Podivný název skrývá na pohled obyčejnou jeskyni nazvanou ,, Otrockou" či ,, Korálovou" . Hluboko uvnitř jeskynního komplexu však čeká nečekané překvapení...
Zanzibarweb
Jeskyně je opravdu z ruky. Je ukryta na známém ostrově Zanzibar, který je na rozdíl od sousední Tanzanie velice turisticky přátelský i pro ty, kteří nemají moc peněz. Opět je tato destinace jednoduše přístupná. Nemusíte být Indiana Jones aby jste si mohli na tento ostrov troufnout. Upřímně ale říkám, že pro lidi, kteří dlouho šetří na dovolenou a potom si jí chtějí v klidu užít, tak pro ty toto místo není. I přes obrovský skok vpřed, co se týče turismu, tak stále toto místo není přizpůsobeno pro relaxaci vašich nervů. Ostrov však ukrývá několik zajímavých míst, které stojí za to vidět.
Nebudu psát o volně žijících opicích prohánějících se v korunách stromků tak nízko, že je můžete zkoušet chytat, nebudu psát o obrovských želvách, které při troše štěstí i doženete a pohladíte si je, nebudu psát o korálech a plážích, bohužel mnohdy plné odpadků. A nebudu psát ani o městečkách, vesnicích, svébytné náklaďákobusové dopravě, trzích, plantážích s kořením .....
To vše můžete vidět i na jiných místech a troufám si říci, že i v méně stresovém prostředí. Dnes se zaměříme na jeskyni, která je jen velikým zklamáním pro těch málo turistů, kteří se k ní dostanou. Avšak pro pár ofrklých vyvolených, kteří se nesmíří jen s pohledem na betonové schodiště, se tato jeskyně stane nezapomenutelným divem světa.
Jeskyně Mangapwani leží na odlehlém místě ostrova. Lze se k ní přiblížit místními náklaďáčky s dřevěnými lavicemi, které tu slouží jako autobusy. Jsou však využívány pouze místními. Turisty v nich nenajdete a je to škoda. Lidé uvnitř jsou téměř všichni milý. Je důležité sledovat cestu a vystoupit na správném kilometru zaprášené polní cesty. Potom se musí ještě nějaký ten kilometr pěšky. A když budete mít štěstí a nebudete líní komunikovat s lidmi které možná potkáte a které vám mohou najít ten správný směr, tak se i k jeskyním možná dostanete.
Jeskyně jsou vedeny jako oficiální turistická atrakce podporovaná vládou. Fronty zde však nečekejte. Za vstup se ale platí. Není to však vůbec moc. Je zde několik mladých kluků a ti vás svedou po betonových schodech do ,,díry". A přijde to zklamání. Je sice malinko vidět velikost jeskyně v dopadajícím světle z otvoru se schody, ale nic úžasného to vlastně není. Pro většinu turistů, kteří se sem vydají klimatizovaným minibusem s nějakou místní agenturou a průvodcem , je tato část vše co uvidí. Avšak lidé, kteří mají špetku dobrodružství v krvi, si snad zaslouží více.
Naštěstí je tato země ještě nesvázaná bezpečnostními pravidly, a tak mladým klukům vůbec nevadí, když vyndáte baterku a vydáte se na poměrně nebezpečný sestup do nitra. Ti hoši stejně nemají co dělat a tak se nabízí, že půjdou také. Jeskyni znají a tak společnost uvítáte. O peníze si neřeknou, ale je nepsaná povinnost jim nějaký ten peníz dát. Stačí 2000 tanzanských šilinků, což je 20 korun. Sestup není náročný, ale při uklouznutí by mohl člověk v krajním případě i zemřít. To však můžete i na hradbách hradu. Tím chci říci, že když budete opatrní a postupovat pomalu, nic by se vám, ani popřípadě vašim dětem nemělo stát. Jeskyně je impozantní. Je ohromná a kameny po kterých sestupujete jsou jako kostky lega pohozené nějakými obry. Sestup netrvá dlouho. Za 15 minut jste na dně jeskyně. Ten zážitek je tak nevšední, že pocity z téhle výpravy se nedají zapomenout.
Po sestupu na dno jeskyně se ocitnete na břehu jeskynního jezera. je tak čisté, že si ho ani nemusíte všimnout. Pokračovali by jste dál v domnění že šlápnete na další kámen a ejhle, měli by jste mokrou botu. To jezero se ihned stane tím nejkrásnějším jezerem které jste kdy spatřili. Není to jen ta monumentálnost jeskyně, krápníků a různých jeskynních kamenných útvarů (které prosím neomlacujte, ale vyfoťte si je), ale stává se tak krásným i proto, že vám nikdo nebrání se svléknout a hupsnout do něj. Nad hlavou se vám potom budou ševelit stovky netopýřích křídel, které váš již neuvěřitelný zážitek ještě prohloubí.
Také stojí za to vypnout všechny baterky a všechno co by mohlo vydávat sebemenší světlo, uvelebit se na chladivý kámen a pozorovat tu absolutní tmu, která kolem vás nastane. Ani v zavřené koupelně takovou černotu nespatříte.
Jeskyně pokračují na druhé straně jezera dále. Sestupují stále hlouběji, až se nakonec otevřou širému moři. Právě tudy se netopýří dostávají ven. Tuto cestu jsme však již nepodnikly. Stojí však za to ještě po navštívení jeskyní sejít dolů na pláž, která je díky odlehlosti krásně čistá a na chvilku se ocitnete v ráji.
