Již v šesté kapitole tohohle pubertálního výkonu se hlavně podíváme na záznamy z našeho školního diktafonu a také na příběh se slzným plynem...
JAK SI TOM POŘÍDIL SLZNÝ PLYN
Prý na svou ochranu před nebezpečným menšinovým obyvatelstvem České republiky si Skublík pořídil jeden kus standartního pepřového slzného plynu. K tomuto účelu či k jinému účelu prvnímu podobnému však nebyl ,,pepřák“ nikdy použit. Měl určen jiný osud…
Začalo to celé v šatně o polední pauzu. Z vedlejší šatny, tenkrát ze šatny 2.A, se ozývaly názory, které se Taxídovi opravdu nelíbily. Skubla vznesl jasnou výhrůžku proti jejich počínání, ale řeči nepřestaly. Hop svou výhrůžku opakoval. Bohužel bezvýsledně. Tom tedy vytáhl svůj zbrusu nový bezvadný pepřový plyn, která před tím důkladně okomentoval, nasadil jeho výraz a stříknul jednu dávku skrz mříž do 2.A. Pepřák fungoval dokonale. Všichni nacházející se v postižené šatně se začali dusit, kýchat a dost jim teklo z očí. Šatna byla během vteřiny prázdná. Bohužel, účinek plynu se přenesl přes drátěnku i do šatny naší, a tak nás čekal stejný osud.
Tomovi ale zamoření dvou šaten nestačilo. Po tomhle malém kousku chtěl kousek větší. Kdyby jen větší, on chtěl přímo kus, ba celý dort!
A tak se stala prazvláštní věc. Zvonek zazvonil a ze tříd se vyvalily desítky studentů spěchajících do šaten, na jiné hodiny, na autobus či do jídelny na oběd. A všechny, profesory nevyjímaje, zaskočil dusivý kašel a slzy v očí. Nikdo snad do dnešní doby nevypátral, co zapříčinilo to hromadné dušení. Jen já, Frodo a Lesáček víme, že Truxa si tenkrát vyšel o vyučovací hodinu na záchod se slzným plynem v kapse.
Ze záznamníku:
A Kubík jde zpívat – říkám já. A Kubík zpívá – Mám rád Truxu, mám ho rád. Je to můj dobrý kamarád – a sborově s Kubíkem popěvujeme – ou jé, ou jé, ou jé – a Kuba pokračuje – Potkal jsem ho v Řevničově, jel tam zrovna pro brambory, a protože se to nerýmuje, tak jsem ho kop do hlavy – a opět společně – ou jé, ou jé, ou jé.
Já říkám – Ježiš marjá, Víťa si hladí pásek a říká: Tak pevnej a dlouhej. Tome, řekni nám něco o Kubíkovi – naléhám na Hopa. Ten naléhání podléhá – Kubík je debil – tato odpověď mi však nestačí, a tak… - Musíš to rozvíst. Rozvěď to – paroduji ing. Brýchu, ale Tomík už nic rozvádět nechtěl.
Dobrý večer – zdraví Rybák – Dobrý večer, jdou tady zprávy rádia Ryba v devatenáct hodin. Dnes v Řevničově u Rakovníka – smích – se našla oběť hrůzného činu. Neznámý pachatel unikl, ale naší tele…eh našemu štábu se podařilo zjistit, že pachatel je vysoký, asi 195 cm, vážící něco přes metrák a – já dodal – s kulatým obličejem – Kuba pokračoval – a při potkání říká heslo NECKÁŘ. Bližší informace nám prozradil okresní mluvčí úřadu, pan Tomáš Chmelař – já podávám – Ano, je to hrozně zvláštní osoba, protože tenhle pachatel je nevypočitatelný. Například, když vidí čmeláka, tak dělá: Hu Huu hhh…Bzzzzz, a neřekne prostě ,, čmelák, bacha “ – a mikrofon dostává Jeník – A také se kolikrát stane, že je hrobové ticho a on z ničeho nic pronese NECKÁŘ. Je to velice zvláštní a nevypočitatelný čin – a mikrofon putuje dál, k Víťovi – No tak něco řekni. Co ještě dělá – naléhám na Vítka. Tomu se ale nic povídat nechce, a tak mikrofon oddaluji, načeš Vítek pronáší – Tak si trhni nohou, ty…
A jsou tady další zprávy. V Řevničově u Rakovníka…Hu Ha Hi – Kubu chytnul záchvat smíchu. Nás samozřejmě také. Ale Kuba po odmlce pokračoval – V Řevničově u Rakovníka, neznámý pachatel zastřelil šedesátidvouletou stařenku kvůli pár stovkám. Ehm…pachatel je asi 195 cm vysoký a toulá se po okolí Řevničova. Policisté už, už pustili vrtulník s termovizí, psi a lední medvědy – a opět všeobecné veselí – A bližší informace nám prozradil velitel zásahu policejních komandérů jednotky SWAT Jan Frolík – komandérista sděluje bližší informace – Vážení občané. Doufám, že když narazíte na tohoto velice nevypočitatelného a nebezpečného pachatele, musíte nám dát vědět, protože při bližším kontaktu na něj nesmíte volat Hop – Dokud nepřeskočí – dodal Kuba – Jakmile zaslechne slovo Hop – pokračuje dál Komandér – začne hrozně vyvádět a pozor! Nemá rád čmeláky, bacha na něj – Kubík přebírá mikrofon – Dobře, to byl tiskový mluvčí zásahu, velitel zásahu jednotky swat
a kdybys…ještě jednou opakuji, kdybyste náhodou
dotyčného viděli, volejte na nejbližší stanici, nebo zavolejte ledního medvěda. Čau.
Pře mezi Tomem a Víťou – Ty si ale holomek – říká Truxín – Ty si ale debil – říká Víťa. Tomíkovi se diktafon očividně líbí, a tak mačká červený knoflík dál – Co nám řekneš pane Frolíku – povídá Hopík v tónině debila, který utekl z Bohnic. Pan Frodo říká – Ježiš, co bych ti měl furt říkat?! – Skubla ale takovouhle odpověď nechtěl slyšet, a tak strčil do Jendy, který se zrovna houpal na židli, se slovy – SPADNEŠ! – a pan Frolík ve snaze nespadnout dodává – Ty hovado! – Pak už není nic zajímavého. Jen já, jak zpívám celé třídě Rybička maličká. Jistě znáte tuhle dětskou říkanku, ne? – Rybička, maličká, po Dunaji plave. Chytil ji šohajek u samého kraje. Pusť mě zas, šohajku do té čisté vody. Jsem ještě maličká, dopřej mi svobody – a Taxído píseň ukončuje svým – Tramtadadá da dam tam.
