Proč nám je blíž smrt, než pokora a skromnost?

Příroda nám ukázala, jak můžeme přežít. My jsme se jí vysmáli a zvesela si vyšlapujeme ke hřbitovu. S hlavou vztyčenou a hrdostí naplněnou hrudí, jak že jsme to inteligentní. Mozek nás přesvědčil, že jsme vyvolení, že jsme pány této planety.

Ovšem realita nám někde unikla. Jako nám konec konců uniká, téměř vše podstatné v poslední době. A především nám pak unikají hodnoty. Žebříček hodnot máme minimálně podivný. Snad ta radost nám v tom žebříčku zůstala. Radovat se umíme stále. Problém je v tom, že to je někdy smutné, z čeho se radujeme.

Kdo z nás se zamyslel, co nám přinesla naše inteligence a kam že to až může cílit. Když vynechám apokalypsu budoucnosti, že nás pár jedinců s červenými tlačítky vyhladí, nebo nás v rámci redukce populace zasype nějakým virem, tak kam že to míříme?

Samozřejmě za lepšími zítřky. Vždyť už to slýchali generace před námi. Cíl je jasný a my za ním uháníme. Růst je to slovo, co máme jako motor. Abychom byli šťastní a spokojení, musí všechno růst. Musí nám růst životní úroveň a především pak HDP. No a to jsme pěkní Janci, když tomu věříme. Jak že nám to roste a díky čemu nám to především roste? To, že musíme rychleji a efektivněji pracovat je sice pravda, ale rozhodující jsou technologie a robotizace.

Každý politik uhánějící za kandidaturou nám slibuje v první řadě snížení nezaměstnanosti. A v tu chvíli už nám lže, nebo nedochodil základní školu a neví, co říká. Stačí otevřít oči a podívat se, což už většina z nás neumí. Každý podnik, aby tvořil růst, tak musí pracovat efektivněji. A k tomu přispívá jen a pouze robotizace a nové technologie. Výroba, kde před dvaceti lety pracovalo 50 dělníků, je dnes obsluhovaná 10 seřizovači. A vývoj bude postupovat dále. Snad až tak daleko, že budou jen ti, co budou opravovat roboty, ty roboti budou opravovat výrobní linky a dělníci už nebudou třeba. Trend se nezastaví a za několik let tu budou zapotřebí jen vědci, vývojáři, pár seřizovačů, programátoři a samozřejmě úředníci. Abych nepřeháněl a neutíkal do opravdu vzdálené budoucnosti, tak budou stále potřebné služby a pár dělníků na místech, které roboti zatím nenahradí. Jak chtějí tedy snižovat nezaměstnanost? Chtějí, ale ještě to nikdo nevymyslel jak. Naopak se bude nezaměstnanost stále zvyšovat, protože tolik nových úřednických míst se vymyslet nedá. Najednou pak bude nepotřebná masa hladových krků. A pak se můžeme ptát, proč že ty Rockefellerové plánují nějaké selekce obyvatelstva a kde se ty konspirace berou. K čemu pak ta hromada nepotřebných, kteří jen natahují ruce a hrozí revolucí?

Dostávám se tak na začátek úvahy. Člověk je tvor nepoučitelný a nabyl dojmu, že je nejsilnější, protože má mozek a prostředky. Co ho ovšem likviduje, je individualismus. Člověk ztrácí potřebu sounáležitosti a společnosti. Vidí jen své osobní vítězství a na druhé se přestává ohlížet. Tady stojí za to se podívat do přírody. Matička Země nám dává hodně příkladů, jak se dá přežít ve společnosti, nebo jak se dá díky individualismu navzájem pozabíjet.

Takovým příkladem, jak se dá na planetě žít miliony let a bez vzájemného vyvražďování, jsou například mravenci. Na rozdíl od nás používají kolektivní inteligenci. Ta nám je aplikovaná pouze v určitých pracovních procesech, kdy ten vymýšlí to a ten zase ono a dohromady vymyslí celek. Ve skutečném životě to praktikovat neumíme.

Příroda nám nabídla příklady a bylo jen na nás, kam se budeme ubírat. Bohužel jsme si vybrali systém, kde silný je stále silnější a slabší umírá.