Jak mě zatkli při pokusu o dosažení nejjižnějšího místa Evropy

Dnes nebudu povídat o nejkrásnějších místech naší Země, ale o docela obyčejném  nejjižněji položeném místě našeho kontinentu. Jsme v Tarifě, nudném přímořském městečku. Měl jsem však 4 důvody toto místo navštívit a samozřejmě se to neobešlo bez nedorozuměních...

údajně nejjižnější místo... Ale jen pro turisty :)Tomáš Chmelař

Jeden z hlavních důvodů byla samozřejmě mladá slečna. No ano, vždycky za vším hledejte ženskou. Další důvody však byly zajímavější. V Tarifě se nachází nejjižnější místo Evropy, dále se zde setkává Středozemní moře s Atlantským oceánem, také z pobřeží můžete zahlédnout Afriku a nedaleko Tarify se nachází nefalšovaná poušť, jakou můžete najít v Africe. Pár kilometrů chůze a můžete se ocitnout v chráněném území s obrovskými písečnými dunami a starými římskými ruinami a zahrát si třeba na velblouda. Jinak samotné město je....no pro turisty možná zajímavé, ale je to jen nudné město.   Hned po příjezdu jsem hledal to mé nejjižněji položené místo, abych mohl říci, že jsem tam byl. Když nám místní lidé ukázali směr a s Gabriellou, krásnou Maďarkou jsme k památníku nejjižněji položeného místa dorazili, čekalo hlavně mě nemilé překvapení. Památník zde sice stojí, ale není umístěn na původním místě. Původní místo totiž zabralo španělské ministerstvo obrany a stojí tam pevnost. Hned jsme se tedy vydali k pevnosti, abych zjistil co by se dalo dělat.Cestou k pevnosti jsme si splnili další cíl naší cesty a to postavit se na hranici moře a oceánu :)

Pevnost, která obepínala mé nejjižněji položené místo měla sice vysoké zdi, měla spoustu cedulí se zákazem vstupu a že je to militantní území, ale na druhou stranu vypadala opuštěně. Nikde žádná stráž, žádný pohyb. Tak jsem se svlékl, vlezl do vody a začal jsem jí zprava obeplouvat. Můj plán byl takový, že jí obepluji na druhou stranu a tím se dostanu na opravdu nejjižnější místo Evropy. Vyšplhám na skaliska pevnosti a vyfotím se. Bohužel jsem nedoplaval. Cestou jsem si všiml tunelu, o který se šplouchaly vlny Atlantiku. Že by kanál? No hrozná myšlenka, ale plaval jsem k díře. Napadlo mě, že bych se tou kanalizací mohl dostat dovnitř. Ukázalo se že to kanál nebyl. Jen zamřížovaný tunel se světlem na konci. A hele? Mříž nebyla zamčená. Tak jsem se vydal směrem do středu pevnosti, za světlem na konci tunelu. Připláclý na zdi jsem sledoval dění na malém náměstíčku uprostřed vysokých zdí. Věřte nebo ne, zahlédl jsem starý podstavec, na kterém jistě stával památník. To by byla fotka. Místo vypadalo opuštěně, nikde nikdo, tak jsem vylezl z tunelu a vydal jsem se vstříct nejjižněji položenému místu. Trvalo to jen pár kroků a všiml jsem si kamer v rozích náměstí. Proč by tu byly kamery? Najednou se otevřelo několik dveří po obvodu náměstí a místo se poměrně rychle naplnilo mužíčky v zelených uniformách a se samopaly v ruce. Zastavil jsem se, dal ruce nahoru a vzdal jsem se: ,, Yo soy turista, yo soy turista, no dispares"

   Zastřelen jsem nebyl, zatknutý taky ne, jen mě vyvedli ven, důrazně pohrozili a ještě před tím se velice zajímali, jak jsem se tam dostal. Ukázal jsem jim nezavřenou mříž a oznámil jim že je to vlastně jejich chyba. No ten den nejspíš jeden z těch zelených měl pokec s velitelem.   Z celého dobrodružství jsem měl na rozdíl od Gabrielly velikou radost a tak jsme se vydali na několika kilometrovou tůru najít písečné duny, římské ruiny a mrtvou želvu.

    Ten den a noc jsem si mohl odškrtnout všechny body návštěvy tohoto místa. Jen ráno bylo zajímavé probuzení. Někdo do mě kopal. Otevřel sem oči a v kruhu kolem nás stálo 5 policistů. Prý kempujeme v chráněném území. Omluvil jsem se a poukázal na to, jak bych mohl vědět že tohle křoví je chráněné. Načež policista zvedl prst a já si všiml, že jsme se usídlili přímo pod cedulí označující toto území za chráněné. Předešlou noc byla tma a já měl prostě jiné myšlenky než koukat po cedulích. Nechali nás naštěstí jít. Jinak bych nestihl návrat do práce.