Potaťte se tatínkové

Velikonoce jsou takovým svátkem pro chlapce, mládence, tatínky, dědečky. Zapomněl jsem na někoho? Pro ženy? No, pro některé nejspíše ano, ale většina to nejspíš bere jako nutné zlo. Musí barvit vajíčka, vařit, péci, připravit občerstvení, potom poslušně stát a počkat, až přiopilý mládenec ,,domluví " svou básničku, potom pány obsloužit,...  No někdy si říkám, jak to ty ženy zvládají.

před hodovačkouTomáš Chmelař

Letos jsem však vzal s sebou na hodovačku svého cipíska Máju. A nebylo to ani plánované. Prostě jsme ráno běhali po zahradě a když jsem kolem deváté chtěl vyrazit, Maialen se rozhodla že mi ponese pamihodu. Koloběžku jsem tedy vyměnil za kočár a šlo se.

Tímto chci apelovat na tatínky. Buďte trošku tvořivý a nechte své mini ratolesti prožít tohle dobrodružné ráno. Samozřejmě to znamená, že svůj plán o pití, hulákání a přeskakování živých plotů či polední koupání v místní kašně či sousedovic sudu, musíte odložit, ale vaše ratolest, ač si to do budoucna nebude pamatovat, si to ráno ohromně užije.

S Maialen Annou- Leontine jsme sice navštívili pouze 6 rodin, ale u každé se toho tolik stalo a bylo tolik k vidění a hlavně k snězení. Hned u první si vyzkoušela tu magickou pletenou tyčku s mašlemi, díky které si mohla vybrat barevnou hračku ( vajíčka, zajíčci , berušky a beránci pro Máju byli jen hračkami, protože netušila co je uvnitř ) . Nejdříve se ostýchala, ale potom už pamihodu nesla jen ona. V jedné rodině měli děti. V jiné zase králíčky. V další kočičky a pejska a v jedné dokonce pána, který zpíval velice nahlas, potom vyběhl ven, jiný pán ho vzal do náruče a po hlavě ho hodil do sudu s ledovou vodou. Zanedlouho tam skočil další pán a když se už zouval pán třetí, tak na ně nějaká teta volala: ,, Prosím vás, už do toho sudu neskákejte, já tu vodu potřebuji na zalévání"

Celé dopoledne pozorně sledovala co se děje. Nebyla minuta kdy by neměla něco zajímavého na práci. Naše půl hodinové zastávky v každé rodině vždy přinesly něco nového a vždy nějakou tu hračku, dokonce i krásnou čepičku a pletené vajíčko.

Když začaly bimbat zvony, oznámil jsem cipískovi že musíme jít domů a dostalo se mi jasné odpovědi: ,,NE"  To snad mluví za vše.

Takže se příští velikonoce tatínkové potaťte  a vezměte své nejmenší ratolesti na to úžasné dopolední dobrodružství.

foto z mého webu pro kutily: http://uinvent.eu/