Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o zakládání základů ve škole zvané základní

Je-li něco základní, je to důležité, neboť se to týká něčeho, na čem se má stavět... Podcenit základy znamená riskovat zhroucení... Ve školství se to může projevit osudově a kdo by to řekl: příčinou je nezvládnutí gramatiky...

Často se lidé pozastavují nad tím, že škola – zejména ta základní – vyhlíží stále poněkud tradičně. Asi tomu tak i je a je tomu tak asi i proto, že škola – zejména ta základní – je o základech. No a základy, jak známo, jsou základy a ty, jak známo, se zase tak často nemění.

Dá se také říci, že základy jsou o gramatice. Gramatika je však hadr na býka a psát o ní blog je nepředstavitelné. Tak si to představte: gramatika – jakkoliv je ve škole záležitostí neoblíbenou – je velmi užitečným vynálezem, bez něhož by školní učení fungovalo jen velmi klopotně.

Předně, gramatika se netýká jen jazyka. Nicméně je pravda, že právě díky výuce jazyka si pod gramatikou dovedeme něco představit – zpravidla pravidla. Obecně vzato je gramatika systémem pravidel, které je třeba zvládat, má-li člověk umět nějaký typ kulturních činností, resp. má-li být v určité oblasti kultury gramotný. Tak například gramatikou pohybu je gymnastika jakožto soubor základních pohybových úkonů a jejich variací. Gramatikou hudby je souhrn pravidel melodické, harmonické a rytmické organizace hudebních zvuků. A tak dále – v matematice a geometrii, v přírodních vědách a do jisté míry i ve společenských a dalších humanitních vědách – zde všude má gramatika svůj význam.

Promyšlené, postupné (a tedy metodicky vedené) budování základů v jednotlivých oblastech vědění a života je spojeno s osvojováním gramatiky. Pomozme si pro názornost příkladem z oblasti pohybového učení. Když například pomáháme dítěti naučit se kotoul, začneme většinou převalem, kolébkou a tak podobně. Dítě zkrátka zprvu provádí dílčí (jednodušší a přípravné) pohybové úkony a osvojuje si znalosti a dovednosti stojící v jejich základu. Ty se po zvládnutí mohou, resp. musí stát součástí složitějších pohybových úkonů. Ty jsou složitějšími proto, že jsou založeny na koordinaci úkonů a dovedností jednodušších. A ty jednodušší si můžeme představit jako prvky gramatiky. Mají charakter základů a jsou předpokladem pro něco dalšího a náročnějšího. Bez nich by nic takového nebylo, resp. bylo jen velmi klopotně.

Ale zpátky k našemu příkladu. Jakkoliv může dítě zvládat kotoul rovnou – tedy bez přípravného nácviku převalů a kolébek – neznamená to, že gramatika neexistuje nebo že není důležitá. Znamená to „jen“, že někomu něco jde. Pedagogická výzva však spočívá v tom, jak zařídit, aby to šlo i těm, kterým to – zdá se – nejde. Zde je tím spíše na místě respekt ke gramatice. Chceme-li se něčemu (na)učit nebo chceme-li někomu pomáhat při učení (se) – třeba toho kotoulu, máme z hlediska gramatiky rozumět tomu, co děláme. Máme například vědět, že převaly a kolébky jsou takovými prvky gramatiky, které komplexnější a koordinované pohybové úkony předpokládají, neboť je určitým způsobem zahrnují. A rozumět tomu potřebuje nejen ten, kdo se chce něčemu složitějšímu účinně či dokonce efektivně naučit, ale zejména ten, kdo mu v tom má napomáhat – typicky učitel, trenér apod.

Pro někoho, kdo někomu v učení napomáhá, je znalost souvisejících pravidel a pravidelností (gramatiky v dané oblasti) oporou, na níž s rozmyslem zakládá své takzvané lege artis. Dovětek „s rozmyslem“ má odkazovat k otevřenosti určitých situací při poznávání a učení, které by naopak neměly být uzavřeny (trivializovány) do neměnného rámce gramatiky, neboť se vyznačují dynamikou vývoje, pro nějž je nezbytná svoboda. V napětí mezi lege artis a otevřeností dynamice vývoje se skrývá náročnost učitelství. A protože se skrývá, a není tudíž dobře viditelná, je mnohdy ke škodě věci přehlížena.

Shrnu-li výše uvedené do závěru této nedělní krasořeči vyjde z toho následující gramatika:

Učíme-li se postupně, budujeme gramatiku.

Budujeme-li gramatiku, budujeme základy.

Budujeme-li základy, budujeme předpoklady.

Budování základů jakožto předpokladů dalšího učení je tím, oč má ve škole – zejména té základní – jít především. Současně je tím, co zakládá význačnost učitelské profese a jejího lege artis uplatňovaného s rozmyslem v rámci, jímž je gramatika. Při neděli – víme proč.