USS IOWA

Už jsem psal o dálnici 110, vedoucí z Pasadeny dolů na jih do San Pedra. Pojďme tedy nyní navštívit trochu San Pedro, i když jen tak okrajově. Podíváme a prohlédneme si bitevní loď USS IOWA. Byla polovina února, my se zase po dlouhé době octnuli v Long Beachi, kde jednou za čas hlídáme dům a z Long Beach je coby kamenem dohodil do největšího přístavu USA na západním pobřeží.

USS IOWAKooha

Bitevní loď USS Iowa si tam kotví v přístavu mezi ostatními loďmi a je z ní momentálně muzeum. Loni, když to otevírali, tak z toho byla velká sláva a denně se na ní přijede podívat tisíce lidí, tak pojďme na to.

Nemá cenu psát nějaké technické detaily, každý si to může vygooglit a první odkaz na Wikipedii mu odhalí každý detail. Ta loď si tam kotví, přičemž jsou podmínky muzea takové, že v případě opětovné reaktivace do aktivní služby musí být schopná provozu do šesti měsíců.  My se tam vydali v sobotu a čekali nějaké buhvíjaké davy, ale nic se nekonalo. Parkoviště nadmíru předimenzované, nicméně my auto nechali v postranních ulicích zadarmo. Jinak se platí samozřejmě nějaký bakšiš, jako ostatně v jůesej skoro všude. Vstupné stojí 16 a i tady mají membershipy, kdy si koupíte celý rok, ale to jsou podle mě vyhozené peníze. Návštěva stačí jedna, není třeba tam chodit několikrát do roka a kochat se tím, pakliže tedy nejste nějaký velký fanda, popř. veterán co si chodí honit vzpomínky na válečné časy.

Loď je to pořádná, pracují na ní zasloužilý, veteráni co to mají za koníčka a při procházce lodí jsou na každém kroku s vámi a ochotně vám vysvětlí každou otázku, popř. přidají nějakou tu perličku z jejich služby.

Takhle na fotkách vypadá moc pěkně, ale při bližším ohledání je vidět, že má svoje nejlepší léta za sebou. Je zakonzervovaná a tak ani moc nevidíte ze současného vybavení.

My jsme narazili na jednoho veterána, se kterým jsem si pěkně popovídal a zabrousil jsem do takových detailů, kdy si nebyl jistý svým narozením. Ale bylo takových informací, že ani nevím, co tam dělalo kolem 2.800 námořníků. Tolik jich totiž na této bitevní lodi sloužilo. Výplatní páska strýčka Sama musela být hódně dlouhá. Rozumím tomu, že v době válce dejme tomu, ale mít na výplatní pásce takový kolos v době míru na loď…prostě plýtvání nad plýtvání. Dobře, že ji vyřadili.

Loď byla několikrát modernizována je to znát. Co mě ale nejvíc dostalo, byl ten samonaváděcí kulometný systém  Phalanx CIWS, což je strašlivej bad-ass. Já zase nejsem takovej militantní pacient, co zná všechny zbraně a tento systém jsem poprvé viděl až ve filmu „Bitevní loď“, kde jsem si říkal, že to je pecka obranný systém a tady jsou detaily: http://cs.wikipedia.org/wiki/Phalanx_CIWS

Z nových zbraní má pak loď ještě Tomahawky, což jsou rakety s plochou dráhou letu. Jinak loď si můžete projít úplně sami dle vytyčeného koridoru, který vás provede skoro celou lodí s výjimkou strojovny a samozřejmě  zbrojní částí. Tzn., že se nedostanete do té dělové věže. Tu vám naservírují pouze na obrázku, což byla škoda. Myslím, že spoustu lidí by to zajímalo. Oni vzhledem k tomu, že to musí udržovat ve stavu, kdy by to muselo znovu do služby, tak je tam stále asi výstroj ponechána. A pak to samé se strojovnou, ta loď má stále funkční motor.

Docela zajímavý byl velitelská komora se speciálním pancířem, kde byla neustále zamčena posádka o třech lidech. V bojích tam měla posádka přežít jakýkoli zásah s možností ovládat komplet loď. Síla pancíře je 444mm a krásně to můžete vidět na fotce. Už si ani nepamatuji, kolik že váží jen ty dveře. Ten borec mi to říkal, ale už  nevím. Byla to moc.

Když procházíte uvnitř kuchyní a jídelnou, úplně se vám vybaví film Přepadení v Pacifiku se Stevenem Seagalem z roku 1992 a vidíte to, co jste viděli ve filmu.

Samozřejmě, že tam nesmí chybět suvenýr shop a kinosál, kde vám promítají film z historie lodi.

Prohlídka sama o sobě je tak na hodinu, za ty peníze to i stojí se tam vydat, pokud vás toto téma baví. Jinak raději zůstaňte doma, protože to je víceméně pro fandy. Já sám jsem se naleznul v pozici, že jsem raději koukal kolem na přístav a cítil jsem tu atmosféru dálek a toho obrovského přístavu, kde se denně přeloží tolik nákladu, že byste to rukama nepřeložili ani za celý svůj život.

Třeba na ukázku, vyjdeme takhle z útrob lodi ven na palubu a já už koukám na tuhle kontejnerovou loď.

Ty jeřáby co jí nakládají, jsou giganti a přesto přístav v San Pedru není schopen přijmout největší kontejnerové lodě na světě. To je schopno jen pár přístavů na světě. Pár v Číně a pak Evropě.

Ten most v dáli se jmenuje Vincent Thomas Bridge a loni z něho spáchal sebevraždu známý Hollywoodský režisér, mladší bratr slavnější Scotta, Tony Scott. Bylo to 19.8.2012 a já po tom mostě shodou okolností ten týden jel, pár dní předtím, než se to stalo. Zajímavostí je, že na tomto mostě není chodník a pro pěší nebo kola je zakázán. Tudíž Tony musel jednat rychle, kamery a všudypřítomná policie by vás při procházce ihned zhaftla. Je tam taková obslužná, přístupová lávka jako je Golden Gate Bridge v San Franciscu a směřuje spolu s tím lanem nahoru. Zřejmě po něm vystoupal co nejvýš a pak skočil dolů. Strašná představa.

No tak a snad se mi podaří dostat se blížeji k těm mamutím jeřábům a napsat něco přímo o přístavu.

Snad někdy příště.