“Obyčejná“ chřipka, která prostřelila světové ekonomice hlavu

Čína. Supervelmoc. Ekonomický parní válec, který se nezastaví před ničím. Země, která pod striktní nadvládou Komunistické strany Číny během posledních 10ti let více než dvojnásobila své HDP.

Země, která posledních pár let soupeří s USA o světovou ekonomickou nadvládu. Země, která je zodpovědná za minimálně čtvrtinu (a pravděpodobně téměř třetinu) světového HDP.

Během posledních dvou dekád se Čina stala výrobní továrnou světa. Již dlouho figuruje jako největší světový exportér, který s přehledem trumfne veškerý vývoz ze zemí EU a USA. Drtivá většina všech produktů, které vyplnily prostor našich domovů a kanceláří (elektronika a elektrické vybavení domů a bytů, nábytek, doplňky, atd.), oblečení a bot, a prostředků zajištujících naši mobilitu (všech od aut po letadla, včetně jejich náhradních dílů) jsou minimálně svou dílčí formou čínské. Na tento dodavatelský řetězec se vážou další odvětví, především pak těžební, zpracovatelská, petro-chemická, ale i farmaceutická, a tak podobně. Jinými slovy, Čína je výrobní a dodavatelský mamut, který nemá v moderní historii obdoby.

Čínská vláda se vydala touto cestou navzdory vcelku předvídatelným environmentálním dopadům. Již v roce 2013 byl na základě studie vydané v publikaci PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America) zdokumentován významný rozdíl v dlouhověkosti mezi obyvatelstvem žijícím na sever od řeky Huai, kde se nachází většina výrobních a zpracovatelských závodů a v oblasti směrem na jih. Lidé v žijící v severní oblasti se doživají v průměru o 5,5 roku méně než lidé žijící na jih od řeky Huai, a to především kvůli kardiorespiračním onemocněním spojeným s vysokými koncentracemi jemných prachových částic. Samozřejmě, že dnes, po cca 7 letech od provedení studie a více než 30-ti procentním nárůstu čínského HDP, je situace pravděpodobně podstatně horší.

Nezapomínejme také, že Čína dlouhodobě selhává v oblasti zajištění základních lidských práv. Ať už se jedná o systematické potlačování práv a svobod obyvatel Tibetu, nebo dlouhodobého utlačování národnostních menšin žijících v Číně, Ujgurů, etnických Kazachů a dalších minoritních skupin. Čína rozhodně nemá nedostatek případů nehumánního zacházení se svými obyvateli a stejnětak případů násilného potlačování prostestů. Svému početnému obyvatelstvu, které čítá cca 1,38 miliardy, vládne železnou pěstí a dosažení naprosté ekonomická nadvlády se zdá být pro čínskou vládnoucí klaku naprosto vším. 

Krátce po skončení letošního Čínského Nového roku, se čínská vláda rozhodla prostřelit své ekonomice hlavu kvůli výskytu několika desítek tisíc případů nakažení „běžnou“ chřipkou, způsobenou virem SARS-CoV-2. Podle oficiálních údajů k 12. únoru (Čínský Nový rok) zemřelo na následky onemocnění COVID-19 1 355 obyvatel pevninské Číny. V ten samý den bylo registrováno 60 015 nakažených. Již 23. ledna přitom došlo na karanténu všech 11 milionů obyvatel města Wuhan. Rozšíření karantény na další města na sebe nenechalo dlouho trvat. K 17. únoru byla v platnosti cestovní omezení s dopadem na 780 milionů obyvatel Číny, což tvoří 93% populace EU a USA.

K dnešnímu dni nebyla čínská ekonomika restartována. Podle ekonomických údajů, jež publikovala analytická společnost Capital Economics, stojí spotřeba uhlí, tj. hlavního paliva pohánějícího čínský výrobní a zpracovatelský kolos, posledních 5-6 týdnů na úrovni cca 55% normálu. Počet osobocest v oblasti pevninské Číny zůstává od konce oslav Čínského Nového roku na hodnotách o cca 75% nižších. Stejnětak se propadla i hustota povrchové dopravy, která je na polovině hodnot z předchozích let. Jinými slovy, čínská ekonomika stojí a stojí již déle než měsíc. Dodavatelské řetězce začínají pociťovat prázdné sklady, letecké společnosti provozují hromadu prázdných letů a globální ekonomika začíná velmi hlučně skřípat. V dnešním globalizovaném světě plném JIT (just-in-time) dodávek, to ani jinak nejde. Ekonomickým subjektům postupně dochází kapitál s tím, jak se prohlubuje ekonomický útlum a klesá nabídka. Víc a víc se jich navíc ocitá v dluhové pasti. Obecně vzato je to situace, která se řeší seškrtáním nákladů (masivním propouštěním) anebo se prostě vyřeší až bankrotem. Na makroekonomické úrovni státu se dá očekávat podobný průběh jen s určitým zpožďěním. Náš současný globální ekonomický systém dokáže fungovat pouze mezi dvěma extrémy – 1) růst, s tím, že cokoliv pod 2% je hrst písku vržena do ekonomického soukolí nebo 2) nerůst, což je buď pomalejší ekonomický záškrt nebo náhlá smrt.

Obrázek 1: Hodnoty oxidu dusičitého v Číně

Zdroj: earthobservatory.nasa.gov

Pokud máme věřit oficiálním údajům a informacím většiny medií a vládních činitelů, tak za vším stojí onemocnění, které není horší než sezonní chřipka. Onemocnění, kterým v Číně k dnešku onemocnělo méně než 0,006% populace. V politice více než v jiném oboru platí „hleď na činy, ne na slova“. V této situaci nás aplikace tohoto pravidla velmi rychle postrčí směrem k pravdě. Opravdu si někdo myslí, že státy budou masivně omezovat pohyb osob (a zboží), zavádět plošné pokuty ve výši milionů nebo dokonce sazbu odnětí svobody za porušení domácí karantény (toto opatření zavedl Taiwan), uzavírat hranice, rušit hromadné akce a tak dále kvůli... chřipce? A pokud jsou tato opatření pouze míněna jako lék na rostoucí paniku v západních zemích, jak je možné, že největší ekonomika světa (Čína), která se jak se zdá v cestě na ekonomický vrchol nezastaví před ničím, dobrovolně stopne svou ekonomickou činnost? Nesmrdí to náhodou?

Pravda je taková, že veškerý tzv. blahobyt a falešný pocit jistoty současného světa je jedna velká iluze. Svět není připraven na globální pandemii o nic víc než byl v roce 1918 a vládní činitelé to vědí. Veškerá rozhodnutí a plánování (nebo spíš jeho nedostatek) jsou hluboce zakořeněna v mentalitě kontinuálního ekonomického růstu a vším, co s ním souvisí. Zdraví ekonomiky a trhů je prvotní. Lidé jsou hojně se vyskytujícím ekonomickým vstupem k zajištění přežití zvráceného ekonomického systému. A vaše zdraví? Ideálně někde mezi „jakžtakž“ a „je mi hrozně, ale do práce musím“, takže někde na stránce č. 60 seznamu státních priorit. Co rozhodovací činnost rozhodně nemá, je pevné ukotvení v aplikaci vědecké metody. Pokud by tomu tak bylo, dávno bychom celé tržní hospodářství spláchli do hajz.. a nahradili ho systémem, který funguje pro všechny, aniž by postupně přetvářel životní prostředí a naše životy ve skládku odpadu. Ve vyspělé a inteligentní společnosti bychom nečinili rozhodnutí na základě toho, jak se kdo vyspal, nebo toho, kdo komu dluží laskavost výměnou za poslední úplatek. Namísto toho bychom aplikovali vědeckou metodu, tj. metodu pozorování, měření, experimentace a testování a porozumění jednotlivým jevům a fenoménům. Tak například, pokud víme, že pálení fosilních paliv má za následek zamoření vzduchu, země, vody a významné omezení kvality našich životů, není racionální a logické s touto praxí co nejrychleji přestat?

Namísto chlácholení veřejnosti o tom, že SARS-CoV-2 je jen další chřipečka, by bylo nanejvýš vhodné informovat veřejnost co nejpřesněji o tom, co o viru z vědeckého hlediska víme. Ačkoliv se jedná o virus nový a do značné míry neprobádaný, první vědecké studie jsou již k dispozici a jejich obsah nám rozhodně výrazně zvýší šance mitigace dopadů současné pandemie. To by se ale naše vláda musela chovat ke svým občanům jako k sobě rovným a ne jako k partě pubertálních adolescentů, kteří neunesou pravdu a musí být proto pod jakýmsi ochranným štítem polopravd a nesmyslných informací. Povýšené chování a zastírání pravdy je bohužel ale jen část problému. Dalším, možná mnohem vážnějším problémem je obecná neschopnost, jejíž výskyt napříč celým společenským spektrem nelze zpochybnit, ale jejíž nejvyšší koncentrace se obvykle nachází v nejvyšších rozhodovacích pozicích výkonné, zákonodárné a soudní moci a stejnětak ve sféře soukromé. Nebo je to snad příliš očekávat, že ministr zdravotnictví bude ten nejlepší z kvalifikovaných odborníků se schopností činit rozhodnutí na základě vlastní schopnosti vědecké informace nejen vyhledat a porozumět jim, ale zároveň je adekvátně interpretovat a vyvodit z nich ty správné závěry? Je to příliš očekávat, že ministr zdravotnictví bude mít alespoň minimální lékařské vzdělání a praxi?

Vše nasvědčuje tomu, že virus SARS-CoV-2 není obyčejnou chřipkou, ale ninja virem, který pravidelně uniká z karantén, šíří se v asymptomatické fázi a přežívá na nejrůznějším typu povrchů ve své infekční podobě až po dobu devíti dnů. V současnosti toho o něm nevíme o moc víc a proto je namístě maximální opatrnost a obezřetnost. Když už ne kvůli svému aktuálnímu zdravotnímu stavu, tak minimálně proto, že chřipkové viry se vrací ve vlnách a mají schopnost využít dříve vytvořených imunitních látek k vlastní progresi. Druhé vlny proto bývají mnohem agresivnější, podobně jako tomu bylo v případě Španělské chřipky mezi lety 1918-1920. Nevíme bohužel ani to, jestli virus způsobuje dlouhodobější plicní problémy, způsobené potencionálním zjizvením plic. Sázka na vakcínu je v současnosti více než divokou kartou, vzhledem k tomu, že ne vždy vakcíny fungují, virus je nový a proces výroby a testování vakcín trvá minimálně 12-18 měsíců. K tomu si připočtěte problém distribuce vakcíny, který potrvá další dlouhé měsíce. Všemu navzdory, vaší nejlepší strategií je potencionální nákazu co nejvíce oddálit a zpozdit. Nikdo totiž netuší, co můžeme očekávat na podzim. Funkční vakcínu určitě ne.