Jak jsem oznámil rodičům, že mám 3 měsíční holčičku!!!

Spousta lidí nevěřilo, spousta lidí odsoudila, spousta lidí byla nadšená. Rodiče nakonec uznali, že nápad byl dobrý. Rozhodl jsem se můj bláznivý nápad napsat na blog, abychom společně se čtenáři vydedukovali tu nejlepší možnou variantu....V mé situaci se mohou ocitnout i jiní :)

Žijeme v době, kdy se naší zemí nestávají jen Čechy, ale pokud jsme dost otevření, naší zemí se může stát celá Evropa. I když momentálně žiji v Čechách, měl jsem období 6 let, kdy to tak nebylo. A teď se dostáváme k věci. Jak se zachovat v situaci, kdy vaše přítelkyně otěhotní, vy jste však více než 1000 km daleko a emailem se vám takovouto novinu nechce oznamovat. Proběhlo pár pokusů o pozvání mých rodičů do Paříže, ale ti to pořád jen oddalovali a oddalovali. Nakonec to dopadlo tak, že svůj výlet oddálili o půl roku a já jim tak musel představit ,,již hotového" člena naší rodiny. Zde je průběh.
Vzal jsem rodiče do jednoho parku, kde na nás čekala Solene, moje přítelkyně. Kočárek s mimčem byl zaparkovaný tak dva metry od nás. Když jsme se přivítali, mimčo jsme jim představili.
,,To je naše dcera," oznámila novinu Solene.
Reakce byla velice nečekaná.
,,Ta je hezká," řekla v klidu mamka a s úsměvem se k ní naklonila. ,,To už máme fotku, nemáme? To je mimčo od té kamarádky."

,,Ne," usmívala se Solene. ,,To je opravdu naše dcera, jmenuje se Maialen a vy jste prarodiče."Mamka pořád nevěřila. ,, To vám tak uvěřím, to jo teda. Kdyby všechno, tak tohle ne. Ale udělali by jste mi radost, kdyby to byla vaše dcera."

Zkusil jsem mamku přesvědčit. ,,Nemyslíš, že je mi trochu podobná?"
,,Není, vždyť je hezká." To se konečně k něčemu vyjádřil můj otec. Je to vtipálek... ,,Ježiši, jak si zívla," ještě dodal.
,,Ale opravdu to je..." Solene
,,Co opravdu to je..." mamka
,,How to say, she is born 4. of August?" Solene
,,Narodila se 4. října... teda srpna" řekl jsem.
Datum už byl přesný údaj a tak mamka začala červenat. Už jim to docházelo.
,,No počkej, to si jako děláte srandu? Tohleto vám neuvěřím. To vám neuvěřím i kdyby jste nevím co. "

,,Vyndej si jí?" začal jsem odkrývat mimčo.
,,Nevyndám," kroutila hlavou mamka. ,,Oni si z nás dělají prdel. Že si z nás dělají prdel? " hledala podporu u táty. Ten ale moc opory nepřinesl. S úsměvem řekl:,,To víš, že jo"
,,Byla jsem těhotná," řekla Solene.
,,Ale di ty, kde vy jste jí ukradli?" Mamka v tuhle chvíli už měla slzy na krajíčku a hlavu jako ... vše co mě t tuto chvíli napadá se do tohoto článku nehodí... prostě byla červená až ušima. ,,Jako vy si opravdu...to opravdu myslíš vážně?"

,,Jo," Solene.
,,To si děláš srandu" mamka
,,Tak ukažte nějakej papír," navrhl táta.
,,No nemáme tady žádnej papír," odpověděl jsem.
,,To si děláte prdel," pokračovala ve svém složitém monologu mamka. V tu chvíli už jí ale tekly slzy. ,,Nedělej si srandu. Jako vážně? Opravdu?"

,,Hele, jmenuje se Maialen Anna, to je po tobě, Maialen Anna Leontine Chmelar," přesvědčoval jsem.
,,Čestný pionýrský?"mamka

,,Jojo," Solene
,,Já vám to nevěřím, nevěřím, i když bych to tak strašně chtěla. Teda jestli mi pak řeknete, že jste si ze mě dělali srandu..." pokračovala mamka.
,,To byl nápad Tomáše," říkala Solene.
,,Ten měl vždycky blbý nápady," mamka se trochu zarazila a zeptala se:,,Počkej jak nápad...takže si děláte srandu?"

,,Ale ne. Nápad jako že je to překvapení," vysvětlovala Solene.
Já se trochu obhajoval:,,Já už vás do Francie zvu...kolik už je to měsíců? Takže holt máte překvapení které se může naskytnout jen jednou za život a né každému. "
Bylo zajímavé, že až táta téměř nic neřekl, byl první, kdo si Máju vzal.
,,No pojď sem, ta je tak krásná, že by mohla být moje..."
,,Tvoje jo?"
,,...moje vnučka. Ty si tak krásná, že by si mohla být naše vnučka. Ahoj, já jsem dědek z Čech. Ty si prťavá" dopověděl táta.

,,Ty si takovej ..."
,,Au..." reagoval jsem na mamčino ženské bouchnutí.
,,Já tě budu učit sprostý slova...sprostý slova a pít pivo," pokračoval v konverzaci s miminem táta.

S malým odstupem času oba přiznali, že to bylo úžasné překvapení a že by to asi nechtěli podat jinak. Normálním rodinným procesem si prý projdou s dalšími vnoučaty. Mája je jejich první vnouče.
Udělali by jste to jinak? Myslím, že v takovéto situaci se může dnes ocitnout spusta párů. Jak se tedy zachovat?