Nezákonná volba prezidenta? V Čechách nevadí.

Zákon řešící přímou volbu prezidenta předepisuje, že "Propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. Zejména billboardová a internetová komunikační média tyto údaje neobsahovala. Zveřejňování nepravdivých informací je rovněž zákonem zakázáno. Volební výzkumy ukázaly, že informace v médiích výsledky voleb ovlivnily a volba prezidenta tak proběhla v rozporu se zákonem. Většina voličů však o nezákonnosti vůbec neví, nebo tento stav tiše toleruje. Jak je to možné?

Volby potvrzují, že se Češi nechají poměrně snadno ovlivnit propagandou bez ohledu na její reálnost či pravdivost. Vliv reklamy se dobře projevil již před prvním kolem, kdy masivní billboardová kampaň držela Jana Fischera mezi postupujícími kandidáty do druhého kola a jeho šance se začaly hroutit až s narůstající kampaní dalších kandidátů.

Podstatná jsou komunikovaná sdělení. „Nejdůležitější roli ve volbách nakonec hrálo poměrně jednoznačné navázání volebního chování na socio-ekonomickou situaci voličů a jejich politické preference; fakt, že velká část voličů volby chápala jako způsob vyjádření postoje k vládě“ uvádí Daniel Prokop, analytik výzkumné agentury Median, která realizovala výzkum postojů veřejnosti v průběhu druhého kola volby prezidenta. Výsledky ukázaly výraznou radikalizaci voličů Miloše Zemana. Jen 29% uvedlo, že si přeje prezidenta smířlivého, který spojuje společnost a zároveň 84% z těchto voličů uvedlo, že si přeje prezidenta, který ovlivňuje činnost vlády, což je o 12% víc než průměr ze všech voličů. Při volebním rozdílu 9,61% je zjevné, že právě tato radikalizace opírající se o volební slib, že Zeman zastaví současnou vládu, ovlivnila výsledek volby, přestože splnění tohoto slibu je nerealizovatelné nebo minimálně velmi sporné.

         Dalším zajímavým výsledkem výzkumu je, že v průměru 70% obyvatel dává důraz na vlastenectví. Nepravdivé informace a pomluvy týkající se „nevlastenectví“ tak měly na voliče významný vliv. Přidá-li se absence zákonem předepsaných informací, ukazujících veřejnosti kdo stojí za zpracováním a zveřejněním mediální prezentace na internetu a na billboardech, dostává se celá volba prezidenta mimo zákon. Stejně jako v mnoha předchozích případech i tato nezákonnost, která by ve většině Evropy šiřitele nezákonných informací z dalšího veřejného života diskvalifikovala, je Českým národem v podstatě tolerována.

          Tolerance k podvodnému jednání nepochází jen z rodin. Na vině je i školství, které se zaměřuje na množství předávaných poznatků, a to většinou zastaralými metodami. „Modernizace školství je nezbytná ale bohužel zatím není v České republice dostatečná“ říká Ivana Procházková z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Pedagogické fakulty v Praze. „Podle prestižního periodického mezinárodního výzkumu PISA prováděného v zemích OECD dosáhli čeští žáci v roce 2009 ve čtenářské gramotnosti podprůměrných výsledků, z toho 23% je natolik nedostatečných, že mohou mladým lidem způsobit problémy v každodenním pracovním i osobním životě. Výsledky odráží i nedostatečné schopnosti českých žáků kriticky myslet. Tyto kompetence se tak promítají do schopnosti posoudit relevantnost přijímaných informací.“

      Důležitým výchovným a preventivním nástrojem je i práce soudů, jejichž nezávislost je často zpochybňována. Zajímavý proto bude postoj Nejvyššího správního soudu, kterému dorazila řada podnětů na zrušení prezidentské volby. Pokud budou argumenty v podáních shledány jako opodstatněné, bude záležet jen na odvaze soudců, zda se postaví na stranu zákona nebo zda podlehnou politickému a společenskému tlaku neměnit zaběhnuté pořádky. V České republice bohužel stále platí přísloví, že zákony jsou k tomu, aby se porušovaly. Po amnestii, kterou Václav Klaus omilostnil tuneláře, má správní soud šanci ukázat, že soudy berou zákony této země vážně. Rozhodnutí soudu ať už bude jakékoli bude důležitým precedentem, který ukáže jaké vzorce chování si „úspěšní“ politici a občané mají osvojovat.