Rodiče, pojďte se bát. Vaše děti Vám pomohou

Rodiče či prarodiče už určitě ten dennodenní kolotoč kolem dětí znají. K tomu ještě zaměstnání, domácí povinnosti, nákupy a večer byste nejradši padli do postele dříve než děti. Jenže to nejde. Povinnosti ještě nekončí.

Vypnout s malými dětmi je těžké. S těmi velkými ale také. Co s tím? Vrhněme se se svými dětmi do víru pohádek! Dětem se líbí, zabavíme je, potěšíme je, ale zároveň je postrašíme a předáme i nějaké to ponaučení na závěr.

Nakonec sami zjistíte, jak příjemné je dětem před spaním číst. Ocitnete se totiž najednou v úplně jiném světě. Ve světě, kde dobro vítězí nad zlem, kde spravedlnost hraje prim, ve světě, v němž láska vítězí nad zlem a nenávistí.

Německá Červená karkulka

Dostat Vás do takového světa může řada pohádkových knih. Jako příklad nabízím knihu Jiřího Žáčka Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky, která nabízí nejrůznější pohádky z řady evropských zemí. Některé Vám připomenou vlastní dětství, jiné pocházejí z tuzemska, další Vám přijdou povědomé, byť jsou až z daleka.

Věděli jste třeba to, že Červená karkulka pochází z Německa? Znáte například pohádku Kohout plaší smrt, kterou dali světu Irové? (Pozor, nepleťte si ji dle názvu se stejnojmenným československým filmem z roku 1961 s Karlem Högerem a Josefem Bekem.)

Pohádky z této Žáčkovy knihy se dětem opravdu líbí. Ověřili jsme si to na starším synovi, který se vždy před spaním na čtení z této knihy těšil a nikdy nezapomněl na otázku: “Tatínku, maminko, bude pohádka? Budeš mi číst?”

Strach přitahuje

Mnohdy možná přišly tyto pohádky strašidelnější tatínkovi a mamince. Tajemno je ale tajemno a děs je děs. A strach přitahuje. Malé děti, ale i dospělé. Tak proč toho nevyužít a nevrátit se z dospělých let do dětských, nebo nezkrášlit první roky života pohádkami vlastním dětem? Ať tak či tak, pohádkové příběhy dokáží pohladit po duši děti i dospělé. Někdy ale mohou i lehce děsit.

Vzpomínáte na chvíle, kdy Vám rodiče vyprávěli pohádky, které Vás donutily zalézt si pod peřinu a přitom se držet za ruku maminky či tatínka? A krásně se bát… Teď je ale řada na nás. Rodiče jsme nyní my.

A Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky jsou plné nejrůznějších obrů, čertů, draků, vlků, ježibab a dalších strašidelných postav či zvířat. A Jiří Žáček vybíral opravdu velmi rozmanitě a dobře z nejrůznějších evropských lidových pramenů.

Zápas o statečné srdce musí dítě vybojovat samo

Jiří Žáček má pro svou knihu a výběr pohádek i vysvětlení: “Proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti milují. Dospělí také, jen jim říkají detektivky, horory, krimi, sci-fi.

Domníval jsem se, že strašidelných pohádek existují stovky, ale to byl omyl. Daleko víc hrůzy a děsu najdeme v lidových baladách, jako by platilo: čím blíže realitě, tím více zvěrstev, krutosti a násilí. To potvrzují také dnešní novinové a televizní zprávy, při nichž naskakuje husí kůže i otrlým.

Hrůzostrašné pohádky rozhodně nejsou hrůzostrašné programově. Téměř všechny mají ušlechtilé výchovné poslání. Boří klamnou idylu a připravují děti na svět, kde existují bytosti, živočichové a přírodní síly, které nás ohrožují. … Spolu s pohádkovým hrdinou jej (strach) překonává i malý čtenář či posluchač. Vědomí, že rodič nebo jiný vypravěč je nablízku, dítěti pomáhá, ale zápas o statečné srdce musí vybojovat samo.” (Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky, str. 302)

Kdo je Jiří Žáček a kdo Adolf Born

Autor knihy Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky, Jiří Žáček, je český spisovatel a básník pocházející z Chomutova. Především českému čtenáři je znám zejména jako autor nejrůznějších knih pro děti. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, krátce také v nakladatelství Carmen, v letech 1992–1994 v časopise Vlasta. Od té doby je spisovatelem na volné noze.

Jiří Žáček získal za své literární počiny i řadu ocenění. Například v roce 2011 dostal v Bratislavě za své básnické dílo prestižní slovenskou Cenu Jána Smreka.

Adolf Born je český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista. Nejznámější jsou jeho ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a další.
V roce 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku, o 14 let později byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu.

Co lze také říci

Příjemný návrat do náručí dětských pohádek nám vypravěč podává v knize Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky na 304 stranách. Žáčkova kniha určitě potěší každého, komu se dostane do rukou.

Přestože jde o knihu určenou především dětem, dokáže svým obsahem pohladit - ale i postrašit - leckteré srdce a duši dospělého čtenáře natolik, že se od ní nebude moci odtrhnout ani zasloužený rodič.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha ještě Pár slov na závěr od Jiřího Žáčka. Kniha je dále rozdělena už jen na samotné pohádky, kterých je celkem 38, přičemž pocházejí z celkem 15 konkrétních “koutů Evropy”. Naleznete v ní pohádky české, slovenské, anglické, německé, irské, italské, španělské, ruské, srbské, francouzské, nizozemské, ukrajinské, islandské, litevské či lužickosrbské.

Slovo závěrem...

Pohádky do knihy Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky vybral a převyprávěl Jiří Žáček, ilustracemi ji mistrně a vhodně doplnil Adolf Born. Grafickou úpravu si vzal na svá bedra Šimon Blabla (Atelier Degas). Knihu vydalo nakladatelství Slovart v Praze v roce 2016 (jako již druhé vydání).

Doporučuji všem, kdo má rád krásné dětské pohádky a má malé děti, případně se chce čtením vrátit zpět do dětství, aby si knihu Jiřího Žáčka Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky určitě přečetli.

Obrázek si následně udělejte každý sám. Ale věřte, že tato kniha může být zajímavá opravdu pro každého, naprosto bez rozdílu věku. Primárně je sice určena pro malé děti, ale věřte, že v ní naleznou zalíbení i dospělí čtenáři. :-) Vázanou a bohatě ilustrovanou knihu bez přebalu (s pogumovanou vazbou) mi k recenzi poskytlo nakladatelství Slovart, za což velmi děkuji.