítám si to. Pětadvacet různých způsobů, cest, hesel a prokazování identity za jeden běžný den. A to jsem dnes nemusel nikde vytáhnout občanský průkaz, řidičský průkaz, pas … Mládkův Zuzan by se šel probodnout oštěpem na sportovní plácek.

Apple nás s novým iPhone vrací ke kořenům. Kdyby se tak všude pro identifikaci stačilo jenom podívat – tu na tiskárnu, tam na dveře, usmát se na závoru, pokývnout na pozdrav bankomatu, zamračit se na televizi. Mohli bychom vymazat úložiště hesel v hlavě a zapomínat všechny ty kartičky a klíče. Nebo je jiná cesta? Je, ale vede do hor, k ovečkám, kde není signál, kde se salaš nezamyká a identifikaci podle ksichtu umí sousední bača používat odjakživa. Jestli nechcete jít pást ovce, musíte se smířit se stavem věcí a také doufat, že vám třeba Alzheimer nevymaže harddisk v hlavě.

Ne, kdepak, není to sranda, je to smutné sci-fi, které bohužel musíme prožívat. Kdyby si ten den prožil Aldous Huxley, znechuceně by zmačkal rukopis Brave New World. A nová legrácka od jablíček nám ten svět fakt nezlepší.

O wonder!
How many goodly creatures are there here!
How beauteous mankind is!
O brave new world
That has such people in it!

Shakespeare, The Tempest (Bouře)