Úkol dneška: vybruslit z rozporů ve věcech výchovy a vzdělávání... Vznešenost konsensů a obtížnost jejich dosahování... Bedna s nápisem fragile pro transport konsensů... Šťastný a veselý nový školní rok...
O prázdninách jsem dobře naladěn a tak vedu krasořeči. Činím tak v neděli, neboť neděle je dnem, který k tomu vybízí. Jak známo, nedělní krasořeči se mají vyznačovat význačným jazykovým provedením, mají zpracovávat určité (zde pedagogické) výzvy či problémy, protiklady či rozpory a mají mít šťastný konec.
Krasořeči mají spět ke konsensu, resp. mají dávat šanci na dosažení tolik žádaného win-win, tj. řešení všestranně výhodného. Z nastolených protikladů má autor krasořečí vybruslit tak, aby při neděli mohli být spokojeni všichni, nebo alespoň většina některých. Takových pokusů jsem zde během prázdnin učinil 7.
Postupně jsem během prázdnin představil krasořeči na témata:
- O nevšednosti neděle a školy https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669965
- O budování důvěry v profese https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=671351
- O zakládání základů ve škole zvané základní https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=672336
- O obratech a vyvažování ve výchově a vzdělávání https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673158
- O posilování ruky trhu a učení v rukou samouků https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674533
- O ničem a o všem ve vzdělávání https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=675169
- O alternativách v reakci na odcizení https://tomasjanik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676166
Bylo to:
7 pokusů podat problémy pedagogiky v napětí mezi tím a oním,
7 pokusů vysvětlit, že není černo, ani bílo ve věcech výchovy a vzdělávání,
7 pokusů spět ke konsensu...
Koneckonců konsensy jsou téma jako dělané pro nedění krasořeči. Konsensy jsou vznešené, neboť jsou výrazem nadhledu, velkorysosti, vstřícnosti, respektu ... zkrátka ctností. Jak se ale dobírat konsensů v otázkách výchovy a vzdělávání, kde existuje tolik různých názorů na to, jak by to mělo vypadat, a kde se v poslední době tábory příznivců a odpůrců toho či onoho začínají radikalizovat a vyostřovat své výpady vůči těm druhým?
Myslím si, že předně je třeba si říci, že stavu, jímž by byl všelidový konsensus ve věcech výchovy a vzdělávání (je-li navíc „věc“ vymezena nespecificky, tj. bez zřetele např. k typům či stupňům ... vzdělávání apod.), reálně dosáhnout nelze. To však neznamená, že bychom se o dosahování konsensu na určitých tématech neměli pokoušet. Pokoušíme se o to vlastně neustále a přispívá to ke zvyšování našeho povědomí o tom, jaká jsou specifika různých přístupů a řešení ve vzdělávání, což zvyšuje předpoklad dosahování konsensu (nebo také ne) v různých oblastech pedagogiky.
Stojí za to připomenout, že pokud jde např. o cíle a obsahy vzdělávání, průvodním jevem jejich vymezování od pradávna byly a dodnes jsou tzv. kurikulární války. Když o nich britští a američtí politologové a sociologové začali v 60. letech 20. stol. psát, možná ani nevěděli, že toto téma uchopovala na přelomu 19. a 20. století německá tradice duchovědné pedagogiky, která pracovala s obratem „boj o učební plán“ a odkazovala jím k problému vlivu, který různé duchovní a politické síly vykonávají směrem ke škole. A je to právě „učební plán“ (dnes vzdělávací program / kurikulární dokument), který toto soupeření sil různého druhu ve škole zrcadlí (srov. např. boj o pozici a zastoupení různých vyučovacích předmětů ve škole).
Při neděli jsem ale nechtěl mluvit o válkách. Chtěl jsem jen říci, že i ve věcech výchovy a vzdělávání máme zapotřebí pěstovat kulturu sporu. Iniciátoři, moderátoři a dokumentátoři různých veřejných debat o vzdělávání mohou v tomto ohledu odvádět dobrou práci.
Ve vzdělávání je to asi tak, že pokud se o nastolovaných tématech převážně jen přemítá, panuje zpravidla klid. Pokud se však postoupí směrem k jejich legislativnímu zakotvení a zavádění do praxe, začnou se dít věci. Viděli jsme to před lety při prosazování kurikulární reformy, nedávno při zavádění společného vzdělávání (inkluze) a nejnověji při odmítnutí kariérního systému pro učitele.
Dotčení aktéři často vyhodnotí předkládané záměry jako ne dost konsensuální na to, aby je podpořili. Ano, shoda na řešení problémů má být bytelná a široká, avšak v reálu je mnohdy nezbytné vstupovat na scénu s konsensem, který je křehký, neboť prozatím nebyla možnost jej široce vyjednat, prověřit a stabilizovat. Kritika je součástí „modernizačního“ procesu, do něhož má takový konsensus vstupovat, a to pokud možno v bedně s nápisem fragile, aby existovala alespoň teoretická šance na citlivé zacházení.
Chtěl bych věřit, že dnes už každý ví, že do bedny s nápisem fragile se nekope. A snad nám tato naše víra vydrží nejen při neděli, ale i přes rok – přinejmenším ten školní, který právě začíná – tak aby byl šťastný a veselý, jak si vždycky přejeme.
