Václav Havel. Jméno z naší historie, ovšem i současnosti. Jak se zrodil z kluka z buržoazní rodiny přes dramatika, disidenta, vězně prezident? To se můžeme dočíst v knize Edy Kriseové Václav Havel s podtitulem Jediný autorizovaný životopis.
Kniha Edy Kriseové Václav Havel je napsána čtivě. O tom žádná. Evokuje ve mně dojem, že Václav Havel byl vlastně takový Mirek Dušín. Přesto z ní mám ale tak trochu rozporuplné pocity. Byl Václav Havel skutečně jen tím Mirkem Dušínem, který vždy myslel více na druhé než sám na sebe?
Pokud bych to měl hodnotit na základě knihy Edy Kriseové, pak je mé resumé naprosto jednoznačně ano, byl. Ale… Ptáte se jaké „ale“? Za jakých okolností a proč vlastně vznikla kniha Václav Havel od Edy Kriseové?
Důvodem byla především potřeba vytvořit životopis v době revoluční, tedy v dobách Sametové revoluce, kdy se postupně z oficiálního vyvrhele společnosti, který pobuřuje proti komunistické diktatuře zrodil lídr „osvobozeného“ národa a budoucí prezident Václav Havel. A autorka neskrývala snahu popsat život kladného hrdiny. A v tom případě uspěla.
Kdo je Eda Kriseová
Autorka knihy Václav Havel Eda Kriseová je česká novinářka a spisovatelka. Vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově.
S vlastní literární tvorbou začala Eda Kriseová až po roce 1972, kdy jí bylo znemožněno pracovat „na novinářském poli“.
Byla blízkou spolupracovnicí Václava Havla. Po sametové revoluci byla mluvčí Občanského fóra a později Havlovou poradkyní. Do roku 1992 pracovala jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře.
Rodina, život, tvorba, disent
V knize Edy Kriseové Václav Havel jsem se ale určitě dozvěděl nové informace z jeho života. Řada z nich mě překvapila, více mi přiblížila Václava Havla jako člověka, ale především jsem se o něm dozvěděl mnohem více jako o dramatikovi. Přiznám se, že téma Václav Havel - dramatik je pro mě v tuto chvíli zajímavější, díky této knize mě láká přečíst si od Havla něco více z jeho literární tvorby. Zatím jsem měl možnost něco málo vidět například v televizi, přičemž mě tehdy ale příliš nezaujaly. Nicméně literární tvorba a filmová se od sebe ve většině případů výrazně liší.
Z knihy Edy Kriseové jsem se rovněž dozvěděl relativně mnoho informací o Havlově rodině, ať už o jeho tatínkovi, mamince, prarodičích či bratrovi. Zároveň jsem v knize poznal i to, když se v ní objevil můj bývalý kolega, synovec Václava Havla. – „Prokope, také jsi mi mohl na můj konkrétní dotaz přiznat, že jsi skutečně z příbuzenstva našeho exprezidenta…“ ;-)
Čtivou formou, která má ale mnohdy i filosofující prvky a pasáže, Eda Kriseová přibližuje čtenáři Havlův život, jeho vítězství i prohry, především pak jeho disidentský život dramatika uznávaného a hraného ve světě, zatímco doma jen neoficiálně.
Negativní reakce
Knihou se prolínají navíc velmi zajímavé vzpomínky řady přátel Václava Havla, například Pavla Landovského. Člověk se tak mnohdy až divil některým historkám. Zajímavé byly i pasáže týkající se Charty 77, ale i mnohé jiné, méně známé.
Sama autorka neskrývala v doplněném a revidovaném vydání své knihy zklamání z reakcí některých lidí a z kritiky po prvním vydání životopisu Václava Havla.
„Možná jsem napsala škvár, kalendář, zábavné čtení o kladném hrdinovi, životopis, který neměl vůbec vyjít, jak mne osočovali kritici v Literárních novinách v roce 1991. Přáli si oficiální životopis státníka, v němž bude jeho život popisován s vědeckou pořádkumilovností a hlavně tam bude všechno, co oni léta sledují a studují. Vladimír Just divadlo, Vilém Prečan historii. Vyčítal mi, že kniha je psána lehkým, nedůstojným tónem, že se, jak řekl ředitel Rowohltu, čte jako román. … Zkrátka chtěli něco jiného a od jiného autora, nikoliv to, co o Havlovi povídali kamarádi, kteří, mimochodem, už nikdy nic nepovědí, protože k mé velké lítosti většinou zemřeli,“ uvádí v rámci druhého vydání knihy Václav Havel jeho autorka Eda Kriseová.
Kupujeme si to, co chceme, co nám vyhovuje
Musím přiznat, že mi při čtení této knihy místy přišlo, že čtu pohádku, román s jedním „nesmrtelným“ romantickým hrdinou. Bezchybnost Václava Havla a jeho rozdávačnost pro druhé byla skutečně místy až neuvěřitelná. Na druhou stranu to ale přece není vždy na škodu. Eda Kriseová se snažila popsat Václava Havla a jeho život dle své vlastní pravdy. A každý člověk může určitého člověka, situaci nahlížet naprosto odlišně od člověka jiného.
A že se kniha čte dobře? Copak by kdokoli z nás vyhledával literární dílo, které se čte špatně? To je přece nesmysl. Přece si nebudete v obchodě kupovat potraviny, které se vám třeba špatně požívají, po nichž strávíte dva dny na toaletě… Proč byste si tedy měli kupovat knihu, která by se vám špatně četla, že… Proto bych zrovna toto autorce nevyčítal.
Byl jsem rád, že se mohu dozvědět leccos nového. Oceňuji, že jsem si početl. Šlo přece o knihu, o životopis, nešlo o návod k použití nějakého složitého technického stroje.
Pohádka alá romantický hrdina, který nemá chybu
„Můj portrét Havla ocenily stovky čtenářů, kteří se radovali, že mravně zubožený národ vygeneroval takového člověka. Havla zvlášť milovaly ženy středního věku a starší, vnímaly ho jako svého syna, byl to jejich Venoušek, Vašíček, Kožíšek. Zarámovaly si jeho fotografii a svěřily mu všechny své starosti, jako je hinduisté vkládají do Krišnova klína. Čas běžel a jejich život se nijak moc neměnil. Začaly se rozhlížet po někom, kdo by se o ně postaral, hledaly chlapa, jak říkají na venkově svému muži, případně otce.
… Havel sám sebe neuměl propagovat, byl sebekriticky skromný. V roce 1991 při jedné přednášce v New Yorku sám sebe popsal jako kritika, který je najednou přinucen napsat román. Představil nepolitickou, mravní politiku založenou na svědomí a pravdě. Havla jako génia a mravní autoritu ocení možná Češi později, až jim bude hůř,“ popisuje ve své knize Václav Havel Kriseová.
Myslím, že autorka to popsala trefně. Popsala, jak viděla, vidí Václava Havla řada lidí. A pro ně tím romantickým hrdinou je. Já na něj nahlížel vždy ve více rovinách. Jako prezident mi ale neseděl. Například jsem příliš nekvitoval jeho na můj vkus až příliš velkou otevřenost západním velmocem, například Německu, ale také třeba Spojeným státům. Přál jsem si více národní hrdosti.
Doteď si říkám, že bychom se jako země/národ neměli příliš upínat jedním směrem. Ať už na východ či na západ. Ale nepřísluší mi tu hodnotit Václava Havla jako člověka, prezidenta, politika. Nemám právo ani chuť být soudcem. Nepřísluší mi to. Přesto si myslím, že Václavu Havlovi stejně nejvíce sedělo jeho disidentské období.
Ta kniha prostě za přečtení stojí! Tím jsem si naprosto jist a stojím si za tím.
Vhodná doplnění knihy
Kniha Edy Kriseové Václav Havel je navíc i v elektronické podobě v doplněném a revidovaném vydání doplněna velkým množstvím fotografií z života (ale i z pohřbu) Václava Havla. Celkem obrazová příloha „zabírá“ 64 stran z celkem 416 stran knihy.
Rovněž autorčiny poznámky jsou vhodným doplněním, protože těm znalým připomínají ve stručnosti osoby a také místa, které se v knize objevují. Lidem „znalým“ tak leckoho a leccos připomenou, těm méně znalým pak pomohou ještě více.
Revidované a doplněné vydání knihy Václav Havel od Edy Kriseové vydalo v Praze nakladatelství Práh v roce 2014 ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla. Její první vydání vyšlo už v roce 1991.
Napsat by zde bylo možné o této knize ještě opravdu mnoho, ale mé doporučení je raději si knihu přečíst každý sám. A rozhodně vám to za to stojí! Pokud máte zájem, knihu si můžete pořídit na Knihy.iDNES.cz.
Téma Havel je literárně lákavé a stále živé
Václav Havel byl, je a pravděpodobně nadále bude velmi zajímavou a nejen pro historiky lákavou osobností. O tom jistě není sporu. Dokazuje to i fakt, že jeho životopis v podání Edy Kriseové je jedním z mnoha, které v poslední době vyšly.
Přiznám se, že ty další z poslední doby jsem ještě zatím nečetl, přesto už mám minimálně jeden objednaný. A to ten od Michaela Žantovského s také stručným a výstižným názvem Havel. Další životopis, který vzešel „z pera“ Havlových blízkých přátel a spolupracovníků. Zajímavé pak je i to, že současný diplomat Žantovský napsal svou knihu původně v angličtině a následně si ji sám do češtiny i přeložil.
A zapomenout nesmím ani na druhý díl politického životopisu komentátora Daniela Kaisera s názvem Prezident Václav Havel 1990–2003 (první díl Disident Václav Havel (1936-1989) vyšel o dva roky dříve).
Všechny tyto knihy o Václavu Havlovi je možné si zakoupit rovněž na Knihy.iDNES.cz.
Poznámka pod čarou
A ještě na závěr, zcela pod čarou pár mých zkušeností s Václavem Havlem. Setkal jsem se s ním mnohokrát. A to nejen ve vztahu novinář vs. prezident.
Vzpomínám třeba na jednu akci na Pražském hradě – tzv. setkání našeptávačů Václava Havla. To bylo celkem vtipné. Tehdy do toho byl výrazněji zapojen třeba i bývalý pražský primátor Jan Kasl. Mimochodem dle mě jeden z nejlepších šéfů Prahy, kterého jsem zažil. „Drž se, Honzo. Třeba se ještě vrátíš.“
Nečekané setkání s Václavem Havlem jsem zažil také v době návštěvy Madeleine Albrightové v Praze. Na autogramiády nejsem, ale tehdy jsem od Madeleine Albrightové podepsat její knihu Madeleine chtěl. Zájem ale měli i jiní. Na Václavském náměstí se to žadateli hemžilo, fronta před knihkupectvím byla značná. A já tam nešel jako novinář (neměl jsem ani novinářskou akreditaci).
V Opletalce jsem se potkal s Václavem Havlem a jeho ochrankou. Dali jsme se do řeči (což se ale zjevně nelíbilo jeho ochrance, neb jsme stáli dlouho na jednom místě na volném prostranství), protože už jsme se vzájemně znali z různých akcí. Zmínil jsem se, že si chci nechat od Albrightové podepsat její knihu. Havel mi tehdy řekl, ať jdu s ním, že tam jde také. A bylo… Na nic si nehrál, byl normální, lidský, s namyšleností a „majestátem“ si prostě netykal. A právě o tom vlastně Eda Kriseová ve své knize Václav Havel píše.
