Co lidé mění častěji, ponožky, nebo banku?

Podle tiskových výstupů a reklam některých tzv. „nových“ bank lidé v podstatě nedělají nic jiného, než že mění banky a zakládají si u nich účty. Kdo to nedělá je pako, nechápe, o co přichází a zaslouží si výsměch.

Kdysi na počátku vtipná reklama jedné z těch „nových“ bank (i když sakryš, po kolika letech přestane být nová banka nová?) se v desítkách mutací dobrala až do bodu, kdy definitivně překročila hranici trapnosti. Tlusťoch symbolizující –ční banku už je nejenom hamižný, vyčůraný a totálně zákaznicky neorientovaný, ale stal se z něj dement, který si u té lepší banky zakládá konto „vonlajn“, což u té jeho banky očividně nejde. Divák má zřejmě nabýt dojmu, že když od –ční banky neodejde, je stejně hloupý. Napadá mne krásná část z Werichova Fimfárum, „Tuhle pohádku jsem, pane Čupero, slyšel v roce 1911 v Předbořicích vyprávět jistého pana Podlísku. Všechno, pane Čupero, leč za kořena mne nemějte.“

Podle průzkumu na vzorku 900 respondentů realizovaný výzkum říká, že se v roce 2017 rozhodlo (?) změnit svou banku 11% lidí. Háček je v tom, s jakými produkty ta změna proběhne a hlavně, kolik lidí se od své nové banky opět odvrátí poté, co po bližším zkoumání zjistí, že slibované se nekoná. Nevím, jak moc reprezentativní ten vzorek je, já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by banku měnil, asi jsem v kruhu těch zbývajících 89%. Jde hlavně o to, co „změnou“ nazýváme. Průzkum a reklamy totiž za změnu označují to, že si někdo založil účet někde jinde. Změna v mém chápaní je ovšem to, že od jedné banky kompletně odejdu a do jiné vlezu. Ono to tak ale není, drtivá většina těch „měničů“ totiž u své banky zůstává a založí si další účet jinde. Téměř 60% lidí je klientem více než jedné banky.

No nic. Takzvaná změna banky je to nejjednodušší, co můžete udělat. Je to brnkačka například ve srovnání se změnou dodavatele energií, kdy musíte s tím původním definitivně skončit a tomu novému se upsat v poměrně složitém procesu, který běží v pozadí, a v jehož průběhu můžete stokrát narazit na podivnosti související s distribucí a smlouvami a penalizací. Je to snadné i v porovnání se změnou operátora mobilních telefonů, i když i tam je to už dnes jednodušší, než to bývalo. Doslova „změnit“ banku nemusíte, klidně můžete mít účty u všech a rušit je a zakládat podle libosti. To podstatné je, že je to extrémně jednoduché a hlavně to jde online úplně všude. Ne jenom u té banky, kterou musíte mít rádi. Zkuste si to, zadejte v Google jakoukoliv banku a k tomu třeba „založení účtu online“. To, co vám tvrdí ty zmíněné reklamní spoty, je prostě očůrávání. Něco jako kdyby vám reklama supermarketu tvrdila, že jenom u nich si můžete brambory koupit, ale všude jinde si je budete muset sami nakopat. Tak mne tak napadá, kdo je vlastně v té reklamě trubka? Není to naopak ten panáček, která se trápí se stohy dokumentů, když u všech těch -čních bank, jak je ve svých reklamách nazývají, může jenom klikat myší?

Nějak jsem utekl od podstaty věci, tj. proč měnit banku. Není to jako s těmi dodavateli energií, kde se opravdu pro pár stokorun ročně nevyplatí luštit nepřehledné parametry produktů a podstupovat nechutný proces. U bank lze snadno spočítat, snadno vybrat a potom změnit. Jediné, co zbývá, je zvážit, co vlastně u té jiné banky hledáte. Rozhodně si nenechte pomotat hlavu rádoby vtipnými scénkami o snadném otevření účtu, to je snadné všude, ale stejně snadno se můžete dostat do banky, kde budete za čas marně hledat to, na co jste byli zvyklí. Proto nedejte na reklamu a hledejte podstatu, analyzujte své potřeby a jděte za jejich uskutečněním.