Truxa aneb příběhy ze školních lavic - kapitola 2.

Dnes krátký, z místa kam musíme všichni. Přemýšlel jsem že bych neměl dávat na blog všechny příběhy či, že bych je měl přepsat, ale nakonec jsem se rozhodl dát vše tak jak to bylo napsáno puberťáky. Podotýkám, příběhy jsem psal když mi bylo o deset let méně a byl jsem velmi ovlivněn mluvou a myšlením střední školy. Někdy je to až trapně napsané, ale měnit na tom nic nechci, to by tomu ubralo na ... kouzlu?

                                                            TOMÁŠ ŘÍKÁ HLOUPOSTI

,,Chmeldo, jdeš na záchod?“ zeptal se Hop (Truxa) po vzoru snad všech dívek.

,,Jasně“

A za několik málo chvil už jsme oba, ale každý zvlášť, vykonávali tu jednoduší potřebu; myslím tu tekutou samozřejmě; tu žlutou.

Pro lepší představu, záchod podrobně popíšu: Temná, vydlaždičkovaná podlouhlá místnost s bílými mušlemi na jedné straně a bílými klasickými záchody na kadění po straně druhé. Ty záchody do kterých se exkrementuje byly samozřejmě okabinkované. Ale pro ještě lepší představu zde bylo jedno umyvadlo, u stropu spousty trubek a v mušlích bylo většinou nachcáno a v těch druhých…ovšem, že nasráno! Ale nebylo tomu tak vždy, zažil jsem i opak. Možná si teď říkáte, že je to normální, ale zkuste se představit podlouhlé cosi, co připomíná shnilý banán, HOVNO, v mušli! Ale v tomhle snad Truxa prsty neměl; myslím tím, že tohle on neudělal! Alespoň je to má domněnka.

No, a já s Tomem jsme byly zalezlí v jedné z kabinek, tedy každý zvlášť v jedné, takže vlastně ve dvou kabinkách. A bylo úplné ticho. Snad jen zvuk připomínající brodění stáda koz se ozýval z Truxovi kabinky. Jinak bylo úplné ticho.

Ticho náhle protnulo pšouknutí, ale pořádné. Takové to krátké razantní, při kterém se vám pocitově trhá prdel.

,,Ty vole, Tome, ty ses posral, ne?“ houknul jsem na spolučůrajícího.

,,To jsem nebyl já,“ zasmál se nahlas Hop. ,,Ale znělo to jako gorila při kastraci,“ veselým hekáním ještě konstatoval.

Potřeby byly dokonány, zipy u kalhot zapnuty a kabinky opuštěny. Už jsme chtěli odejít, když se spustilo splachovadlo. Ani jeden z nás onu místnost neopustil. Oba jsme totiž zvědavě čučeli, kdo z té kabinky vyleze…

,,Dobrý den,“ pozdravili jsme uctivě jednoho z našich profesorů a urychleně jsme se zdejchli.