Ne mnoha lidem se poštěstí dostat se na půl metru od britské královny. Já tomu štěstí nepřisuzuji, politiku nesleduji, ale spousta lidí říká, že příběh je zajímavý, tak tady je.
web
Psal se rok 2007 a já zrovna trávil svůj den volna na půdě britské kolonie, Gibraltaru. Mým hlavním cílem výletu byla krásná a vášnivá Němka Christine, s kterou jsme se chystali strávit noc na uzavřeném dětském hřišti v uzavřené místní miniZoo, pro upřesnění pod dětským hradem. Pod hradem jsem nakonec strávil noc sám, protože zazvonil mobil a šéf restaurace kde Christine pracovala jí oznámil, že musí dnes večer zaskakovat za kolegyni. Poslední autobus odjížděl za 20 minut, my byli od nádraží asi tak 15 minut nepomalým během a k tomu všemu jsme ještě měli velikou šanci, že zrovna bude přistávat letadlo. Aby jste rozuměli, Gibraltar je velice zajímavé místo, samo o sobě by si zasloužilo článek, ale ne dnes. Pojďme zpátky k letadlům. Oni totiž postavili přistávací dráhu přes silnici, takže se vám prostě může stát, že si takhle kráčíte, spustí se závory a před vámi přistane dopravní letadlo. No a díky tomu všemu velikému časovému nátlaku mě snad mohli i zastřelit...
S Christine jsme chvátali ulicemi Gibraltaru a před námi se utvořil poměrně veliký dav lidí. Zrovna na místě, které bylo naší nejkratší cestou k silnici, kde přistávalo letadlo a za kterou bylo autobusové nádraží. Chytl jsem tedy sličnou slečnu za ruku a začal jsem se prodírat davem. Vůbec jsem si nevšiml že dav skončil a že jsem odstrčil několik policistů tvořících rojnici. Doslova jsem vypadl z té policejní rojnice, Christine stále zavěšenou na mé ruce a po pár uchvátaných krocích jsem se ocitl před černou limuzínou. V tu chvíli se mi ta situace nezdála. Na dvě vteřiny jsem zastavil, tělo se automaticky zhluboka nadechovalo a vydechovalo, oči rychle prolétly ten dav semknutých lidí všude kolem a konečně jsem se naklonil do okénka té černé limuzíny. Ve vteřině jsem si prohlédl upravenou britskou královnu, šaty jsem si ani nevybavil, ale měla sepnutý účes s nějakou parádou ve vlasech. Docela na mě koulila oči. Naopak u jejího partnera, prince Charlese si vybavuji i jeho světlý vojenský oblek se spoustou vyznamenání a medailí. Dal bych ruku do ohně za to, že to celé mohlo trvat tak dvě,tři vteřiny, nadechl jsem se a táhl jsem Christin pryč, kolem té černé limuzíny, vstříct druhé straně davu, počínaje policisty. Ti mě kupodivu pustili a my jsme nakonec proběhli i přes zavírající se závoru před přistáním letadla a autobus jsme nakonec odchytily.
Ten večer se mi bohužel nepodařilo najít náhradu za Christine, tak jsem strávil poměrně chladnou noc sám, pod ručníkem na dětském hřišti. Pod dětským hradem.
