Předražené respirátory, miliardové zisky, obrovské provize, politické vazby a kšeftíky, vyšetřování státního zastupitelství. Ne, to není Česká republika, to je Německo a také jedna poslankyně Evropského parlamentu.
Přestože je takzvaná „Amigo-Affäre“ spojována především s bavorským ministerským předsedou Maxem Streiblem (v úřadu 1988-1993), systém propojení politiků a průmyslu vznikl za jeho předchůdce Franze Josefa Strausse. V politickém ovzduší Bavorska stále rezonuje pojem Amigo System Strauss. Šlo o rozsáhlou síť kamarádů a jejich kamarádů, obchodníků, tzv. Amigos pana všemocného ministerského předsedy. Afér nepočítaně, trestně právní důsledky žádné.
Právník Wilhelm Schlötterer působil během vlády F.J.Strausse ve vysokých funkcích v oblasti daňového vyšetřování a deliktů. Upozornil na mnoho podivností a trestných činů v souvislosti s bavorskými politiky, vysloužil si tím konec kariérního postupu, a dokonce trestní oznámení. O svých poznatcích napsal knihu „Macht und Mißbrauch“. Tato kniha mu vynesla další trestní oznámení a soudy, mimo jiné od rodiny v té době již zemřelého Strausse, za trestný čin „očerňování památky zemřelého“ (ano, za to můžete v Německu dostat až 2 roky nepodmíněně). Schlötterer dnes říká: „Tento Amigo systém neexistuje v takové míře, v jaké existoval za Strausse. Existuje však něco jemnějšího, trochu skrytějšího. Není to pro veřejnost tak viditelné.“
Na začátku pandemie o jisté dámě jménem Andrea Tandler v podstatě nikdo neslyšel. Podnikala převážně v PR, činnost její malé agentury pfennigturm se soustředila na podporu bavorské klobásy, bavorského piva a bavorské müsli. To se ale změnilo na jaře loňského roku. Mladí podnikatelé ze Švýcarska Jascha Rudolphi (23) a Luca Steffen (24) se tehdy rozhodli nabídnout spolkovým zemím své služby a zboží a dodat nedostatkové ochranné prostředky, samozřejmě přeprodané z Asie. Nechme stranou, proč tito dva pánové bez jakýchkoliv zkušeností v tomto oboru byli ti praví pro státní zakázku. Kšeft je kšeft a subtilní kousky netkané textilie s připevněnými provázky nadělaly v té době mnoho milionářů. Proč ale oba mládenci usoudili, že zrovna portfolio agentury Andrey Tandler je ta pravá reference pro byznys s rouškami, to vypadá na velkou záhadu. Vybrali si ji totiž k tomu, aby jim obchod zprostředkovala. Čím se Andrea Tandler vedle znalosti problematiky PR weisswurstu kvalifikovala jako zprostředkovatelka miliardového obchodu?
Andrea Tandler je dcerou Gerolda Tandlera, který v éře F.J.Strausse působil za CSU několikrát jako ministr a jako dlouholetý šéf strany a z politiky odešel po několika aférách. Kromě toho je A.Tandler od dětství kamarádka s dcerou bývalého bavorského premiéra Strausse, Monikou Hohlmeier, která je nyní poslankyní Evropského parlamentu a předsedkyní Výboru pro rozpočtovou kontrolu. To je zřejmě ta správná kvalifikace a reference. Paní Tandler totiž nezobchodovala své know how, ale kontakty. Na jaře loňského roku po ministerstvu vedené ministrem Spahnem koloval mail, který ji výslovně zmiňoval jako toho správného obchodního partnera, který může obstarat ochranné prostředky s tím, že je to mínění pana ministra. Na to by A.Tandler byla málo významná a reference jejího podnikání by rozhodně nestačily. Proto do věci již dopředu vstoupila europoslankyně Monika Hohlmeier a Andreu Tandler doporučila spolkovému ministrovi Spahnovi, ale také bavorské ministyni zdravotnictví Melanii Huml z CSU a ministerstvu zdravotnictví Severního Porýní-Vestfálska. Proto se mezi osazenstvem ministerstva jasně mailem komunikovalo, že jde právě o její zájem, aby se byznys uskutečnil.
V únoru 2021 se věc vynořila v médiích. Monika Hohlmeier se bránila tím, že se jenom zmínila, a že Tandler jenom tak nějak navázala kontakty. Jenže ono je to jinak. V posledních týdnech vyšlo najevo, že z obrovského obchodu za téměř miliardu EUR má Andrea Tandler nárok na gigantickou provizi 34 až 51 milionů EUR, z níž byla již podstatná část vyplacena. Zajímavé je také to, že provize plynou přes firmu Little Penguin GmbH, kterou A.Tandler založila až v dubnu 2020, tedy po propuknutí aféry.
Sled věcí je jasný. Emix naváže spolupráci s A.Tandler, následuje doporučení europoslankyně Hohlmeier ministrovi Spahnovi, ministerstvo nakupuje, peníze tečou do firmy Emix a následně do agentury Andrey Tandler.
Švýčarští obchodníci si smlsli, lehce vydělané jmění (zisk údajně okolo 200 milionů EUR) přeměnili mimo jiné v luxusní Ferrari a Bentley. Andreu Tandler a astronomickou provizi firma Emix nyní obhajuje tím, že prý „… byla nejen prostředníkem, ale také e-mailem koordinovala všechny logistické problémy, jako jsou dodávky a letové plány pro letadla speciálně objednaná společností Emix, s německými ministerstvy.“ Prostě obchod. Jenže zaplacený penězi daňových poplatníků. Okořeněno vše ještě o to, že masky od firmy Emix byly s odstupem ty nejdražší, které Německo v té době nakoupilo.
Na ministerstvu zdravotnictví tento týden dorazili lidé z politického oddělení státního zastupitelství v Mnichově, probíhá předběžné řízení pro podezření z trestního činu podle §266 trestního zákoníku, který se týká nakládání s veřejnými prostředky.
Na doplnění příběhu: Monika Hohlmeier se ve vysoké politice pohybuje od roku 1998, kdy kariéru začala jako bavorská ministryně školství a kultury. Nedlouho na to přišel její první skandál, která jí stál místo – protežovala své známé, které bez patřičné kvalifikaci jmenovala do funkce ředitelů škol. V době působení jako ministryně byla zapletena také do vnitrostranické aféry s falšováním hlasů při volbách, do nechutnosti kolem daňových podvodů jejího bratra Maxe Strausse, jako členka rozpočtového výboru měla být zapletena do další věci týkající se podivností kolem financování kulturního programu během mistrovství světa ve fotbale. Je toho ještě víc, ale dceři bavorského „krále slunce“ Strausse to nijak neuškodilo, v roce 2009 se dostala do Evropského parlamentu.
Připomeňme si ještě jednou citovaná slova Wilhelma Schlötterera: „Amigo systém neexistuje v takové míře, v jaké existoval za Strausse. Existuje však něco jemnějšího, trochu skrytějšího.“ Servítky si nyní neberou opoziční politici, poslanec za SPD Florian von Brunn v souvislosti se skandálem kolem ochranných masek používá starý známý termín Amigo-Affäre, levicový politik De Masi hovoří o „legální klanové kriminalitě“. Europoslankyně Monika Hohlmeier říká, že ona žádnou provizi nepožadovala a ani nedostala. Neshledává nic špatného na tom, že bez jejího doporučení by A.Tandler na ministerstvu nikdo nebral vážně a bez A.Tandler by firma Emix předražené ochranné prostředky státu neprodala.
Amigo System Hohlmeier, rozená Strauss.
Update 24.01.2023: Andrea Tandler byla v souvislosti s výše uvedeným vzata do vyšetřovací vazby.
