Radosti pro miminka

Je to již tři měsíce, co má dcera Mája slavila jeden rok. Nevím,jestli se mnou budou ostatní rodiče souhlasit, ale z mých zkušeností se mi zdá, že miminka nepotřebují drahé složité hračky, a že jim udělají největší radost věci z běžného života jako třeba vařečky, pokličky, sítka, plastové misky, nudle v sáčku, krabice od džusů, pet lahve, vajíčka z kindervajíček.... Nesmíme se potom divit že mimčo většinou nechá specialně navržené hračky pro co největší blaho miminka (většinou z Číny), a raději jde kramařit do kredenců a poliček.

téměř dokonánoTomáš Chmelař

Já to vyřešil tak, že všechny spodní skřínky jsme naplnily konzervama, pytlíkama, těstovinama, plastovýma miskama, hrncema a pokličkama, oblečením,... Myslím že to naší Maje i dost rozvíjí myšlení, sama se učí rozhodovat, není tak fixovaná na rodiče. Sama se rozhodne, leze z místnosti do místnosti, otevírá si skříňky a co jí zajímá, to si vyndá.

Ale chtěl jsem mluvit o dortu. Dlouho jsem přemýšlel, co by miminko mělo dostat k jednomu roku. Hračky jsem tak nějak zavrhl. Má jich po nás a kamarádech tolik že už teď zabírají dvě plné skříně. Tak jsem přemýšlel co má Mája nejraději. Ona miluje se cákat ve vodě, hrabat se v hlíně a kamíncích, trhat květy,... Tak jsem se rozhodl udělat jednoduchý dort, do kterého by mohla vlést a podle své libosti ho rozpatlat. Né všichni z rodiny můj nápad schvalovali, ale na konci se všichni shodli že to byla opravdu skvělá zábava a zážitek, na který se bude vzpomínat nejspíš na pořád.

Bylo krásné počasí, 35 stupňů. Připravili jsme na zahradě deku, na tu deku igelit na přikrytí nábytku při malování. A kousek dál dva bazénky s vodou. jeden jen takovou vaničku na rychlé umytí po akci a druhý na cákání až když už bude miminko čisté.

Složení dortu je jednoduché. Snažíme se nedávat našemu mimču sladké ani moc slané. Takže jsem vzal dortovou formu, na dno jsem nasypal piškoty, ty jsem zalil mrkvovým džusem, Který má Májá moc ráda (to aby vše v dortu bylo hezky měkké a patlavé). Dále jsem nakrájel dva banány na kolečka a navršil jsem je do mohyly. Mohylu jsem takto udělal aby mi držela tvar budoucího dortu. No a potom jsem ušlehal tři šlehačky (stačily by i jen dvě), navršil jsem jí na ty banány a vznikla tak opravdu veliká mohyla, která se bude lehce ničit a která by miminku neměla uškodit kdyby se rozhodlo i ochutnat. Dort jsem ještě ozdobil hroznovým vínem dvou barev, který jsem krájel na půl a na plátky krájenou broskví, to aby to bylo i barevné. (hroznové víno však kvůli své slupce nebyl nejlepší nápad. Meloun by byl asi lepší)

Myslím, že můj dárek slavil druhý největší úspěch (nejvíce se smála u hracího bubínku). Pro babičky to byl ale tak trochu kulturní šok :)