Vědecké pojetí příběhu pokračuje. Od Znojemských okurek se přesouváme k mňam bagetě a popsání její vůně. Opět podotýkám, příběhy jsem psal když mi bylo o deset let méně a byl jsem velmi ovlivněn mluvou a myšlením střední školy. Někdy je to až trapně napsané, ale měnit na tom nic nechci, to by tomu ubralo na ... kouzlu?
TOMOVA BAGETA
Jistě už jste někdy jedli takové to něco zabalené do plastikového obalu. Pro upřesnění, je na tom štítek s nápisem …BAGETA, v tomto případě bageta se sýrem. Tento chutný všemi oblíbený pokrm se skládá z velikého suchého, mnohdy droždím páchnoucího přerostlého rohlíku, který je z části potřen rostlinným tukem a konkrétně v tomto případě se zde vyskytovaly ještě dva plátky vajíčka spolu s nějakým tím plátkem sýra. Prostě mňam pochoutka za dvacet devět korun! Sýrovou bagetu si v místním koloniálku zakoupila žačka Pavla, dívka s výtvarným nadáním ztvárňovat humor.
,,FUJ,“ hlásila, ,,nechcete to někdo dojíst? Jinak to poletí do koše.“
Tom na bagetu slinivě upínal zrak. Osud bagety však stihl jiný konec.
Myslím, že to tenkrát vymyslel Budřik, aby zbytek bagety dělal, již dva roky žijícím, okurkám společnost. Ale největší radost z toho měl stejně Tomáš, a při každé volné příležitosti tyto dvě bytosti navštěvoval a podrobně nám líčil jejich osudy a mnohdy nám je i ukazoval a dokonce jsme si i užili setkání s čichovou stopou těchto tvorů. To zrovna měl Hop nic na práci, a tak okurky spolu s bagetou otevřel. Páchlo to opravdu hrozně. Pro lepší představu si v mysli vytvořte koňské hovno ke kterému přijde zatuchlý kozel a vykoná na něj svou tekutou potřebu. Tento speciální exkrement potom najde…nějaký člověk…,,JÉ HOVNO“…a plácne si ho na hlavu…,,JÉ HOVNO“
Tento exkrement potom několik týdnů vegetuje a mění svou podstatu. Když už je To takové podstaty, že se již dále neudrží ve vlasech toho člověka, tak spadne na zem. A představte si, že tato hmota spadne do již vyzrálého slepičince v Řevničově. A co že to…ten člověk vlastně dělal u slepic? Sbíral vejce, ne? Ale jedno tam zapomněl. Skryté až úplně v rohu kurníku. Tohle vejce pak zde leželo mnoho týdnů až dozrálo do stádia slušného pukavce a jedna ze zvědavých slepic vejce rozklovla. Vzhledem k tomu, že tato slepice svou zvědavost kombinovala s odvážností, tak na svém zobáku měla ještě zaschlý hnus z…človíčkových vlasů, který se pokoušela pozřít v brzkých ranních hodinách. Klovnutím do pukavce vlastně smíchala obě tyto stářím poznamenané látky a vznikl tak hrozný smrad. A právě takovýto smrad jsme čichaly, když měl Skublík radost a uvěřil reklamě na jogurt Princ, kde chlapík v pláštěnce a holinkách komentoval: POD VÍČKEM SE DĚJOU VĚCI.
Sýrová bageta byla prodyšně uzavřena v igelitovém obalu a pečlivě uložena do skříně, načež se na ní časem vytvořil krásný bíly povlak. Ožila! Okurky tak získaly života schopnou konkurenci.
